Sam Neill: Filmy plné neklidu (1995)

Sam Neill: Filmy plné neklidu (1995)

Sam Neill: Filmy plné neklidu (1995)  

VB/Nový Zéland 1995, Cinema of Unease: A Personal Journey by Sam Neill, režie a scénář: Sam Neill, Judy Rymer, hudba: Don McGlashan, hudba: Allun Bolinger, účinkují: Sam Neill

délka: 52 minut

Film:

   Sam Neill se sice nenarodil na Novém Zélandu, ale žije tam od svých 7 let a vzhledem k tomu, že hrál hlavní roli v Jurském parku, který byl ve své době nejúspěšnějším filmem všech dob a exceloval v milostném dobovém dramatu Piano, režisérky Jane Campion byl nadmíru povolaný, aby natočil dokument o kinematografii na Novém Zélandu.

   Filmy plné neklidu popisují novozélandskou kinematografii, kterou před masivní oblibou Pána prstenů proslavila celá řada výrazných osobností v řadě zajímavých filmů. Sam Neill ve snímku velmi poutavě popisuje mentalitu Novozélanďanů, jejich vztah s Britským impériem a kořeny. Činí tak velice chytře a poutavě.

   Osou dokumentu jsou však právě úspěšné tituly a osobnosti zeleného ostrova. Dostane se tak na tragickou událost ve filmu Bad Blood Mikea Newella (Čtyři svatby a jeden pohřeb, Donnie Brasco aj.), dále filmy Goodbye Pork Pie Geoffrey Murphyho (Mladé pušky, seagalovka Přepadení 2: Temné území, jinak režisér druhého štábu u trilogie Pán prstenů), Vigil Vincenta Warda (působivé drama Jak přicházejí sny s Robinem Williamsem), splatterpunkový Bad Taste a vynikající Nebeská stvoření Petera Jacksona, An Angel at My Table a dnes již klasické Piano Jane Campion.

Dokument uzavírá film, který pokud jste jednou viděli, z paměti již nevymažete: Kdysi byli bojovníci Lee Tamahoriho (který rozmělňuje svůj skvělý talent spíše v průměrných thrillerech a je obestřen skandály na stránkách bulváru, když byl přistižen v ženských šatech, jak orálně uspokojuje svého klienta jako prostitutka).

   Je zajímavé kolik výjimečných osobností spojilo své síly s ostrovem a díky podpoře tamější vlády ještě spojí. Ostatně Hobit i příští Letopisy Narnie se budou natáčet také tam. Filmy plné neklidu jsou nesmírně užitečným průvodcem o kinematografii Nového Zélandu. Navíc jsou ozvláštněné kultivovaným a sympatickým projevem Sama Neilla. Zároveň jsou svébytným a velmi působivým filmem o malé ostrovní filmové velmoci, která nám díky větší pružnosti politiků a nefalšované zemitosti vyfoukla dobré postavení ve filmových zakázkách. Až uvidíte tento film, pochopíte proč tomu tak je.

Ondra Slanina

Přidat komentář

TOPlist