Gauneři (1992)

Gauneři

USA 1992, Reservoir Dogs, režie a scénář: Quentin Tarantino, kamera: Andrzej Sekula, střih: Sally Menke, hrají: Harvey Keitel, Tim Roth, Michael Madsen, Chris Penn, Steve Buscemi, Lawrence Tierney, Edward Bunker, Quentin Tarantino a další…

Velká cena poroty na Festivalu Sundance a dalších 13 festivalových výher a nominací

2.35:1, barevný, 35 mm, délka: 99 minut

Film:

Každý nějak začíná, zvlášť ve filmovém průmyslu jsou začátky hodně těžké, ale na druhou stranu, když máte dobrý scénář a trochu toho nečekaného štěstí, tak se můžete, podobně jako na začátku své kariéry Quentin Tarantino, uvést hned napoprvé s výborným filmovým kouskem ve stylu Gaunerů.

Quentin Tarantino je dobrý scénárista, někdy i výborný, jeho doménou jsou pak především perfektně vypointované dialogové scény, které nemálokdy vyustí v nějakou drsnější, poř. hodně krvavou přestřelku. Viděli jsme to u něj již mnohokrát, od Pulp Fiction, přes Kill Billa až po Hanebný pancharty.

Je s podivem, že hodně lidí obdivujících právě zmíněné filmy, resp. jeho nejvýraznější úspěch Pulp Fiction: Historky z podsvětí, vůbec nevidělo či dokonce nezná jeho nízkorozpočtovou prvotinu Gauneři (v originále Reservoir Dogs). A právě v tomto filmu jsou vidět všechny trademarkové složky jeho budoucích děl.

Na začátku kariéry, kdy měl Quentin nakoukáno tisíce filmů z videopůjčovny, kde pracoval, měl však jen dva dokončené scénáře. Byla to Pravdivá romance a právě Gauneři. Oba scénáře nabídl Tony Scottovi a ten si vybral právě Gaunery. Tarantino jej však nakonec přesvědčil natočit Pravdivou romanci, protože s Gaunery měl své vlastní režisérské ambice.

Za ultralaciný rozpočet 30.000 dolarů a partou přátel chtěl tuto drsnou gangsterku natočit vlastními silami. Poté, co se ke scénáři dostal přes Quentinova kamaráda Lawrence Bendera (pozdějšímu producentovi Pulp Fiction) Harvey Keitel, hvězda Scorseseho Špinavých ulic a dalších, převážně nezávislých filmů, a nabídl ambicióznímu Tarantinovi navýšit rozpočet na 1,5 miliónu dolarů s tím, že pomůže s financováním a že si tam také zahraje.

Díky Keitelovi pak Tarantino získal do svého debutu další poměrně známé, ale především talentované herce – Tima Rotha, Michaela Madsena, Steve Buscemiho či Chrise Penna. Díky těmto talentovaným, přesto výrazně nestandardním hercům pak Tarantino zinscenoval výbornou drsnou gangsterku, odehrávající se z větší části v hale jednoho opuštěného skladu. Vtipným faktem také zůstává (pokud interní zdroje nemlží), že všichni herci ztvárňující gaunery, si také nějaký čas pobyli ve vězení či alespoň ve vazbě.

V takový okamžik máte dvě možnosti, jak naplnit stávající hodinu a půl divácky atraktivní formou. Buď ve stylu Hitchcocka zůstanete po celou tuto dobu ve skladištní hale a s pomocí sofistikovaných a ultradlouhých kamerových záběrů a jízd vytvoříte nanapínavou psychologickou hru, nebo si vypujčíte nemálo motivů například z filmu Asfaltová džungle od Johna Hustona (zmiňované již v průvodci Ondry Slaniny Nejslavnější gangsteři filmového plátna), přidáte specifickou a funkční vyprávěcí metodu pomocí flashbacků a natočíte Gaunery.

Minimální rozpočet tak donutil tvůrce přijít s filmovou formou, která nenudí a zároveň se dozvíte v každém z flashbacků (v případě dějové linie Pana Oranžového Tima Rotha pak flashbacků na sebe postupně navazujících vtipnou syntézou jednotlivých scén a odhalujících pointu daného obrazu) něco o jednotlivých hrdinech – gangsterech, skrývajících se za svými přezdívkami Pan Bílý, Oražový, Růžový (vtipný dialog Steva Buscemiho hádajícícho se s bossem o jinou přezdívku) a dalších barev vytvářejích tak duhové spektrum této výborné gangsterky.

Gauneři při svém uvedení v amerických kinech poměrně prošuměli, ale při uvedení v Anglii se stali po zásluze okamžitě kultovní podívanou a zároveň vzorem pro mladé a dravé britské filmaře. Už z Gaunerů čerpal později např. Guy Ritchie se svými britskými gangsterkami Podfu(c)k či Sbal prachy a vypadni.

Ve stínu svého slavnějšího filmového sourozence Pulp Fiction se Gauneři ukrývají stále poměrně nenápadně, ale pro všímavé a náročné cinefily se ve finále možná budou Gauneři jevit z filmařského hlediska postupem času i jako mnohem zajímavější než právě jmenované Historky z podsvětí.

Daniel Adam