Jim Jarmusch
Poznávací faktory: Bílá hlava, cigárko, kafíčko, za kámoše má rockery, bydlí na okraji New Yorku, v žilách mu koluje i trochu té české krve, doma je spíš v Cannes než na Oskarech a přesto mu ve filmech hrají takové hvězdy jako Bill Murray, Forrest Whitaker, Sharon Stone, Johnny Depp, Cate Blanchett nebo Tilda Swinton a v čurdách i velkých rolích najdete muzikanty Toma Waitse, Neila Younga, ale i pár hip hoperů.
Jak už jste si v našich středečních profilech na realfilmu mohli všimnout, kromě obligátních učebnicových vět typu: narodil se, dostal sifilis a umřel (schválně na kolik velikánů světové kultury by to sedělo, ale řekl bych, že dost) uvádíme téměř vždy i náš osobní vztah k autorovi. Jim Jarmusch se narodil 22. 1. 1953 v Akronu, státě Ohio v USA a mám ho rád. Nemyslím to ale jako coming out, mám prostě rád jeho filmy. A už docela dlouho. Díky Volkeru Schlönderfovi jsem zjistil, že existuje něco jako filmový klub a koupil si kartičku, můj první film v klubu byl tedy Plechový bubínek a jelikož jsem byl odjakživa člověk spořivý, přišlo mi neekonomické, že když už jsem si koupil kartičku nevyužít slevu na další představení (zatraceně, že oni to tak udělali schválně). O tom druhém filmu můj kamarád, shodou okolností komunista, řekl že to je jen nějaký neznámý film Mimo zákon od nějakého Jarmusche a že ani nedostal Oskara. Ha, elitář jeden!
Abychom dodrželi štábní kulturu, je potřeba zmínit, že Jarmusch vyrůstal v rodině filmové recenzentky místních novin a jeho původním oborem je žurnalistika, kterou však po roce vyměnil za anglickou literaturu. Ve 20 letech však odletěl do Paříže a bylo jak se říká, vymalováno. Setkání s filmy od tvůrců jako Robert Bresson, Jean Luc-Godard nebo Michelangelo Antonioni Jarmuschovi doslova změnilo život. Po návratu do Ameriky dokončil studium, kde si ho všiml postarší pedagog Nicholas Ray. Pokud vám to jméno nic neříká, pak vám jistě něco říká jméno James Dean a film Rebel bez příčiny, který tento klasik filmové režie nasnímal. I přes početnou filmografii s řadou úspěšných titulů Ray dosáhl zadostiučinění a všeobecného uznání svých mimořádných režijních výsledků až koncem své kariéry. Lví podíl na tom měl německý režisér Wim Wenders, který ho označil za jednoho z největších filmařů americké kinematografie a natočil o něm slavný dokument.
Jarmush je prostě skvělej. Jeho filmy vážně patří do ztemnělýho kinosálu a k dobrýmu bárku, kde si dá člověk dvojku (spíš ale víc) bílýho. Nejradši mám Mrtvýho muže, Noc na Zemi, Zlomený květiny a hlavně povídkový Kafe a cigára:-)
Hranice ovládání jsou konečně na DVD a nutno konstatovat, že Jarmusch jako jeden z mála zůstává věrný svému stylu a skutečnost, že Zlomené květiny měly takový úspěch ho evidentně tak šokovala, že natočil film pro ČT3:-) Asi jsem úchyl, ale já jsem si k tomu filmu otevřel láhev červenýho a fantasticky jsem se pobavil a navíc (a to si tedy nechci fandit) si myslím, že jsem i pochopil, co tím chtěl autor říct:-) Prostě, když se pracuje, tak se nesouloží:-)