Nelítostný souboj (Heat, 1995) je Mannovým mistrovským dílem a klasikou novodobého kriminální žánru. Téměř 3 hodinová epická freska, či spíše kriminální sága patři do zlatého fondu světové kinematografie. Více jak 100 natáčecích dní, na tehdejší dobu a na daný žánr obrovský rozpočet 60 miliónů dolarů a více jak 100 lokací bez jediné ateliérové scény. Mannův perfekcionistický přístup, téměř 20 let pilovaný scénář a podrobný výzkum a příprava k natáčení je na plátně vidět a stala se předlohou pro mnoho dalších napodobitelů.
Nebudu zastírat, že Nelítostný souboj je jedním z mých 10ti nejoblíbenějších filmů, na které nedám dopustit. A takový Christopher Nolan po natáčení svého neméně monumentálního Temného rytíře přiznal, že se mu scénáristický oblouk Mannova Nelítostného souboje stal nemalou inspirací pro jeho vlastní batmanovský scénář, o čemž svědčí i úvodní scéna bankovní loupeže s Jokerem v čele.
Natáčení legendární 12 minutové scény bankovní loupeže pod taktovkou Michaela Manna zabrala několik týdnů, protože filmařům bylo dovoleno natáčet tuto masivní přestřelku přímo v ulicích L.A jen o víkendech. Al Pacino a Robert de Niro vzpomínají zcela zaslouženě na tento film jako na jeden z vrcholů svých hereckých kariér. Nelítostnému souboji se budeme na RealFilm.cz věnovat podrobně již tuto neděli v rubrice Retro a legendy.
Insider (1999) je založen na skutečném případu (tak jak je u Manna zvykem), kdy se bývalý zaměstnanec nadnárodního tabákového koncernu Jeffrey Wigand (Russell Crowe) rozhodne svědčit z popudu špičkového reportéra Lowella Bergmana (Al Pacino) proti svému bývalému zaměstnavateli. Wigand je však vystavován čím dál tím většímu psychickému nátlaku a pohrůžkám a neustále pochybuje a rozmýšlí, zda ohrozit rodinu, ale zachovat si čisté svědomí, nebo se na všechno vykašlat a žít dál poměrně bezstarostný život.
Mann se opět vrhl do pečlivé přípravy, navštívil většinu míst a lokací, co opravdové postavy a zrekonstruoval celou událost s dokumentaristickou přesností, ale také opět s důrazem na jednotlivé charaktery, jejich dilemata, hledání vlastní identity na základě nelehkých rozhodnutí do poutavého filmového dramatu. Odměnou mu bylo 7 oskarových nominací.
V aktuální režijní dekádě pak natočil ještě další 4 filmy, které si však vysloužily mnohdy rozporuplné přijetí. Nemalou zásluhu na tom mělo i Mannovo pionýrské nadšení pro digitální kamery. Přesto se v kontextu jeho filmografie a především v kontextu filmografie ostatních talentovaných režisérů jedná o díla velice kvalitní a komplexní. Jen se ty Mannovy typické motivy pro některé diváky již příliš opakují, je to však chyba? Myslím si, že ne.
Ali (2001) je životopisným dramatem legendárního černošského boxera Muhammada Aliho popisujícím jeho dramatický životní příběh. Hlavní role byla nabídnuta Willu Smithovi, který byl posléze díky Mannovu režijnímu vedení nominován za svůj strhující herecký výkon na Oskara. Film měl původně točit Spike Lee, který do poslední chvíle bojoval proti tomu, aby film natáčel právě Mann s tím, že takový příběh může točit jen a pouze režisér tmavé pleti.
Jak moc se Spike Lee zmýlil můžeme vidět i dnes. Těžko si představit, že by film s podobnou bravurou ztvárnil někdo jiný než Mann. Pro subjektivní pohledy při boxerských zápasech Mann použil vlastnoručně sestrojené kamery se standardním rozlišením, aby získal odlišnou obrazovou strukturu oproti ostatnímu filmovému materiálu. Pro několik nočních scén také zaexperimentoval poprvé s digitální kamerou Sony ve vysokém rozlišení. Stejný typ kamery pak použil i George Lucas v nových Hvězdných válkách.
Informačně vyčerpávající profil jednoho z nejzajímavějších režisérů naší doby, z kterého čiší Danova slabost pro jeho filmy. Viděl jsem od něj většinu jeho filmů a mé nejoblíbenější jsou určitě Nelítostný souboj, Collateral a Insider, možná k nim budou časem patřit i Veřejní nepřátelé. Jericho Mile jsem viděl před lety v televizi a tenkrát jsem ještě nevěděl, že je od Manna, přesto bych vám mohl ještě dnes převyprávět děj. Na Mannovi se mi líbí takové ty drobné detaily, které vyšperkovávají jeho filmy a značná naturalističnost scén, jako třeba skalpování v Posledním mohykánovi, velký střih, kdy si Russel Crowe vymění velkou limuzínu za ojetého kombíka a přesně vystihne podstatu filmu nebo střelba v jablečném sadu ve Veřejných nepřátelích. Je to bezesporu budoucí klasik.
Konečně jsem viděl Mannova Manhuntera a je zatraceně velká škoda, že scénář nesvěřil k napsání někomu jinému. Kniha je mimořádně zdařilá a jeho finále připomíná spíš nepodařený western, než thriller. Kamera fantastická, ale bohužel je to film své doby. Spíš než jako adaptace Thomase Harrise je to předobraz dnešních kriminálek od Jerryho Bruckheimera.
Díky za skutečně rozsáhlý a infomačně obsáhlý profil Michaela Manna … Filmy jako „Nelítostný souboj“, „Poslední mohykán“ a „Veřejní nepřátelé“ se stal jedním z mých nejoblíbenějších režisérů … Jediné, co mu nedovedu odpustit je filmové zpracování Miami Vice, které se mi vůbec nelíbilo … Stejnojmenný seriál jsem hltal jako náctiletý v polské televizi, kdy bych jej spolu s Kojakem a Columbem směle zařadil k tomu nejlepšímu, co jsem do té doby v kriminální seriálové produkci viděl … O filmu Miami Vice se to říct nedá … Je to sračka a dle mého názoru jeden z Mannových nejhorších filmů …