Avatar a Fusion 3-D Camera System – Část první – Úvod do technologie zítřka

Avatar a Fusion 3-D Camera System

Část první – Úvod do technologie zítřka aneb Nástroje pro tvorbu budoucnosti

Avatar. Začneme tedy od A neboli od samého začátku. Fenomén zvaný 3-D je v kinematografii znám již nějaký ten pátek. Z všeobecného šílenství vyvolaného díky Avataru Jamese Camerona by se však na první stereoskopický pohled mohlo zdát, že je to záležitost stará teprve pár měsíců, maximálně let. Pamatuji si na svůj první 3-D filmový zážitek z pražského IMAX před 5ti lety. V kontextu prvního dílu tohoto poměrně obsáhlého seriálu o technologii skryté za filmem Avatar je takřka osudové to, že můj výše zmiňovaný první 3-D filmový zážitek nebyl dílem nikoho jiného, než samotného Jamese Camerona. Jednalo se o klasický cca hodinový dokument určený pro IMAX, který nesl název Tajemství Titaniku 3-D neboli Ghosts of the Abyss.

Byl jsem přirozeně uchvácen nejen samotnou 3-D projekcí (tenkrát viděné ještě skrze chatrné plastové brýle s kartónovými obroučkami), ale také neskutečným entusiasmem samotného Camerona, který se ve filmu objevil. Jeho vášeň pro potápění trvá zhruba o rok déle než jeho pozoruhodná filmová kariéra, a na filmu a jeho pojetí to bylo více než vidět. Už tenkrát mě zaujalo to, že na rozdíl od ostatních filmů vyráběných primárně pro IMAX 3-D, natočil Cameron svůj dokument na ryze digitální médium.

Každý kdo se do té doby zajímal o 3-D IMAX věděl, že natočit cokoliv jinak než na neohrabané a neskutečně těžké filmové kamery na 65mm filmový materiál by asi nesplnilo běžná očekávání diváků. Ke cti všech dosavadních filmařů slouží to, že zmíněná kamerová monstra na 65mm materiál dotáhli nejen na dna oceánů, ale také na pohoří Himalájských velehor.

Všem bez výjimky ale chyběla ona praktičnost a rozumná operatibilní váha kamery, která by umožňovala natáčení blížící se lehkým 35mm kamerám. A tak si James Cameron řekl, že potápět se bude, že bude točit, navíc ve 3-D a k tomu ještě se svou vlastnoručně sestrojenou kamerou, která mu umožní natočit cokoliv si zamane. Dal se dohromady s uznávaným kameramanem Vincem Pacem, invenčním propagátorem stereoskopické projekce a spolu sestavili první prototyp kamerového zázraku Fusion 3-D Camera System, tehdy ještě nazvaného Reality Camera System.

V té době se jednalo o dvě těla digitální kamery Sony Cinealta HD-F950, které byly propojeny pomocí kabelů. Kamery byly namontovány vedle sebe, tak, aby vzdálenost jejich čoček byla stejná jako vzdálenost mezi lidskýma očima (asi sedm centimetrů). Cameron a Pace navíc sestrojili systém „aktivní konvergence“. Ten umožňuje čočkám zaznamenávat obraz stejným způsobem, jako lidské oči sledují pohyblivý předmět, který se vzdaluje a přibližuje. Tak vznikl na svou dobu vysoce kvalitní trojrozměrný film na ryze digitální a poměrně lehce přenosné technologii.

Soustava kamer Reality Camera System musela být před vysokým tlakem a vlhkem ochráněna titanovým krytem, který zkonstruoval bratr Jamese Camerona Mike. V té době to bylo jediné zařízení, které umožňovalo bezpečný přesun techniky do takových hloubek.
Nicméně svůj účel tento prototyp Camerona a Pace nadmíru splnil a oba progresivní filmaři dokázali, že pro IMAX můžeme od té doby točit i ryze digitálně a navíc bez kamerového operátora, který by vládnul muskulaturou Arnoldova Terminátora.

Ghosts of the Abbys byl tedy po všech směrech velmi plodným projektem. Technologickým, filmařským i tím ryze diváckým. Tedy alespoň v mém případě. Od té doby jsem žádný další film ve 3-D neviděl. Buď mě nezajímalo téma nebo prostě jen nebyla dle mého názoru dostatečná kvalita samotného filmu. A tak čas plynul. Jim se dál potápěl, zkoumal podmořskou faunu a flóru a v poklidném meditování pod mořskou hladinou mu začalo docházet, že pokud svůj vysněný projekt chce uskutečnit ve skutečně obrovsky velkolepém a především inovativním a progresivním stylu a navíc jako první na světě, tak musí začít jednat co nejdřív.

Vynořil se tedy z vody, zahodil neoprén a vyměnil jej za svůj nejdražsí oblek a vydal se do kanceláří 20th Century Fox požádat o pár stovek miliónů dolarů na svůj nový film Avatar.

Podle mého řekl asi toto: „Já jsem Jim Cameron, mám v hlavě komerční bombu, ale potřebuju na ní dvakrát tolik peněz, než co jsem dostal na Titanik. Bude to nejdražší film na světě, protože jinak já filmy točit neumím, bude to naprostá bomba a taky to bude nejvýdělečnější film historie, protože žádné jiné filmy točit neumím, ale pokud mi ty peníze dáte, tak mi do toho nikdo z vás kravaťáků kecat nebude a já si ty 4 roky budu moct dělat úplně cokoliv si zamanu až do samotný premiéry. Jinak pracovat taky prostě nedokážu. Já jsem Jim a potřebuju prachy na Avatara.“

No a co se stalo? Jim svých cca 250-500 miliónu dolarů dostal. 4 roky si hrál jak se mu zachtělo. Natočil Avatara. Komerční bombu a již za pár dní i nejvýdělečnější film historie. A s největší pravděpodobností se mu do toho opravdu asi nikdo za celou tu dobu neopovážil kecat. Jim prostě věděl, že je machr, že má do puntíku promyšlený koncept a že to dotáhne navzdory všem pochybovačům z řad internetových kecálků, nevěřících publicistů i neambiciozních filmových kolegů do triumfálního vítězného konce završeného takřka 2 miliardovou cifrou na kontě svého chlebodárce 20th Century Fox. Tou poslední věcí si rozhodně nemohl být jistý ani Jim Cameron, nicměné je to logické vyustění tvrdé práce, kterou do tohoto technologického milníku spolu se svým technickým týmem za ta všechna léta vložil.

A práce to vskutku tvrdá byla. Pokud nemůžete jako tvůrce využít k plné realizaci stávající prostředky, tak si zkrátka musíte vynalézt své vlastní. My si tedy na konci úvodní části tohoto technického koutku shrneme výčet technologií, které byly a stále jsou klíčové pro vznik současného fenoménu Avatar. V dalších dílech našeho seriálu se pak podíváme vskutku podrobně, ale přesto pokud možno co nejsrozumitelněji a nejvýstižněji na následující technologie jako jsou již zmíněný kamerový zázrak Fusion 3-D Camera System, Avatar Virtual Studio System, SimulCam V2 System, Face Capture Head Rig a mnohé další…

[ pokračování příště ]

Daniel Adam