Točící šílenec Werner Herzog

Werner Herzog

Werner Herzog

Režisér Werner Herzog natáčel s excentrickým Klausem Kinskim, v nehostinných tropech, v divočině na Aljašce i v pusté Antarktidě, poutal se před kinem, když Němci neuvedli slavný film Padre Padrone v kinech a vsadil se, že sní botu pokud jeden z jeho studentů natočí film o kterém pořád žvaní.

Poslední rok jsem strávil na stáži v Německu a před odjezdem jsem se moc těšil, že konečně uvidím staré klasické filmy, které u nás nejsou k mání. Moje očekávání bylo nakonec naplněno měrou vrchovatou. V největší drážďanské knihovně je totiž obrovské oddělení s filmovými nosiči, takže jsem mohl konečně vidět filmy o kterých jsem si jenom četl a to zpravidla s četnými bonusy a s možností hned si přečíst literaturu v tamějším filmovém oddělení. Chtěl jsem také konečně pochopit režiséry Německé Nové vlny, kteří jsou v rámci evropského kulturního prostoru ikonami. Jednou z těchto ikon je i režisérský veterán Werner Herzog.

Herzog se narodil ve válečném Mnichově (5. 10. 1942) odkud se ale s rodiči brzy přestěhovali do malé obce v Bavorsku. Již během školních let, kdy se věnoval současně dějinám, divadlu a literatuře začal točit amatérské filmy a ke studiu si přivydělával jako svářeč. V americkém Pittsburghu absolvoval filmový seminář. Jen pro zajímavost Herzog sám uvádí, že do 14 let neviděl žádný film a poprvé si zavolal telefonem až v 17 letech.

Na druhou stranu Herzog poměrně brzy založil svojí produkční společnost, která funguje dodnes a velice rychle se v Německu stal úspěšným režisérem klubových filmů. Jeho velkou výhodou bylo to, že v Německu začala výrazná linie sociálních filmů, které uspěly na festivalech a kritika je označila za Německou novou vlnu. Do této skupiny patří takové německé režijní osobnosti jako Rainer Werner Maria Fassbinder (Strach jíst duše, Berlín – Alexanderplatz), Wim Wenders (Nebe nad Berlínem) nebo Volker Schlöndorff (Plechový bubínek).

V Německu byl číslem 1 vždy Fassbinder, který byl miláčkem kritiky a chrlil díky nadměrné spotřebě drog i několik celovečerních filmů ročně. Wenders se pak vždy zabýval filmovou teorií, dával dohromady berlínské muzeum filmu, natáčel s režisérskými legendami, aby se dnes k vlastnímu šoku stal vůdčí osobností Evropské filmové akademie a upřímně nenáviděnému tvůrci na jehož každý další počin kritici úspěšně plivou a často ho označují za nejvíce přeceňovaného režiséra v historii kinematografie. Schlöndorff po diváckém i uměleckém triumfu s filmem Plechový bubínek natočil i několik dalších pozoruhodných filmů a vysloužil si pověst režiséra se srozumitelným filmovým jazykem pro mezinárodní publikum, což není vůbec málo.

S Wernerem Herzogem je situace mnohem komplikovanější. V nedávném rozhovoru uvedl, že odmítl režie takových filmů jako Přelet nad kukaččím hnízdem nebo Zkrocená hora. Přitom Herzog si vždy liboval v postavách outsiderů, snílků, lidí na okraji nebo v soubojích člověka s přírodou.

Herzogův první mezinárodní úspěch byl film Aguirre, hněv Boží (1972), který v domácím Německu sklidil velice vlažné kritiky. Děj filmu se odehrává v 16. století a popisuje hledání bájného El Dorada. V hlavní roli se objevil v nesmrtelném hereckém výkonu Klaus Kinski. Od prvního záběru je patrné, že jsme se ocitli v mysli šílence. Herzog si libuje v inscenacích tak komplikovaných a nebezpečných záběrů, že pověst diktátora, která ho provází se najednou zdá velice realistická. Ruku v ruce s expresivním filmovým pojetím jde ovšem i samotný hlavní hrdina v podání Klause Kinskiho, který má šílenství v činech podpořené i podivně zkroucenou fyziognomií. Ostré střety Herzoga s Kinskim se stali legendárními a zatímco s Kinskim nikdo nechtěl točit, pak Herzog s ním točil opakovaně i za cenu bouřlivých hádek. Herzog se pak s Kinskim vyrovnal v dokumentárním filmu Můj nejoblíbenější nepřítel – Klaus Kinski.

Další spolupráce s Kinskim je čekala na filmu Nosferatu – Příběh upíra. Remake kultovního německého filmu, který představuje jeden z vrcholů německého expresionismu znamenal další souboj s domácí kritikou. Nosferatu je pro Němce něco jako pro nás Marketa Lazarová a kdyby se jí pokusil znovu adaptovat šestatřicetiletý režisér, tak by na něm asi nejen Mirka Spáčilová nenechala nit suchou. Tam kde F. W. Murnau geniálně používá obrazových prostředků bez možnosti slov, tam Herzog přichází s izolovaným osamělým monstrem a snovou mystikou. Zatímco domácí filmová kritika si přála Herzogovu uměleckou smrt, pak diváci a zahraniční kritici byli jiného názoru a s odstupem času je Herzogova variace dodnes nesmírně působivá.

Ještě ten rok Herzog uvádí další ambiciózní a obtížný film s Klausem Kinskim. Woyzeck je příběh outsidera – vojáka zrazeného společností, vlastní psychikou a ženou. Film těžce se zadrhávající pod kůži byl nominován na Zlatou palmu v Cannes.

Nesmírně obtížná zkouška měla ale teprve přijít a tou bylo další filmové šílenství Fitzcarraldo opět s Klausem Kinskim. Film, který by nikdo normální nikdy nefinancoval je Herzogovým příznačným projektem. Brian Sweeney Fitzgerald je milovník opery a rád by jí přivezl do Peru. Musí ovšem nejdříve vydělat obrovské jmění a poté podle plánu přenést přes horský hřeben na odlehlý pozemek obrovský parník, aby mohl sklízet kaučukovník. Pekelné natáčení popisuje v dokumentu Burden Dreams režisér Les Blank, kde zachycuje Herzogovu tvrdohlavost a šílenost. Herzog nechal skutečný parník doopravdy přenášet místními domorodci. Film se i přes auru legendy mistrovským dílem nikdy nestal, přesto své místo v dějinách kinematografie bezesporu má a Herzog si odnesl z Cannes cenu za režii.

Herzog svůj status autora potvrdil o 2 roky později filmem, kde Kinski už nefiguruje. Film Wo die grünen Ameisen traumen pojednávající o střetu civilizace s přírodou na příkladu soudního sporu mezi geologem a společností, co ho zaměstnává opět zaujal a Herzog si vysloužil další nominaci na Zlatou palmu v Cannes. Dalo by se říci, že Herzog natočil jeden z prvních ambiciózních ekologických filmů.

Poslední filmovou spoluprací Herzoga s Kinskim se tak stalo další psychologické historické drama Cobra Verde o obávaném banditovi Francisco Manuelovi Da Silvovi, přezdívaného Cobra Verde, který je drábem na plantáži a poté je po neshodě se svým šéfem poslán do Afriky, kde jako jediný bílý mezi černými propadá šílenství. Film se však nestal ani komerčním ani kritickým úspěchem.

Herzog si však do této doby vybudoval pověst skvělého filmového profesionála. Natáčel dokumenty, televizní filmy a přednášel film na univerzitě. Jeden z jeho studentů ho upřímně vytáčel neustálým žvaněním o tom, že natočí film až Herzog prohlásil, že pokud on ten film skutečně natočí tak sní botu. Ten student se jmenoval Errol Morris a patří mezi nejslavnější americké dokumentaristy, za všechny natočil slavný dokument Tenká modrá linie (1988), kdy odhalil, že v Texasu díky zkorumpovanému systému chtěli odsoudit nepravého. Film kvůli kterému Herzog měl sníst botu byl o hřbitovu domácích mazlíčků v Kalifornii s názvem Gates of Heaven. Nebudu vás dále napínat. Herzog uvařenou botu snědl za asistence kamer a opět dokumentaristy Lese Blanca ve filmu Werner Herzog Eat His Shoe.

Grizzly Man (2005)

Velkým filmovým úspěchem a Herzogovým dalším triumfem byl dokumentární film Grizzly Man, který se stal komerčním hitem. Film pojednává o muži žijícím mezi divokými zvířaty a jeho důvodech k tomu. Nečekejte však žádnou veselou podívanou o zvířátkách, film končí tragicky, protože hlavního hrdinu divé šelmy zabijí.

Temný úsvit (2006)

Herzog na sebe opět upozornil a bylo jen otázkou času, kdy se vrhne do dalšího většího projektu. Tím se stalo dlouho odkládané drama Rescue Dawn, které bylo původně napsáno jako akční thriller pro Bruce Willise. Herzog si vybral do hlavní role dalšího filmového maniaka Christiana Balea, herce který málem zemřel při natáčení Mechanika, kdy si způsobil vážnou anorexii. Film sleduje osudy sestřeleného amerického pilota na misi v Laosu během Vietnamské války. Vzhledem k nákladům film zaznamenal slušný úspěch a stal se hitem na DVD.

Herzog při obrovské chuti se po asijské džungli vypravil na Antarktidu, kde natočil úžasné záběry krajiny a rozšířil svá filmová ocenění o další nominaci na Oskara.

V současnosti dokončuje mezi filmaři ostře sledovaný projekt, remake slavného thrilleru Bad Lieutnant režiséra Abela Ferrary s vynikajícím hereckým výkonem Harvey Keitela. Letošní titul se jmenuje Bad Lieutenant: Port of Call New Orleans (Špatnej polda) a v hlavní roli je Nicolas Cage. Pokud to dobře dopadne je dost dobře možné, že Cage si vylepší reputaci a dá opět vědět, že umí hrát. S Herzogovým viděním světa to bude ale bezesporu hodně šílená podívaná.

Nemá cenu téma Wernera Herzoga uzavírat, protože ani on sám na to jistě nepomýšlí. Je ale podle mě dobré se občas zamyslet nad tím, že touha po vyjádření sdělení často vede k obsesím, u Herzogovy rané tvorby dokonce hraničí s šílenstvím a také potvrzuje další zajímavou věc a to, že doma není nikdo prorokem. Herzoga navíc obklopuje zvláštní aura. Říká se, že vytáhl při bouračce Joaquina Phoenixe z auta a pak zmizel, šel z Bavorska do Paříže pěšky, aby navštívil umírající ženu o které byl přesvědčen, že neumře dokud tam nedojde (žila ještě 8 let). Je totiž dost pravděpodobné, že Herzog se dočká skutečného docenění až posmrtně a to by byla vážně škoda, protože Herzog splňuje všechna kritéria pro to, aby se stal legendou.

Ondra Slanina

Werner Herzog

1 komentář

  1. Ondra Slanina napsal:

    Dnes mě velmi pobavilo, že Werner Herzog vyhrál (v nějaké sice trochu pochybné, ale přece) anketě první místo za největšího blázna, který se točí okolo filmu. Porazil tak dlouho favorizované akční hvězdy Chucka Norrise a Jean Clauda Van Damma. Zábavné je to, že hlasující byli pořádně v šoku z jeho života, který jsme zde rekapitulovali v článku. Jedna perlička na závěr. Herzog při natáčení Fitzcarralda těžce nesl, že se jeden z herců zranil při natáčení a tak dobrovolně skočil do kaktusů. Na otázku, jestli ho ten skok bolel, odpověděl, že ne, že ho bolelo dostávání se ven. Jinak Herzog plánuje na letošní sezónu velmi svérázné filmové semináře pro lidi, kteří filmem žijí a dosud neměli příliš možnost se prosadit. Herzog je prostě svéráz! A mimochodem jeho dokument Grizzly Man získal v anketě nejlepších filmů prvního desetiletí bramborovou medaili.

Přidat komentář

TOPlist