Princezna a bojovník (Der Krieger + Die Kaiserin, 2000) je další hereckou příležitostí pro Franku Potente. V příběhu dvou bratrů, kteří naplánují bankovní loupež, jež se však hrubě nezdaří hrají kromě hlavních protagonistů opět jeden z hlavních partů kamerová equilibristika Franka Griebeho a melancholický soundrtrack tria Tykwer-Klimek-Heil. Navzdory zápletce film není rozhodně žádnou akční záležitostí a pro někoho může být i zbytečně natahovaný. Zejména posledních 20 minut filmu je hodně diskutabilních. Přesto se Tykwerovi povedlo opět potvrdit jedinečnou práci s filmovým médiem.
V roce 2000 Tykwer začíná díky úspěchu svých předešlých filmů koketovat s mezinárodní produkcí a natáčí podle původního scénáře Krzysztofa Kieslowskiho svůj anglicky mluvený debut Nebe (Heaven, 2002). Do hlavních rolí obsazuje na první pohled nesourodou mileneckou dvojici Cate Blanchettovou a Giovanni Ribisiho. Tempem i audiovizuální formou připomíná tento film asi nejvíce právě Princeznu a bojovníka. Každopádně se Tykwer etabluje jako evropský režisér.
Po přiznané osobní a tvůrčí krizi se nechává přemluvit do natočení krátkého filmu True, který se o dva roky později stává jedním s nejzajímavějších 20ti krátkých fragmentů evropského romantického projektu Paříži, miluji tě (Paris, je t’aime, 2006). Na 7 minutové stopáži dokazuje Tykwer jedinečnou formou odvyprávět příběh opět nesourodé milenecké dvojice slepého chlapce a mladé zdravé dívky (Melchior Beslon a Natalie Portman). Opět v doprovodu vlastního autorského soundtracku.
Pod záštitou německého producentského krále Bernda Eichingera natáčí svůj největší a skutečně opravdový evropský projekt, historický film Parfém: Příběh vraha (Perfume:
The Story of a Murderer, 2006) podle knižního bestselleru Patricka Suskinda. Obklopen evropskými a především pak hollywoodskými herci v hlavních rolích se navzdory rozpačitým kritikám prosazuje definitivně jako uznávaný evropský režisér, po kterém pokukuje i Hollywood.
Pro často evropskými režiséry kritizovanou hollywoodskou studiovou mašinérii pak natáčí svůj zámořský debut International (2009) s Clivem Owenem a Naomi Wattsovou v hlavních rolích. Po náročném a rozhodně ne bezproblémovém natáčení a postprodukci pak studio Sony bere Tykwerovi film částečně z rukou, donutí jej dotočit akční scénu (mimochodem i přesto skutečně výbornou) přestřelku v Guggenheimově muzeu a film částečně přestříhat. I přes toto poměrně výrazne autorské omezení si Tykwer s látkou poradil více než obstojně a natočil perfektní, byť hrubě nedoceněný, thriller žánrově navazující na tradici politického thrilleru 70.let.
Po této trochu bolestivé hollywoodské zkušenosti se vrací zpět do Německa, kde v současnosti dokončuje postprodukci svého nového (a německy mluveného) filmu Drei, který by měl mít premiéru na konci tohoto roku. To že se jedná o návrat ke kořenům nepopírá ani Tykwer ani jeho věrný kameraman Frank Griebe.
Tom Tykwer má za 20 let své kariéry možná ne zrovnasuperobsáhlou filmografii, přesto se může hřát svědomím, že dosud nenatočil (podobně jako např. Christopher Nolan či Darren Aronofsky) jediný špatný film. O takovém resumé sní nemálo i o víc než jednu generaci starších světových režisérských matadorů!
Daniel Adam
Pages: 1 2
