Francie jako koprodukční kinematografická velmoc

Francie jako koprodukční kinematografická velmoc

Francie je bez nadsázky kinematografická velmoc, která jako jedna z mála zemí na světě zařadila film do svých priorit jako nezbytnou součást národní kultury. Nahlédněme podle filmového magazínu Variety, jehož sekce je i na tuzemském nejvýznamnějším mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech na systém financování koprodukcí v zemi galského kohouta.

Francouzské kinematografické fondy letos na festivalu v Cannes koprodukovaly přes 50 titulů uměleckých snímků. Jeden z nich ,,A Screaming Man“ režírovaný Mahamatem-Saleh Harounem vyrobený v Čadu byl vůbec první snímek z této země, který se v Cannes objevil.

Francouzský systém kinematografické podpory nabízí nejen daňové vratky, ale i předkupní práva veřejnoprávních stanic, podporu regionů i další výběrové podpory, které umožňují koprodukovat projekty z celého světa.

Vítěz Zlaté palmy v Cannes ,,Uncle Boonmee Who Can Recall His Past Lives“, který vznikl v koprodukci Velké Británie, Thajska, Francie, Německa a Španělska nebo snímek ,,The Invisible Eye“ vzniklý v koprodukci Argentiny, Francie a Španělska obdržel podporu z Fond Sud Cinema, tedy výběrovou podporu od CNC a Ministerstva zahraničních věcí.

Právě Fond Sud Cinema podporuje filmy z rozvojových zemí v Asii, Africe, Karibiku, Latinské Americe, Východní Evropě a na Středním Východě. Také podpůrný fond CNC podporuje cizojazyčné filmy, ale zpravidla se jedná o již zavedené nefrancouzské tvůrce – Dána Larse von Triera (Tanec v temnotách, Antikrist, Dogville) nebo portugalského titána Manoela de Oliveiru. V minulosti podporovala i nedávno zesnulého egyptského filmaře Youssefa Chahina.

Francouzské možnosti koprodukce fungují především díky velkorysé podpoře vládních fondů.

V roce 2009 Francouzi koprodukovali 93 filmů (v roce 2008 jich bylo 95), z toho u 45 filmů byla Francie majoritním koproducentem a u 48 minoritním. Číslo koprodukcí je však ještě o trochu vyšší, protože některé koprodukce nemohli být zařazeny do seznamu kvůli dosud nepodepsaným smlouvám. Mezi tyto státy, které dohodu ještě podepsanou nemají jsou třeba Spojené státy Americké a Thajsko.

Z poslední doby se o podpis dohod o koprodukcích s vládními programy zajímaly země jako Rumunsko, Brazílie nebo Jihoafrická Republika. Pro Východní Evropu dosud platily dohody podepsané v 70. letech, kdy Francie žádala být nejméně 30% podílníkem v koprodukci, ale podle mluvčího CNC by se měl v budoucnu snížit podíl na 20%, v některých specifických případech i na 10%.

Je pochopitelné, že s otevřenými trhy jsou různé žádosti o podporu různě dostupné a některé regiony v Evropě mají stabilní spolupráci. Podle mého názoru trh Česko, Slovensko a nově i Polsko je velmi specifický a možná v řadě případů zbytečně uzavřený do sebe. Francie je bezesporu evropským strategickým partnerem pro koprodukce. Je zajímavé, že společnou řeč našli například s filmaři z Jižní Koreje a pokud se podíváme na výsledky, právě tyto tituly slaví ohromné úspěchy jak na festivalech, tak a to třikrát podtrhuji u diváků. Nemyslím si, že by francouzská podpora artových titulů byla bez divácké odezvy. Divácká návštěvnost v art kinech u řady titulů hovoří za vše.

Pařížský projekt Festival Paris Cinéma organizovaný od 5. do 7. července 2010 na adrese MK2 Bibliothèque (Paris, 13e), Bibliothèque Nationale de France (Paris, 13e) dává dohromady řadu filmařů a je tam možnost domluvit řadu zajímavých setkání. Jeden z recentních úspěchů této akce byl například Valčík s Bašírem.

Podíváme-li se na velké úspěchy francouzských koprodukcí z posledních let, nelze nezmínit filmy jako Božský, Prorok, Město bohů, Muž ve stínu nebo již zmíněný Antikrist. O koprodukcích mezi naší republikou a Francií se zmíníme zase příště.

Ondra Slanina

Přidat komentář

TOPlist