Fontána (2006)

Fontána

USA 2006, The Fountain, režie a scénář: Darren Aronofsky, kamera: Matthew Libatique, hudba: Clint Mansell, střih: Jay Rabinowitz, hrají: Hugh Jackman, Rachel Weisz, Ellen Burstyn, Mark Margolis, Stephen McHattie a další…

formát: 1.85:1, barevný, 35mm, délka: 96 minut

Film:

Filmy jako je Fontána to mají vždycky těžké. V době svého příchodu do kin vyvolala Fontána množství rozporuplných reakcí, většinou výhradně buď na ryze pozitivní anebo pak na ryze negativní hodnotící škále. Tedy hodnocení typická pro filmy, které se dříve či později stanou klasikou. Fontáně, resp. režisérovi Darrenu Aronofskymu, kritici vyčetli prázdnou audiovizuální nabubřelou podívanou. Ti stejní kritici vyčítají v současné době fenoménu dnešních dní – Avataru režiséra Jamese Camerona – lacinné environmentalistické poselství o nutnosti chránit přírodu.

V obou případech se tito tzv. filmoví publicisté zle zmýlili a mýlí. Přes svou nadnesenou profesionální dosebezahleděnost nedokázali zkrátka tito kritici plně pochopit a docenit skutečnou podstatu (nejen) výše zmíněných filmových děl. Čas i tentokrát však hraje pro tvůrce a opět se dokazuje staré známé pravidlo, že dobová kritika je časem sama zapomenuta, zatímco kvalitní filmové dílo v čase zůstává i nadále.

Okolní vesmír ve své neomezené a naprosté nekonečnosti často naplní i tu nejmenší skulinku v pocitech lidské bytosti formou tak intenzivní a zároveň neklidně tajuplnou, kterou běžným vnímáním nelze naprosto uchopit. Jedním z takovýchto prvků neuchopitelnosti, neklidu, ba přímo strachu disponuje pocit lidského konce, konce pro mnohé definitivního – pocit smrti.

SMRT. KONEC. NICOTA.

Jako španělský konquistador 16.století Tomas se naposledy pomodlíte před symbolem vašeho spasení, zaženete vzpomínku, která vás na výpravě držela narozdíl od ostatních spolubojovníků celou dobu na nohou a provedla vás všemi úrapami až sem, na konec úkolu, zadaného přímo královnou a vyrazíte vstříc Vaší smrti anebo taky věčnému životu – záleží jen na Vás… Stoupáte vyhnáni po dramatickém boji se skupinou rozlícených mayských divochů vzhůru až k vrcholu pradávné mayské pyramidy, jež má podle legendy ukrývat tajemství věčného života, ale místo toho se ocitnete náhle tváří v tvář Vaší smrti.

SMRT. STRACH. VZPOMÍNKA.

Jako cestovatele vesmírnými dálavami Toma vás tato vzpomínka (či jen představa?) o celých 1000 let později probudí z poklidné meditace, vyvolané nekonečností okolního vesmíru, kterým právě proplouváte ve svém vesmírném plavidle a snažíte se zapomenout na všechna ta léta, co jsou již za Vámi, ale která stále způsobují bolestné vzpomínky na smrt – smrt nejen vlastní, ale i smrt Vaší jediné a tolik milované ženy.

SMRT. LÁSKA. HLEDÁNÍ.

Jako vědeckého lékaře Thomase vás do současnosti vrací zahnaná vzpomínka neurčitého strachu a pouštíte se znovu do hledání léku proti rakovině, který se má stát klíčem k životu Vaší ženy Izzy, jež umírá kvůli zhoubnému nádoru mozku. Izzy však jako vyrovnání se s vlastní nevyhnutelnou smrtí dokončuje svou knihu o věčném životě s názvem Fontána, která začíná ve středověkém Španělsku a dopsání poslední kapitoly je právě na Vás – na Thomasovi, který ale odmítá přijmout fakt, že nestihne najít lék proti smrti vlastní ženy včas.

SMRT. ZAČÁTEK. VĚČNOST.

Ve chvíli, kdy poprvé shlédnete tento jedinečný film, se ve Vás usídlí asi jako první pocit oné neuchopitelnosti a neurčitosti. Asi jako druhý pocit ve Vás převládne jakýsi meditativní dojem z hudebního motivu Fontány, nutící přemýšlet o tom, co jste to vlastně právě shlédli a poslední bezprostřední pocit asi bude, že Vám jedno shlédnutí tohoto filmu pro jeho pochopení určitě stačit nebude…

Ačkoliv byla Fontána v době svého uvedení teprve třetím celovečerním snímkem režiséra Darrena Aronofského – Pí (1998), Rekviem za sen (2000), Wrestler (2009), působí jako dílo neobyčejné a obdivuhodné celistvosti, jak myšlenkové, vizuální, hudební, herecké, tak i té celkově filmové, které se z minuty na minutu stává kultem, klasikou a klenotem zároveň. Také však určitě ze začátku bude ale sdílet osud podobných výjimečných děl – tzn. že širokým diváckým spektrem projde naprosto bez povšimnutí a bez většího finančního a komerčního úspěchu. O to více ale bude Fontána prosazována tou úzkou hrstkou diváků, kteří ji budou bránit zuby nehty (a naprosto oprávněně) a šířit povědomí o její výjimečnosti dál, až se postupně stane onou oslavovanou klasikou filmové historie.

Fontána vznikala velice bolestně, pomalu a nakonec málem téměř nevznikla, avšak po téměř 5 letech práce režiséra Darrena Aronofského a jeho filmového štábu se ji povedlo dostat tam, kam patří – na stříbrné pláno. A tak všichni, kdo chtějí, mohou nyní docenit jedinečnou a neotřelou kompozici filmových obrazů (kamera Mathew Libatique, A.S.C. – Requiem za sen, Spojenec), kompozici snových hudebních motivů (Clint Mansell & Chronos Quartet – Pí, Requiem za sen) i střihovou skladbu podávající tento krásný, v zásadě jednoduchý, a přesto složitý příběh díky původní vizi Darrena Aronofského jako jedinečnou kinematografickou podívanou.

Na Fontáně je asi nejkrásnější mnohovrstevnatost a bohatost, která většině současné produkce tak zoufale chybí. Můžete ji sledovat jako v zásadě jednoduchý milostný příběh muže a ženy, můžete ji sledovat jako historický příběh překračující současnost a končící v budoucnosti, můžete ji sledovat jako filosofickou sci-fi o smyslu života a smrti, můžete ji sledovat jen jako úchvatnou audio-vizuální symfonii filmových obrazů, také ji ale můžete sledovat a vstřebat jako zásadní poselství pro vnitřní vyrovnanost sebe samotného a brát ji jako jakousi ozdravující terapii pro duši, anebo se zařadíte do té malé skupinky lidí, kteří ji dokáží vnímat na všech těchto rovinách a po právu ji docenit jako jeden z nejkrásnějších a nejdůležitějších filmů posledních let. Jestli ji doceníte i Vy, bude záležet už jen na Vás, na otevřenosti Vaší mysli a životních zkušenostech…

Tento film spadá jednoznačně do mého osobního Top 10 žebříčku, kde mám zařazeny jen a pouze filmy, které po shlédnutí změnily mé osobní vnímání a náhled na některé aspekty života jako takového a obohatily mne svým poselstvím, atmosférou i uměleckou kvalitou. Pokud toto dokáže „pouhý film“, raduju se z celého srdce, že mám tu čest a možnost točit filmy…!

Daniel Adam