Sir Ridley Scott
Ridley Scott se stihl stát během pouhých tří desetiletí, během kterých s různou intenzitou a dopadem na filmové žánry i průmysl aktivně tvoří a režíruje, nepřehlédnutelným pojmem v kontextu celé světové kinematografie. Perfekcionista. Vizionář. Jedinečný tvůrce. Inovátor. Tato slova slýcháme o každém trochu známějším režisérovi, který natočil alespoň jeden oceněný film, přesto bez jakékoliv nadsázky můžeme říci, že jméno Ridley Scott je opravdovým synonymem pro skutečného vizionáře a nesmírně nadaného výtvarníka filmového plátna, na němž komponuje jednotlivé děje a postavy se sebejistou samozřejmostí.
Jméno Ridley Scott je obchodní značkou, zaručující transport do nádherně komponovaných filmových světů napříč všemi žánry i historickými obdobími a v každém zanechávající jednou více, jindy méně úspěšně, ale vždy s důrazem na krásu filmového obrazu, nesmazatelnou stopu v kulturním dědictví světové kinematografie. Svéhlavý režisér, soustředěný na děj jím komponované scény i na několika obrazovkách zároveň, odmítající jakoukoliv diskusi, ve které by snad nějaký neopatrný člen štábu (kameramana občas nevyjímaje) chtěl vyslovit pochybnosti nad jeho vizuální představou.
Ne každý, včetně zkušených profesionálů v oboru, je jeho přístup ochoten zkousnout a možná proto již na samém počátku jeho kariéry o něm byly šířeny stížnosti a nepěkné řeči typu, že se raději zajímá o svou kameru a kompozici rekvizit, než o samotné herce. Alespoň Sigourney Weaverová se při natáčení Vetřelce takto o Ridleym vyjádřila. Její slova by určitě potvrdil horlivým přikyvováním i Harrison Ford, který si odnesl z natáčení Blade Runnera podobnou zkušenost. Nicméně šlo o určitý manipulátorský tah z Ridleyho strany a oba herci mu stejně po všech těch letech nemohou jinak, než říci obrovské díky za to, že se stali filmovými ikonami přítomnými v takřka všech encyklopediích světové kinematografie.
I novináři a filmoví kritici se nepoučili a i do současných dnů stále zaznívají z recenzí a novinových článků význačných publicistů i bezejmenných pisálků kritické hlasy ohledně Ridleyho režijního stylu, ve kterém dominuje jeho vizuální cítění na úkor příběhu a práce s herci. Žádné tvrzení by ale nemohlo být dál od pravdy než právě takové povrchní nahlížení na práci tohoto jedinečného režiséra. Zastydět se musel už i věhlasný filmový kritik Roger Ebert, který se dosti nepěkně a jak jinak než kriticky ozval v době premiéry tehdy ještě ne kultovního Blade Runnera a po letech musel své hledisko nad filmem přehodnotit.
O Ridleym Scottovi je známo, že si s novináři (narozdíl od producentů) většinou servítky nebere. A poté, co i po letech jeho nezpochybnitelných zásluh ve filmografii zazněly kritické hlasy na adresu Království nebeského a Dobrého ročníku se dost nevybíravě vyjádřil, že ho prostě filmoví novináři serou a že by si měli uvědomit, že mají práci jen díky filmům, které se bez ohledu na ně točí a které dost často povrchně a bez dalších hlubších analýz zkrátka a jednoduše většina publicistů odstřelí.
Stejně tak, jako když hrstka environmentalistických novinářů rozpoutala doslova lokální hysterii při natáčení úvodní bitevní scény do Gladiátora, ve kterém hoří polovina lesa a ta druhá byla pokácena pro vystavění římského tábora a obranných palisád. To, že produkce filmu byla při hledání lokací v okolí Londýna posléze požádána britskou asociací spravující lesy o záměrnou likvidaci, protože se jednalo o 70 let staré stromy prožrané skrz na skrz červotoči, které byly stejně určeny k porážce, už nikdo nenapsal. „Novináři stejně málokdy píšou pravdu, tak jak je pro ně typické.“ poznamenal k tomu jen suše britský rodák Scott.
Ano je tomu tak, Ridley Scott je skutečně i přes svou obdivuhodnou hollywoodskou kariéru, britským rodákem. Ridley se narodil 30. listopadu 1937 v South Shields v severní Anglii. Nedaleké mořské pobřeží na východě a blízké Skotsko na severu vytvářeli společně podnebí tolik typické pro samotnou Anglii. Déšť, déšť, déšť, mlha. Všechny tyto prvky však dokázal Ridley využít v nehostinných filmových obrazech pozdějšího Vetřelce a především pak kultovního Blade Runnera. Ridley se narodil do armádní rodiny a možná i díky tomu rád přirovnává, podobně jako většina režisérů, natáčení k válečné bitvě. K tomuto již stereotypnímu přirovnání však dodává, že na bitvu je třeba se dobře připravit. Na otázku, co je při realizaci filmu nejdůležitější odpovídá bez zaváhání že: Materiál, materiál, materiál a scénář, scénář, scénář. Jakmile je dostatek materiálů a kvalitní scénář, všechno ostatní je již hračka a řemeslo.
A právě na kvalitní scénář, příběh a herecké výkony dbá Ridley minimálně tak stejně jako na technickou a vizuální stránku. Málokdy, má ale již dle svých slov tolik trpělivosti po více než 20 realizovaných filmech a více než 2500 (!) reklamách, a proto se obklopuje až na výjimky kvalitními herci s pokud možno divadelním zázemím. Jak on sám říká, pokud si režisér vybere kvalitní štáb a herce, má víc než polovinu práce již hotovou. Při pohledu na jeho umělecky zpracované vizuální filmové klenoty, protkané klenoty hereckými před kamerou, otepané zlatými rukami jeho klíčových spolupracovníků – klenotníků za kamerou, nelze jinak, než mu dát za pravdu.
