Lolita (1962)
Po fenomenálním úspěchu Kubrick opět projevil touhu šokovat, když se rozhodl adaptovat román Vladimíra Nabokova Lolita a nakonec si od autora nechal napsat i scénář. Vznikla tak černobílá černohumorná perla se skvělým obsazením (James Mason, Peter Sellers), které čas možná obrousil hrany ve skandálnosti, ale za to dobře funguje jako studie o úchylných aspektech řady jedinců ve společnosti. Film byl po uvedení okamžitě odsouzen církví, ale byl velmi dobře přijat filmovou kritikou. Od tohoto filmu byl Kubrick nazýván umělcem. Důkazem budiž nominace na Zlatého lva v Benátkách. Skutečnost, že byl přijat filmovými profesionály potvrzuje také nominace Cechu amerických režisérů na výroční ocenění za nejlepší režii.
Dr. Divnovláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu (1964) je dodnes neuvěřitelně ostrá kultovní komedie, která je v mnoha ohledech geniální.
Děj je jednoduchý, točí se ohledně základní situace, kdy se šílený americký generál rozhodne zaútočit na Sovětský svaz. Ve snímku exceluje v několika rolích výborný komik Peter Sellers. Film obsahuje řadu čitelných pravd a správných postřehů. Proslulý je zejména slavný monolog Petera Sellerse, když je v roli prezidenta Muffleyho a volá evidentně namol opilému ruskému protějšku. Více jsme o ní psali již v průvodci Nejslavnější antikomunistické komedie a také v této samostatné recenzi.
Dr. Divnovláska je skvělý film a přitom není ani zdaleka hloupý. Závěrečná scéna s bombou patří mezi legendární a pokud jste neviděli, tak si jí určitě pusťte na YouTube.
Pro Divnovlásku jsou klíčové především skvěle postavené interiéry. Kulatý stůl je dnes už legendární, povšimněte si podoby s filmem Watchmen, je to neuvěřitelné, ale jeden z osvětlovačů (Dennis Brock – pozn. redakce) zmiňovaných Watchmenů byl přítomen i na Kubrickově natáčení, kde obsluhoval projektor se zadní projekcí při této scéně. Do filmu zasahovala i dobová politika. Film měl mít premiéru den po zastřelení J.F.K a jeho premiéra byla kvůli incidentu přesunuta. Jedním z důvodů bylo i to, že buranská posádka letounu s bombou byla původně z Dallasu, takže se nakonec filmaři rozhodli pro drobný dabing a hoši jsou z Kansasu. Ostatně samotné letadlo bylo velmi kuriózní příčinou sporu, protože s Kubrickem po Stezkách slávy z evidentních důvodů nechtěla žádná armáda spolupracovat. I z toho důvodu si interiér letadla podle materiálů z vojenských archivů navrhli sami a pak museli čelit nepříjemným otázkám, kde se dozvěděli tak přesné technické informace o armádní technice.
Kubrick se po tomto filmu rozkmotřil jak s Peterem Sellersem, tak hlavně s George C. Scottem. Scott byl podle výpovědi řady filmařů egomaniak, ale především charakterní herec. Kubrick ho požádal, ať hraje svou roli ve třech polohách. Jednu seriózní, ve druhé, aby ubral na výrazu a třetí, aby maximálně přehrával. Scott padal ze židle, skákal z postele, dělal opičinky a Kubrick se zapřísahal, že použije jen tu seriózní. Když Scott zjistil, že Kubrick stříhal pouze tu, kde přehrával příšerně se rozzuřil a Kubrick se mu vysmál s tím, že to byl od počátku myšleno jako žert. Scott ho nepobral.
Tak jsem se konečně dočkal a musím říct, že profil nezklamal. Díky.