Serpico
USA 1973, Serpico, režie: Sidney Lumet, scénář: Waldo Salt a Norman Wexler podle knihy Petera Maase, kamera: Arthur J. Ornitz, hudba: Mikis Theodorakis, střih: Dede Allen, hrají: Al Pacino, John Randolph, Jack Kehoe, Barbara Eda-Young, Biff McGuire, Tony Roberts, Allan Rich a další…
formát: 1.85:1, 35mm, barevný, délka: 129 minut
Nominace na Oskara za scénář a herecký výkon (Al Pacino)
Film:
Al Pacino je bezesporu živoucí herecká legenda, která se stihla již na samém počátku své kariéry vyprofilovat tak rychle a brilantně, až to bere dech. Jeho legendární role Michaela Corleoneho v Coppolově Kmotrovi jej vynesla prakticky přes noc do herecké síně slávy. Al Pacino však neváhal během jediného roku otočit hereckou polohu o 180 stupňů a z chladného gangstera se díky Sidney Lumetovi stal další ikonickou postavou – tentokráte na ryzí straně dobra – policistou Frankem Serpicem.
Frank Serpico šel k policii z jediného důvodu – chtěl být totiž policistou odjakživa. Hned po absolvování policejní akademie se pln nadšení, optimismu a naivních představ o dobrodružnosti této práce vrhá do policejní praxe a touží po jediném – po zlatém odznaku detektiva. Jeho cesta však bude dlouhá, náročná, strastiplná a zakončená hořkou tečkou poznání o naprosté zkorumpovanosti celého systému.
Frank Serpico je buldok. Policejní buldok ženoucí se po hlavě do případů, do kariéry a posléze do odhalování rozsáhlých korupčních praktik celého policejního aparátu napříč celým New Yorkem. A neustále doufá, že narazí na alespoň trochu jemu podobného – obyčejného poctivého poldu, kterému není korupce lhostejná. Čím více však proniká do hloubky celého systému, tak začíná zjišťovat, že tento boj s bezprávím bude nejspíše marný, osamocený a nejspíš i předem prohraný.
Jeho ryzí charakter naprosté nezkorumpovatelnosti však neustále nastavuje nekompromisní zrcadlo jeho policejním kolegům, detektivům i výše postaveným autoritám systému a oni, vidouce poprvé v ryzím světle Serpicova příkladu svou morální nízkost, začnou mít strach. Strach se mění zákonitě v sebeobraném pudu v následnou agresi a Serpicovi začíná jít o život. Serpico se však za svou pravdu dokáže rvát až do konce, přestože ví, že to pro něj bude mít fatální následky, a že může ztratit i to nejcennější, co má – svůj život.
Neustále tak sobě, ostatním postavám i samotným divákům klade otázku, zda stojí riskovat, či dokonce obětovat život za pravdu a své ideály. A vzhledem k jeho přesvědčené kladné vlastní odpovědi bojuje svůj osamocený zápas se systémem i za cenu ztráty pracovních i soukromých vztahů až do konce. Konce, který je vlastně zas novým začátkem a příkladem pro ostatní osamocené bojovníky.
Chválit by se na tomto filmu dalo prakticky vše, nicméně středobodem celého filmu zůstavá jedinečný Al Pacino, kterého si zamilujete díky brilantnímu a nezapomenutelnému hereckému vykonu, za který byl alespoň na Oskara nominován. Jeho postava detektiva Serpica s plnovousem a loupežnickou hučkou je člověkem, který v civilu působí jak mírumilovný člen komunity hippies, ale ve službě se dokáže převléci uvěřitelně za automechanika či židovského rabína a být postrachem nejen pro kriminálnickou špínu ulice, ale i pro celý policejní systém, který tuto kriminalitu vědomě živí a profituje na ní.
Zajímavostí z natáčení je, že se vlastně celý příběh točil přesně pozpátku. Sidney Lumet roztočil nejdříve scény, kdy si Al Pacino nechal narůst dlouhé vlasy i plnovous a postupně je v průběhu zkracoval až do úvodní hladce oholené tváře začínajícího policejního rekruta. Možná i proto má Frank Serpico na začátku filmu, kdy nastupuje svou kariéru tak zvláštní neproniknutelný pohled hraničící s vědoucím cynismem, tušícím vývoj věcí příštích.
Režisér Sidney Lumet díky neskutečně důkladnému a citlivému vedení herců a důrazem na uvěřitelnost samotných postav, jejich dialogů a situací, ve kterých se nalézají, vytvořil spolu s Al Pacinem nepochybně jednu z ikonických postav světové kinematografie, která však vystupuje z fiktivního světa filmu a přechází do archetypálního vzoru univerzálních morálních hodnot člověka jako takového. Frank Serpico se tak může naprosto plnohodnotně zařadit do síně filmové slávy po bok hned vedle podobného policejního buldoka, kterým je Gene „Pepek Doyle“ Hackman z Francouzské spojky, s níž tvoří základní filmový pilíř pro budoucí klasiky thrillerového žánru nejen 70. let minulého století…
Daniel Adam
