Filmový existencialista Michael Mann
Michael Mann
Drobný nevysoký muž se soustředěným pohledem přes okraj brýlí zkoumá, zda záběr, ve kterém právě zkomponoval do jedinečného celku noční scenérii mihotavě osvícenou světlem bledých pouličních lamp, sedí do jeho pečlivě připraveného a rozkresleného scénáře oslavujícího nejen podstatu lidské identity hlavních hrdinů, ale také industriální krajinomalbu amerického velkoměsta, probouzejícího se pomalu z nočního spánku do narůžovělého měkkého světla přicházejícího úsvitu. Za kamerou právě sedí Michael Mann.
Každý režisér si v průběhu své kariéry vybuduje určitý režijní styl. Michael Mann však slovo styl nesnáší a všechny své kritiky, odpůrce, recenzenty, ale i zatrvrzelé a oddané fanoušky po otázce, co chtěl daným filmem vlastně říci jen odpoví: „Podívejte se na můj film znovu, já Vám k tomu nic neřeknu.“ Pokud je však ve sdílnější náladě, tak dokáže o svých filmech mluvit s profesionálním přehledem a nefalšovaným zaujetím až do rána. Ale ani ne tak o filmech samotných, jako spíše o hlavních i vedlejších hrdinech jeho pečlivě budovaných filmových fresek.
Michaelu Mannovi je často vyčítáno, podobně jako například Ridley Scottovi, že se více zajímá o vizuální stránku svých filmů, důslednou až obsesivní kompozici jednotlivých záběrů a že kašle na emoce a scénář. Pokaždé když tohle slyším, ježí se mi vlasy na hlavě nad totálním nepochopením Mannova díla. Pomůže však jedna rada: Podívejte se na jakýkoliv jeho film znovu a přehodnoďte právě řečené. Nic by totiž nemohlo být dál od pravdy, než to, že Michaela Manna nezajímají postavy e jejich emoce.
O postavy, jejich emoce, motivace a situace ve kterých se nacházejí jen a jen díky svému předešlému jednání, většinou s plným vědomím, jde právě Mannovi především. Už v jeho pečlivě připravených, podrobně rozepsaných scénářích můžeme nalézt tak bohatou charakteristiku jednotlivých postav, které zná jejich stvořitel skrz na skrz tak dobře, že by o každém jednotlivém charakteru mohl vydat knižně malý životopis.
Každé Mannově literární přípravě již od počátků jeho kariéry v 70. letech minulého století předchází neskutečně pečlivý a důsledný výzkum jednotlivých složek, z nichž má být pozdější filmový příběh složen. Michael Mann je samozřejmě perfekcionista, ale ne pro perfekcionismus samotný, ale pro film samotný. Je si vědom toho, že každý nový filmový příběh mu vezme část života a tak jej nechce rozhodně ztrácet zbytečně.“ Time is Luck “ zazní hned v několika jeho filmech z úst jednotlivých charakterů, neboli člověk si má vážit každé chvíle, kterou v životě má.
Tato existenciální rovina spolu se společenskou determinací a sebeurčením a nalezením vlastní identity je nejcharakterističtější pro tohoto filmového intelektuála, jež však točí rozhodně všelijak, jen ne intelektuálně nudně. Pro vyjádření existenciálních rovin a sebeurčováním jeho filmových hrdinů se mu již od počátku nejlépe hodil kriminální a detektivní žánr, jemuž zůstal věrný dodnes. První celovečerní film Jericho Mile z roku 1979 stejně jako o celých třicet let později Veřejní nepřátelé z roku 2009 obsahují střet na hraně zákona – zločinci a detektivové. A ne nutně jsou jedni těmi jednoznačně dobrými a Ti druzí zase jednoznačně špatnými.
Nebyl by to ani Michael Mann, kdyby se nepokusil o komplexní psychologický rozbor všech zúčastněných a mohl tak vystavět jedinečné kriminální fresky, které však nejsou strnulými policejnimi ani kriminálními kronikami, nýbrž neustále platnými svědectvími o neustálé snaze člověka se identifikovat jak vůči společnosti a okolními prostředí, tak i vůči sobě samému. Pro Michaela Manna je nejdůležitějším článkem filmového příběhů jedna věc – Život sám.
Živoucí životní zkušenost, čistá realita projevující se skrze činy jeho fiktivních charakterů, jež jsou právě nejčastěji založeny na skutečných postavách, či alespoň na syntéze několika skutečných charakterů z nejbližšího Mannova okolí. Jeho rodné Chicago mu skýtalo hned několik různých možností, jak proniknout do světa kriminálních živlů i detektivních ikon, jež je pronásledovaly. Později jím pak adoptované Los Angeles, které nezapomene vsadit do téměř všech svých filmů, podobně jako Martin Scorsese svůj milovaný New York.
Tento článek byl publikován 15. Červenec 2010 v 23:45 v rubrice PROFILY OSOBNOSTÍ. Můžete sledovat komentáře pomocí RSS 2.0. Můžete také zanechat komentář nebo odkázat článek z Vašeho vlastního webu.
