Taxikář (1976)

Taxikář

USA 1976, Taxi Driver, režie: Martin Scorsese, scénář: Paul Schrader, kamera: Michael Chapman, hudba: Bernard Hermann, střih: Tom Rolf, Melvin Shapiro, hrají: Robert De Niro, Jodie Foster, Harvey Keitel, Cybill Shepherd a další…

Zlatá palma v Cannes za nejlepší film

formát: 1,85:1, barevný, 35mm, délka: 113 minut

Film:

Travis je naivní kluk, který se vrátil z vietnamského pekla a nemůže spát, proto se rozhodne, že se stane taxikářem a ze své slabosti si udělá přednost. Čím více však tráví času na ulici, tím méně je schopný zařadit se do ,,normální společnosti“, kterou představuje sympatická blondýnka Betsy. Travis o dívku usiluje svým zvláštním loveckým způsobem, z čehož vzniká řada milých situací. Betsy pracuje pro jistého Palantina, který se snaží dostat do politiky a který se jí zdá jako největší poctivec. Travis získává pocit, že je svět potřeba změnit a osud mu přihraje do cesty nezletilou prostitutku Iris, která je ve spárech zfetovaného pasáka.

Martin Scorsese jako praktikující katolík a abonent kněžství z prostředí špinavých ulic New Yorku natočil podle scénáře Paula Schradera, který ho stihnul napsat za 14 dní, klasický film. Pochopení tohoto filmového díla vychází z určité znalosti reálií tehdejší doby, ale zároveň je film svým sdělením nadčasový a proto je široce srozumitelný. Ikonografie Taxikáře už od úvodních titulků koresponduje s vyzněním díla – voda čistí ulice, padouchové vychází z temných chodeb a červené světlo symbolizuje zlo.

Specifickým hrdinou je ovšem samotný Travis v nesmrtelném podání Roberta De Nira. Postava i herec se staly neoddělitelnou součástí americké kultury a slavná replika:,,Díváš se na mě?“, patří k nejcitovanějším v audiovizuálním díle od té doby. Robert De Niro, v té době představitel Stanislavského metody, tedy úplného sžití herce s postavou, prochází ve filmu neuvěřitelnou proměnou. Z naivního mladíka se stává ostříleným tvrďákem a čističem ulice a své postoje deklaruje shozením vlasů nebo sebepoškozováním nad zapáleným hořákem.

Obsazení filmu Taxikář však nestojí jenom na Robertu De Nirovi. Postavu Betsy, která symbolizuje měšťáckou společnost ztvárnila Cybill Shepherd a pasáka s brilancí sobě vlastní hrál Harvey Keitel. Senzací filmu se však stala Jodie Foster, která zde v tak nízkém věku zahrála neuvěřitelně přesvědčivě dramatickou roli.

Zvláštní kapitolu však tvoří hudba Bernarda Herrmana, geniálního skladatele, který stvořil např. dokonalé soundtracky k Psychu, Vertigu a vůbec většině nejlepších Hitchcockových filmů a po jejich uměleckém rozchodu se z něj stal zlomený člověk. Hitchockovi napodobitelé si jej však neustále objednávali, mezi nimi byl i slavný Brian De Palma.

Právě při spolupráci s DePalmou začaly prosakovat informace, že je s Hermannem těžká dohoda. Snadno se rozčílil a při projekcích kolikrát ani nedošlo k debatě, protože rozzuřený utíkal z kinosálů. Taková pověst není v Hollywoodu zrovna žádoucí, ale naštěstí se jí Martin Scorsese neřídil, když ho najal pro složení hudby k Taxikáři. Jazzový soundtrack se stal legendou a tvoří tak důstojnou tečku za jeho monumentálním dílem, protože hned po skončení filmu Bernard Herrman zemřel. Troufám si tvrdit, že právě Herrmanova hudba tvoří podstatnou část z grandiózního úspěchu filmu. Film se stal komerčním hitem a vyhrál řadu prestižních cen, včetně té v uměleckém světě nejvyšší a to Zlaté palmy v Cannes.

Ondra Slanina

Přidat komentář

TOPlist