V Collateralu (2004), ke kterému výjimečně nepsal scénář, nabídl Mann jednu z hlavních rolí Tomu Cruiseovi. Ten si zahrál vzhledem ke svému dosavadnímu hereckému portfoliu netradiční roli prošedivělého nájemného zabijáka, který jednoho večera nastoupí do taxíku a chystá se v průběhu noci odpravit hned několik lidí. Akce vyvolává reakci a každý si musí nést důsledky svých předešlých činů.
Zabiják Vincent se tak dostává do nečekaného konfliktu se svým rukojmím – původně ušlápnutým taxikářem Maxem (Jamie Foxx) a celá noc vyústí do nečekaného finále. Film téměř kompletně natočený invenčně jako první velká hollywoodská produkce na digitální médium si našel okamžitě své příznivce i zaryté odpůrce, kteří mu vyčítali přílišný televizní vzhled. Nicméně právě díky digitálním kamerám mohl Mann natočit celý příběh odehrávající se v nočních exteriérech, kde by s klasickými filmovými kamerami příliš neuspěl.
Miami Vice (2006) byla novodobá vysokorozpočtová akční podívaná, vycházející se stejnojmenného seriálu, který Mann pomáhal v 80. letech stvořit a který jej také proslavil. Do rolí dvojice detektivů, kteří se infiltrují do jihoamerického drogového kartelu obsadil Jamieho Foxxe a dostatečně mužného a rebelského Collina Farrela. Oproti všem očekáváním a výtkám, pramenícím z vizuální stránky předešlého Collateralu, však opět použil své oblíbené digitální kamery.
Někdo ani tentokrát digitální look neskousl, přesto se právě díky této kvazidokumentární obrazové formě jedná o svým způsobem zajímavější podívanou, než kdyby byla natočena na klasický filmový materiál. Mann se vydal na autentické jihoamarické lokace, do temných barových zákoutí i drogových klubů a vytvořil opět svůj charakteristický filmový příběh se silnými charaktery a perfektně načasovanými akčními sekvencemi. Zvláště úvodní a závěrečná přestřelka Vám s odpovídající zvukovou aparaturou vezme dech (a možná i sluch;-).
Do třetice všeho dobrého (pro filmové puristy všeho digitálně špatného) natočil loni Mann svůj taktéž dlouho připravovaný film Veřejní nepřátelé (Public Enemies, 2009). Dobová gangsterka odehrávající se v Americe 30. let navázala zejména oběma ústředními charaktery – gangsterem Johnem Dillingerem (Johnny Depp) a policejním detektivem Melvinem Purvisem (Christian Bale) na Mannův kriminální epos Nelítostný souboj.
Mann natáčel ve svém rodném Chicagu, na autentických místech, kde se pohyboval opravdový Dillinger a s pomocí špičkové výpravy a kostýmů zrežíroval rozhodně zajímavou podívanou. A přestože se část jednání charakterů i celých situací opakuje z Nelítostného souboje, tak výše svého mistrovské kousku z poloviny 90 let již Mann dle mého nedosáhl.
Pro hodně lidí byla tentokrát trnem v oku, víc než kdy jindy, právě digitální kamera, kterou tento téměř 100 miliónový spektákl Mann spolu se svým kameramanem Dantem Spinottim natočil. Veřejní nepřátele jsou nicméně perfektně zrekonstruovanou dobovou podívanou s jako vždy špičkovým soundtrackem, v němž zazní kompozice Elliota Goldenthala, ale třeba i nádherná ústřední písničková skladba Diany Krall Bye Bye Blackbird.
Informačně vyčerpávající profil jednoho z nejzajímavějších režisérů naší doby, z kterého čiší Danova slabost pro jeho filmy. Viděl jsem od něj většinu jeho filmů a mé nejoblíbenější jsou určitě Nelítostný souboj, Collateral a Insider, možná k nim budou časem patřit i Veřejní nepřátelé. Jericho Mile jsem viděl před lety v televizi a tenkrát jsem ještě nevěděl, že je od Manna, přesto bych vám mohl ještě dnes převyprávět děj. Na Mannovi se mi líbí takové ty drobné detaily, které vyšperkovávají jeho filmy a značná naturalističnost scén, jako třeba skalpování v Posledním mohykánovi, velký střih, kdy si Russel Crowe vymění velkou limuzínu za ojetého kombíka a přesně vystihne podstatu filmu nebo střelba v jablečném sadu ve Veřejných nepřátelích. Je to bezesporu budoucí klasik.
Konečně jsem viděl Mannova Manhuntera a je zatraceně velká škoda, že scénář nesvěřil k napsání někomu jinému. Kniha je mimořádně zdařilá a jeho finále připomíná spíš nepodařený western, než thriller. Kamera fantastická, ale bohužel je to film své doby. Spíš než jako adaptace Thomase Harrise je to předobraz dnešních kriminálek od Jerryho Bruckheimera.
Díky za skutečně rozsáhlý a infomačně obsáhlý profil Michaela Manna … Filmy jako „Nelítostný souboj“, „Poslední mohykán“ a „Veřejní nepřátelé“ se stal jedním z mých nejoblíbenějších režisérů … Jediné, co mu nedovedu odpustit je filmové zpracování Miami Vice, které se mi vůbec nelíbilo … Stejnojmenný seriál jsem hltal jako náctiletý v polské televizi, kdy bych jej spolu s Kojakem a Columbem směle zařadil k tomu nejlepšímu, co jsem do té doby v kriminální seriálové produkci viděl … O filmu Miami Vice se to říct nedá … Je to sračka a dle mého názoru jeden z Mannových nejhorších filmů …