Geniální inovátor Karel Zeman

Karel Zeman

Karel Zeman

Milý pane, Zemane. 3. listopadu tohoto roku byste oslavil sté narozeniny a pro Realfilm, stejně jako pro miliony diváků po celém světě jste zůstal natrvalo zabydlen v našich srdcích. Jak jste říkal:,,Něco pro oči a něco pro uši, něco pro zamyšlení a něco pro zasmání, něco pro radost a něco, co třeba nepozorovaně, ale zato trvale sáhne k srdci.“ Víme, že jste byl profesionál a i když jste toho dokázal jako málokdo, nikdy jste se nechlubil. My to učiníme za Vás, protože v souvislosti s Vámi je toho k chlubení opravdu hodně.

Když jsem byl ještě malý kluk, vystřihoval si z časopisů a novinových televizních programů a sledoval dění ve filmu odhodlal jsem se zajít i do knihovny v našem městě. Do oddělení pro dospělé jsem pochopitelně nemohl a knihovnička pro malé diváky byla v celém oddělení úplně ta nejmenší. Byla tam ale jedna kniha o Vás. Po prvních stránkách jsem před Vámi musel smeknout. Kolik jste zažil dobrodružství, kde všude jste byl, co jste zažil a co všechno jste v životě obětoval. Přiznám se, že jste byl vždycky můj hrdina a když jsme během puberty vzali kameru a jeli na louku točit film z pravěku měli jsme všichni jasnou představu o tom, že Vaše dílo nás sjednotilo a toužili jsme se mu vyrovnat. Samozřejmě, že to byla bláhovost a drzost, ale my to nemysleli zle.

Narodil jste se ještě za Rakouska-Uherska v Ostroměři u Nové Paky a na přání tatínka jste vystudoval dvouletou obchodní školu v Kolíně. My ale víme, že mnohem více Vás bavilo hrát si s dědečkovými loutkami. Jednou jste k tomu sám dokonce řekl:,,Ty loutky mi otevřely nový svět, docela jiný než ten, který mne obklopoval. Utíkal jsem k nim, jejich svět jsem si přisvojoval, patřil jenom mně. V tomhle světě jsem byl principálem já.“ Pak jste se, jak se dnes říká, progresivně vrhnul na kurz reklamního kreslení a otevřel jste si tak dveře k velmi slušnému živobytí. Však jste pak také pracoval pro významné objednavatele jako byl Baťa nebo Tatrovka.

I při škole jste však měl pořád rád loutky a zažil jste i zajímavou zkušenost. Někoho by to možná odradilo, ale Vy jste si i z neúspěchu odnesl ponaučení a toho si na Vás vážíme. S přáteli jste hráli moderní loutkové divadlo, vylepšovali jste svícení, vymýšleli nové efekty, ale dětských diváků chodilo čím dál tím méně, až jste pak přišel do jedné staré sokolovny za jedním starým loutkářem, který měl plný sál. Děti se smály, bály, napovídaly a radovaly z energie zkušeného loutkoherce. ,,Dodnes si pamatuju, jak jedna holčička po představení pohladila Kašpárka a zašeptala mu:,,Já jsem tě neprozradila,“ řekl jste jednou a odnesl jste si z toho to, co jste si odnést měl.

Touhu po dobrodružství jste měl v sobě vždy. Pěšky jste prochodil Jugoslávii, o prázdninách jste jel parníkem po Dunaji a v 18 letech jste na základě novinového inzerátu sbalil kufr a vyrazil do Aix-en Provence studovat reklamní výtvarnictví! To tedy chtělo kus pořádné odvahy! Francouzi Vás neobdivovali kvůli úspěchům ve škole, natož kvůli nepříliš skvělým znalostem francouzštiny, ale kvůli tomu, že jste vynikal v plavání a boxu. Muselo to být jistě zadostiučiní, když jste byl v dětství často nemocný. Po dokončení školy jste si našel práci v reklamním ateliéru v Marseille, kde jste každou volnou chvíli chodil do kina. Díky své otevřené povaze jste pak chodil za promítačem v kině, aby Vám pouštěl filmový pás políčko po políčku, aby jste viděl jak vzniká animovaný film.

Samozřejmě jste i z Francie cestoval, když jste nebrouzdal po okolí, razil jste do Egypta, Maroka nebo Řecka. A pak jste musel zpátky do vlasti na základní vojenskou službu. My už jsme se tomu naštěstí vyhnuli, ale Vy jste ještě musel u osmého jezdeckého pluku v Pardubicích osedlat koně a plnit vlasteneckou povinnost. Po odchodu branou Pardubických kasáren jste věděl, že do světa už to asi nebude úplně to pravé ořechové. Ve světě řádila hospodářská krize a navíc práce v reklamě byla i doma a vůbec nebyla špatně placená. V roce 1938 jste musel opět do uniformy, ale bez boje přišel protektorát a vy jste věděl, že tady to směřuje ke kolosálnímu průšvihu. Složil jste u Bati zkoušku z francouzštiny, našel si s dvěma kamarády práci v pobočce firmy v Casablance, ale ouha. Zapomněl jste si verifikovat cestovní pas protektorátními úřady a nikam jste nemohl. Vaši kolegové na poslední chvíli odcestovali, ale Vy jste zůstal doma. To tedy nebylo jistě nic příjemného.

Pages: 1 2 3 4

Přidat komentář

TOPlist