Smrt čeká všude
USA 2008, The Hurt Locker, režie: Kathryn Bigelow, scénář: Mark Boal, kamera: Barry Ackroyd, hudba: Marco Beltrami, Buck Sanders, střih: Chris Innis, Bob Murawski, hrají: Jeremy Renner, Anthony Mackie, Brian Geraghty, Guy Pearce, Ralph Fiennes, David Morse a další…
formát: 1.78:1, barevný, 16mm a HD digital, délka: 131 minut
Film:
Pásy dálkově ovládaného robota na zneškodňování náloží vrzavě skřípou po takřka měsíční krajině rozpáleného íráckého písku uprostřed bezejmenné bagdádské ulice, kterou se v chaotickém napětí snaží příslušnící americké pěchoty vyčistit od civilistů. Trojice specialistů z pyrotechnického oddílu v čele se seržantem Thompsonem se snaží uvolnit stávající napětí žertováním nad velikostí vlastních mužských chloub, zatímco skrze dálkové ovládání rutinně navádějí malého robota až k epicentru potenciálního výbuchu od nastražené bomby.
Robot je však na bombu krátký a poté, co selže provizorní vozíček s výbušninou, která má odpálit povstaleckou bombu, se musí Thompson navléknout do pyrotechnického obleku a v takřka měsíčním vzezření kosmonauta kráčejícího poprvé po měsíčním povrchu se vydat osobně do vražedné zóny a výbušninu položit na bombu sám.
Obchodník v blízkém řeznictví však podezřele vytahuje mobilní telefon a začíná běh o život, ukončený výbuchem nastražené bomby uprostřed bagdádského bulváru. Malý krůček pro člověka, ale obrovský skok pro lidstvo. Pro Thompsona to je však poslední let v tomhle životě a tlaková vlna jej v efektním ultrazpomaleném výbuchu smete takovým způsobem, že vnitřní stranu helmy jeho pyrotechnického obleku zabarví v krvavě mlžném oparu. Lidské tělo má zkrátka i přes pyrotechnický skafandr své limity…
Musím se přiznat, že mi úvodní cca 10ti minutová scéna v současné době všemi adorovaného filmu režisérky Kathryn Bigelow s výstižným názvem Smrt čeká všude zkrátka a jednoduše vzala dech. Naposledy jsem byl takto uchvácen úvodními scénami v prvních dvou dílech Jacksonova Pána prstenů a ve Scorseseho filmu Gangy New Yorku.
Úvod filmu si zkrátka nebere nejmenší servítky a nemilosrdně diváky vtrhne okamžitě do centra dění. Neskutečně realistická dokumentární kamera výborného anglického kameramana Barryho Ackroyda. Je to ten stejný kameraman, který v podobném naturalistickém stylu nasnímal například Greengrassův Let č. 93 či obdobně dokumentárně laděný nezávislák Battle in Seattle a nejnověji pak také Greengrassovu novinku Zelená zóna, která se odehrává taktéž v Íráku.
Dokumentárnost celého pojetí je nekompromisně dotažena do naprostého detailu především lehkými ručními kamerami Aaton, kterými se točilo na v Hollywodu rozhodně nestandardní 16mm materiál, většinou na 3-4 kamery současně a v klasickém akademickém formátu 1.85 (resp. 1.78:1) oproti standardně používaném širokoúhlém Cinemascope režimu. A ačkoliv byl rozpočet filmu na hollywodské poměry oproti podobně laděným filmům opravdu nízký (necelých 15 mil. dolarů), tak se svou naturalističností, vyzněním i celkovým vizuálem může postavit po bok podobné a téměř desetkrát tak dražší válečné pecce Černý jestřáb sestřelen (2001) Ridleyho Scotta.
Efektně zpomalené záběry byly natočeny na speciální rychloběžnou digitální kameru Phantom HD a ačkoliv jsou použity takto stylizované scény v celém filmu pouze dvakrát – v samotném úvodu a pak ve velmi efektní a neskutečně silné a naturalistické odstřelovačské přestřelce zhruba uprostřed filmu – tak nepůsobí rozhodně samoúčelně a mají své pevné vyznění. (Myslím si, že právě kolegové na IndieFilmu právě scénu se zpomalenou nábojnici, která nahrazuje explicitní scénu závěru přestřelky tak plně nepochopili, ale možná se jen mýlím… ;-) Z filmu také neskutečně věrohodně čiší neustálá paranoia ústředních hrdinů, kdy si nemohou být jistí nejen okolními civilisty, nastálou situací, jejím řešením, ale také především pak vlastně sami sebou…
Po dlouhé době jsem měl zkrátka u filmu zase pocit, že ani jedna složka není v převaze či úplně chybí. Všechny výrazové prostředky jsou vždy použity s důrazem na maximální přirozenost a uvěřitelnost celého příběhu. Nervózně tepající a skřípavá hudba Marca Beltramiho a Bucka Sanderse zvyšuje neustále napětí, zvuk je na vynikající úrovni a hodně často dokresluje celou atmosféru dané scény (neviděné, ale slyšené přelety bojových stíhaček, nepřeložené arabské výkřiky, praskání rozpáleného auta, ve kterém se skrývá půltucet bomb). Herecké výkony jsou bez výjimky výborné a cameo roličky pro herce tak zvučných jmen jako jsou Guy Pearce, David Morse či Ralph Fiennes mají své opodstatnění a příběh vždy příjemně (byť na malou chvíli) okoření.
Nejsilněji prožitou postavou je však bez debat na Oskara po zásluze nominovaný Jeremy Renner v roli pyrotechnického specialisty seržanta Williama Jamese, který se vrhá po hlavě do nejsmrtonosnějších situací s ledovým klidem, jímž zastírá závislost na adrenalinu plynoucí z jeho sebevražedných akcí. Muž, který má za sebou stovky zneškodněných bomb a dokáže se ve válečné zóně vždy rychle a sebevědomě rozhodnout, stejný muž pak stojí v závěru filmu nerozhodně v supermarketu před přeplněným regálem s Corn Flakes všech možných značek a na větu „Sejdeme se u pokladny“ kterou pronese jeho žena držící jejich malého synka v náručí, se zmůže jen na takřka zoufalé pokrčení rameny a z očí mu můžeme zcela zřetelně číst: „Co tady vlastně sakra dělám?“
Seržant William James zkrátka raději slyší větu „Sejdeme se tam a tam…“ při riskantním, nezodpovědném a zcela tvrdohlavém nahánění povstalců mezi spoře osvícenými nočními ulicemi rozbombardovaného Bagdádu. Tam, ve válečné zóně, je mu zkrátka nejlíp. Válka je droga. A Kathryn Bigelow zkrátka natočila film, který by možná nedokázal natočit žádný ze současných režisérských matadorů jakékoliv věkové kategorie. Možná je to proto, že Kathryn nemá, na rozdíl od tohoto jedinečného filmu, opravdové koule…! ;-)
Daniel Adam
PS: Po shlédnutí tohoto filmu možná začnu v nadcházejícím Oskarovém souboji exmanželů Kathryn Bigelow vs. James Cameron fandit této neskutečné ženě… ;-)
Velké lejno číhá všude!
Tak bacha kam šlapete (úvaha nad filmem The Hurt Locker)
K napsání této statě mě z největší míry dohnalo obrovské množství pozitivních reakcí, které snímek The Hurt Locker obdržel (včetně nepochopitelných 9ti nominací na Oskary) a také jeho časté nejen kvalitativní srovnávání s filmy jako BHD, FMJ nebo dokonce The Platoon. Podle mého soudu totiž THL dobrým filmem určitě není a zmíněným snímkům se vyrovná opravdu jen stěží. Pokud se ptáte proč, tak tady máte proto:
Zdaleka nejviditelnějším problémem režisérky Bigelow je fakt, že chtěla natočit film o drsných chlapech z válečného prostředí, což by samo o sobě nebylo špatně, kdyby to pojala jako sci-fi nebo fantasy, ale ukázalo se to být velmi špatně ve chvíli, kdy se rozhodla děj zasadit do reálií US Army a jejích kampaně Operation Iraqi Freedom a ještě víc specificky do činnosti EOD týmů. Jí popsaná činnost těchto specialistů je totiž v mnoha klíčových směrech naprosto odlišná od reality, a co hůř, často postrádá jakýkoliv smysl. Pro ty, kteří netuší která bije, tak základem jakékoliv práce u výbušnin, je bezpečnost, klid a dodržování předpisů. Není to místo pro lehkovážné frajery a není to místo kde se neposlouchají. Tato fakta tvůrci filmu ovšem naprosto ignorovali, zřejmě proto, že příběh potřeboval skupinu tří vojáků, kde jeden bude neschopný střílet po povstalcích, druhý bude nesmrtelnej cold blooded superspecialista a třetí bude černoch, kterého bude ten druhej frajer z různých důvodů neskutecne srát. Když bych to měl shrnout, tak ty nejkřiklavější momenty, kdy každý člověk při smyslech začne bít hlavou o zem jsou asi tyto:
1) První scéna – porouchá se vozík, seržant se to jme řešit ručně, kolem je spousta US vojáků, ale najednou všechno stichne a kromě EOD týmu tam nikdo není, a pak se tam objeví člověk s mobilem, voják ho nezastřelí (haha!) a první hrdina nám umírá. WTF ? Slyšel někdo z filmařů někdy o tom, že místo kolem potenciálních boms sites se poměrně důkladně zajišťuje ? že EOD tým jen naprosto výjimečně pracuje sám ? Kde se tam vzal ten člověk s mobilem ? A hlavně, kde měli ti vojáci rušičky na mobily, které mají ve výbavě ? Trochu moc otázek na začátek, že ?..
2) Vojáci v počtu 3 lidí se v poli nikdy nerozdělují. To, že hlavní hrdina jde řešit bombu tím, že za sebe hodí dýmovnici, aby ho zbytek týmu nemohl krýt je holá píčovina (která mě ale na druhou stranu od režisérky opravdu nepřekvapuje).
3) Bezpečnost a subordinace – hlavní hrdina se chová jako Mel Gibson ve Smrtonosné zbrani, naprosto ignoruje prakticky všechny bezpečnostní předpisy a několikrát vystavuje nejen sebe, ale i své kolegy nebezpečí. Tématický rozdíl mez Leathel Weapon a THL je doufám všem zřejmý..Navíc jak dlouho si myslíte, že by člověk, který v noci bez povolení opustí základnu v bojové zóně zůstal v armádě?
4) Auto co si prorazí cestu skrz checkpoint s 10 vojáky (nikdo nestřílí..haha) pak zastaví hlavnímu hrdinovi, který na něj míří pistolí.. Já bych doporučoval režisérce, ať si sedne do auta, a snaží se projet perimetrem kolem potenciální EID. Opět naprostá neznalost reálií.
5) Vrcholem stupidity je scéna s kontraktory: Kontraktoři mají přesné instrukce jak jednat, když narazí na skupinu koaličních vojáků, a určitě to není tak, že na ně začnou mířit zbraněmi. Celá scéna ale přestane dávat smysl ve chvíli, když si člověk uvědomí, že ta hlídka EOD měla nějaký bojový úkol, který nespočíval v tom, že budou pomáhat kontraktorům, ale v tom, že se vrátí na základnu. Jakákoliv odchylka od tohoto úkolu se projednává s HQ. Nic z toho ve filmu není, místo toho začnou hrdinové pomáhat opravovat kolo, NIKDO NEHLÍDÁ, načež jsou zcela překvapivě přepadeni a tak dále. Samotné rádoby napínavé odstřelovačské přestřelce se vysměje každý, kdo někdy střílel i z malorážky a na otázku, kde se pyrotechnici naučili střílet na půl kilometru běžící postavy se ani ptát nebudu
THL dle mého soudu vykazuje tak neuvěřitelné množství faktických chyb a nesmyslů, že k opravdovému válečnému filmu má asi tak daleko, jako Somálci k letu na Měsíc.
Možná si teď říkáte: „tak když to není válečný film, tak je ale pořád ještě určitě dobrej thriller!“ Chyba lávky. Thriller má být film, kde vládne napětí, což THL prakticky vůbec není. Od začátku je totiž naprosto jasné, že hlavní hrdina-frajer-superman neumře, a celý ten strach z toho „že to bouchne“ se proto nedostavuje, což je u filmu, který staví své napětí právě na tom, poměrně dost tragické. Jediný člověk, o kterého jsem se v tom filmu za celou dobu alespoň chvilku bál, byl ten malej kluk. Abych ale jen nečernil, tak osobně se mi líbilo, jak byly některé ty EID sofistikovaně udělané.
Válečný film a thriller to tedy není, co dál – drama ? Opět ne. Drama, aspoň pro mě, znamená dobře vykreslené charaktery , dobrý příběh a jeho vývoj. Charaktery v THL jsou ale ukázkový případ scénáristické slabomyslnosti. Hlavní hrdina je neohrožený superman, který likviduje bomby jak na běžícím páse a má to, jak se tak říká, všechno na háku. Práce ho zjevně baví, což se o starání se o rodinu říci nedá a tak raději běhá po Iráku, než aby měnil plínky. Opravdu dojemné. Někdo by možná Katce měl prozradit, že mužů, co opouští své rodiny kvůli tomu, že je nebaví se o ně starat, běhá po světe mnoho, a nikdo z toho nedělá tragédii. Je totiž v zásadě jedno, jestli dotyčného více baví likvidovat EID nebo chlastat a vrtat se v autech. Černoch je ve filmu zjevně z důvodu rasové a genderové vyváženosti a také proto, aby nám ukázal, že v armádě sem tam opravdu nějaká pravidla a předpisy jsou, ale že je velmi obtížné je vymáhat. Navíc, během 36 dní, co se příběh odehrává, zjistí, že Irák opravdu nenávidí, na což těch předchozích 319 asi ani nepomyslel. Poslední borec do trojky má psychické problémy se střelbou, které si opět čistě náhodou odbourá během těch několika týdnů příběhu, aby se na konci zachoval jako totálně neschopnej idiot a ostatní hoši ho museli zachraňovat. Ani jednomu jsem na chvíli nevěřil, že jsou to vojáci.
No a co dodat k příběhu? Skupina pyrotechniků řeší situace v Iráku, víme, že hlavnímu hrdinovi se nic nestane, mezi ním a jeho kolegou dojde ke trapnému poměřování penisů, aby si teda na konci řekli, že jako dobrý. Někoho zachrání, někdo umře, ale většinou jsou to lidé, o kterých to dopředu víte a nebo vám na nich vlastně nezáleží. Hlavní hrdina má family issues..Nic víc v tomhle filmu nenajdete.
Shrnuto a podtrženo:
The Hurt Locker si hraje na drsný, věrohodný pyrotechnický thriller z pekla mezopotámské pouště, ale přitom je to laciná, špatně napsaná, rádoby dokumentárně natočená holywoodská pohádka o tom, jak si Kathryn Bigelow myslí, že fungují EOD ve válce v Iráku
Nejsem oborník na militária, natož na poměry v americké armádě, ale pokud mám hodnotit tento film z hlediska toho, jak je natočený, pak musím konstatovat, že výtečně. Při napínavých scénách (což jsou vlastně všechny, protože film je poslepován vlastně z několika dlouhých dramatických situací) člověku tuhne krev v žilách. Z hereckého hlediska je to z mého pohledu o poznání slabší, především pak proto, že herci zde nemají tak velký prostor, aby mohli cokoliv prokázat. Hlavní hrdina je však docela zajímavý, ale během celého filmu jsem si k němu cestu prostě nenašel a to je asi můj hlavní problém s tímto filmem. Nechci spoilerovat, ale při úctyhodném počtu schopných herců jako Guy Pearce, Ralph Fiennes nebo David Morse, budete valit bulvy, jak s vámi producenti s režisérkou vyběhnou. Smrt čeká všude mi však rozhodně nepřišel jako protiválečný film, postavám zcela určitě hrabe, ale dělají to dobrovolně, za prachy a evidentně je to i při tom marasmu na plátně naplňuje. Je to film roku? Podle mého názoru není, ale to neznamená, že nemá šanci si časem vydobýt kultovní pozici. Na skutečné zhodnocení filmu je však brzo a jsem docela zvědavý, jak zítra dopadne na Oskarech.
No a já k tomu dodám jediné – stojím si za svou recenzí i za Kateřinou a jejím výtečným filmem… ;-))
No, mě je to šumák, žijte v bludu, ale nemůžete říct, že jsem se nesnažil vám otevřít oči :-)
Oscary jsou rozdány a Smrt čeká všude byl skutečně vyhlášen filmem roku.
Je to ulitba nekomu a dukaz ze hledat u Oskaru kvalitu je blahove. Stejne jako kdyz vyhrala Irglova. Ten film JE spatnej, a za par mesicu po nem nestekne ani pes, coz se treba o Avatarovi rict opravdu neda.
Docela rad bych usporadal nejakou vetsi projekci, kde by se sesli obdivovatele tohoto snimku, a tam bychom si mohli primo u jednotlivych scen ukazat, proc to, co vam zrejme prichazi napinave a cool, je ve skutecnosti nudny nesmysl.
Oskar je oskar a historie se potom už pídit nebude. Kateřina je prostě pro letošek filmová královna – první a na hodně dlouhou dobu možná taky jediná… ;-) Film špatnej NENÍ, jen možná pro Tebe není dostatečně realistickej z takticky-vojenskýho hlediska, což Ti zas můžou dementovat přímo lidi z armády, kterým se film naopak povětšinou hodně líbí a pokládaj ho za realistickej víc než dost…
http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/northamerica/usa/7348152/Oscar-nominated-The-Hurt-Locker-upsets-Iraq-veterans.html
oficiální lidé z armády říkají co mají říkat :-) Já na tom filmu ale nekritizuju jen věrohodnost, ale i příběh a postavy. Za celý film se například nedozvíme, proč se hlavní hrdina chová jako kretén, ani nijak neřeší ty jeho family issues (proč ?). Má i dost zásadní dějový a příběhový nelogičnosti a nechápu žejeo nevidíš. Už jsem navrhoval Martinovi, že uděláme promítání a tam si to všechno vyříkáme, já tady mám několik A4 poznámek :-)
V holywoodu byl zjevně velkej tlak na to dát sošku ženský, proti čemuž já nic nemám, holky umí točit hodně dobrý filmy, ale ne o mužích ve válce.
Já myslím, že je všechno v pořádku – pro filmovou historii zásadnější filmy (Hurt Locker úplně stejně jako Avatar) vyvolávaj vždycky přesně tyhle typy vyhraněnejch diskusí… ;-)
Pro chaindler: A jak bys hodnotil Stop-Loss od Kimberly Pearce?:-)
Ne to je jinak – jsou filmy, ktere jsou sračky, ale i přesto dostanou nějakou tlačenkou Oskary, a to je případ The Hurt Locker. A vyhraněné je to aspoň z mé strany proto, protože je to nefér. Vždyť to má i sošku za scénář! OMG. Ne, přiznám se, tohle mě fakt nasralo, protože to že Bastardi měli nejnabušenější scénář široko daleko ví úplně všichni.
Hele, to je jako vyčítat Titanicu jeho 11 Oskarů… ;-) Chaindlere, myslím, že tvůj další komentář bude muset být nepokrytě pozitivní, aby čtenáři nezískali pocit, že jsi nějaký zapšklý zneuznaný filmový recenzent, který nenávidí celý svět za to, že jedna ženská dostala poprvý v historii Oskara, jen jí to přej a bude Ti také přáno! ;-) Howgh.