Marketa Lazarová (1967)

Marketa Lazarová

Československo 1967, režie: František Vláčil, scénář: František Vláčil a František Pavlíček podle románu Vladislava Vančury Marketa Lazarová (s využitím Obrazů z dějin národa českého), kamera: Bedřich Baťka, hudba: Zdeněk Liška, střih: Miroslav Hájek, hrají: Josef Kemr, František Velecký, Magda Vašáryová, Ivan Paluch, Pavla Polášková, Michal Kožuch, Vlastimil Harapes, Zdeněk Kryzánek, Vladimír Menšík a mnozí další skvělí čeští herci…

formát: 2.35:1, černobílý, 35mm, délka: 162 minut

Film:

Jak začít, Markéto? Jak začít, Františku? Poraďte. V úctě k tomuto filmovému dílu, ne nepodobné úctě středověkého člověka k samotnému Bohu, se člověku téměř třesou kolena, ačkoli sedí, a třesou se ruce (takřka sepjaté k modlitbě) nad klávesnicí i nad tím, aby nebylo na nic zapomenuto a aby bylo vše zachyceno alespoň v takové míře, která by byla ekvivalentní této jedinečné filmové kompozici…

Čekat na dokončení článku ani filmu ale nelze do nekonečna a v hlavě mi bliká věta redakčního kolegy Ondry Slaniny nad dodržením našeho redakčního plánu: „Ale retra maj bejt v neděli!“ Ačkoliv Marketu zařazujeme v našem magazínu do rubriky Retro a legendy, zasloužila by si umístění do všech filmových rubrik a šuplíků, protože je výsostným filmovým tvarem, který nicméně stejně přesahuje jakékoliv zařazení. Přesto si ji dovolím zařadit navíc alespoň do magazínové rubriky Důležité filmy. Marketa Lazarová důležitá skutečně je a ční na uměleckém trůnu světových kinematografických děl.

Jak tedy začít? Nejlépe asi od samotného počátku. „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh…“ (Jan 1,1-3). Pohlédněme tedy vzhůru. Z ocelově šedých mraků, z kterých občas problikne mrazivé zimní slunce, padají v hustých závanech vločky bílého sněhu. Sníh dopadá na opuštěné pláně středověkých Čech. Pláně jsou však liduprázdné jen zdánlivě. V závějích čeká, tiše a trpělivě, smečka vlků. Na nebi krouží sokol. Dravčí oko a Mikolášová silueta, schovaná ve křoví, pozoruje soustředěně z podhledu říšskou silnici, po které jede výprava hennavského biskupa. Chystá se přepadení. Dravec zakřičí. Vlci i lapkové se dávají do ladného pohybu s jemnou zvířecí elegancí i lačností po kořisti. To vše pod nezúčastněným pohledem všemi odkazovaného a dovolávaného Boha…

Nádhernější a komorně epičtější úvod s minimálními prostředky si v prvních natáčecích dnech mohl přát ze štábu málokdo, a to včetně samotného Františka Vláčila, který si vše pečlivě po obrazech rozkreslil do svého nezvykle podrobného, přesto nádherně literárně podaného, technického scénáře. Na place však pro dosažení maximálně realistického podání a zachování ducha doby vládne tuhá zima a civilizace je daleko. To však bude platit pro prakticky všechny natáčecí lokace (do jedné objevené a vybrané osobně samotným Vláčilem) tohoto úmorného, náročného, vyčerpávajícího a 18 měsíců trvajícího natáčení…

Po přepadení bratři-lapkové Mikoláš (František Velecký) a Adam, zvaný Jednoručka, (Ivan Palúch) synové loupeživého zemana Kozlíka (Josef Kemr), zajmou mladého Kristiána (Vlastimil Harapes), syna hennavského biskupa (Harry Studt) a poté co Mikoláš daruje život Lazarovi (Michal Kožuch), na základě jeho zbožného (a dále nijak ve filmu nevysvětlovaného) vidění své dcery Markéty (Magda Vašáryová), utíkají na Roháček – sídlo Kozlíkova rodu. Lazar se se svými lapky uchyluje na Obořiště – své rodové sídlo.

Roháček a Obořiště se stávají svým způsobem dalšími charaktery této dobové fresky. Fresky vykreslené díky několika rokům literárních příprav, obohacených o pečlivé dobové výzkumy, jak fungovalo v náročných podmínkách tehdejší prosté obyvatelstvo, či lépe řečeno (slovy vypraveče Zdeňka Štěpánka), tehdejší křesťanstvo. Jak říkal František Vláčil při studiu dobových pramenů: „Nejdříve musíte vědět, teprve pak si můžete vymýšlet“ Dobové materiály však poskytují podrobnější informace o středověku teprve od dob Karla IV, a tak tu byl relativně obrovský prostor pro vytvoření vlastních návrhů dobových materiálů, zbraní a především pak kostýmů.

Hlavním návrhářem se stal legendární Theodor Pištěk, kterému se podařilo vytvořil neskutečně reálně a naturalisticky působící ošacení většiny charakterů. Ať už se jedná o smolné kabátce královského vojska, které vede po Kozlíkových stopách hejtman Pivo (Zdeněk Kryzánek), či Kozlíkovu kožešinovou čepici se staženého vlka. Iluminace z kancionálů a fresek poskytovaly totiž jen záznam o oblečení šlechty a vyššího stavu, a tak Pištěk s Vláčilem museli vycházet přímo z textu literární předlohy Vladislava Vančury (Marketa Lazarová a Obrazy z dějin národa českého), aby mohli vytvořit akurátní a uvěřitelné dobové ošacení pro vojsko i loupeživou lůzu. Ze studia dobových matriálu se dozvěděli, že i železa v té době (počátek 13.století) bylo vskutku poskrovnu a tak loupěživým lapkům věnovali různé kostěné amulety, kostěné lopatky z koní apod.

Pages: 1 2 3