Lumet pokračoval v další usilovné práci v televizi i pro kina, aby uspěl o další 2 roky později dalším výrazným snímkem Cesta dlouhého dne do noci (Long Day´s Journey Into Night, 1962), který vznikl podle víceméně autobiografie držitele Pulitzerovy ceny Eugenea O´Neilla s hvězdným obsazením. Film tak popisuje bouřlivý rodinný život, kde je matka závislá na drogách a otec alkoholik zjišťující, že už není slavný herec, bratr je psychicky labilní a benjamínek rodiny komentuje dění v rodině jako budoucí spisovatel.
Film byl ohromným kritickým úspěchem, který se dostal až do nejužších bojů o Zlatou palmu v Cannes a mezi žhavé kandidáty na Oskara. Z Cannes si nakonec odnesl cenu za herečku (Katherine Hepburn) a herce (Jason Robards, Dean Stockwell, Ralph Richardson) a Katherine Hepburn byla nominovaná na Oskara.
Po tomto snímku Sidney Lumet zvolnil tempo. Ne, že by zlenivěl, ale protože se začal věnovat naplno filmovým projektům. Jeho výběr látek byl nesmírně ambiciózní. Znal se osobně s nejlepšími dramatiky 20. století a tomu odpovídají i jeho potřeby točit filmy podle jejich her. Ale nebyly to pouze hry význačných dramatiků, nýbrž i silná témata z aktuální současnosti či nedávné minulosti.
Lumetovým dalším snímkem se stal kriticky mimořádně ceněný film Zastavárník (The Pawnbroker, 1965) v hlavní roli s Rodem Steigerem. Sidney Lumet, sám židovského původu, v tomto snímku reflektuje jako v jednom z prvních filmů vůbec život lidí, kteří přežili koncentrační tábor. Sol Nazerman, který přežil koncentrační tábor, pracuje v zastavárně v jedné newyorské čtvrti. Vrací se mu vzpomínky na hrůzy zažité v koncentráku, které mu vyvolává život v uzavřené společenské komunitě v ghettu.
Film se závažným společenským apelem, který sice obsahuje jisté historické nesrovnalosti má silný morální apel. Film měl velký úspěch na MFF v Berlíně, kdy se dostal do nejužšího výběru na Zlatého medvěda. Rod Steiger si odnesl Stříbrného medvěda za herecký výkon a Lumet obdržel cenu FIPRESCI. Steiger byl za svou roli také nominován na Oskara.
Ve stejném roce natočil Lumet další zcela výjimečný film Selhání vyloučeno (Fail-Safe, 1965). Henry Fonda zde exceluje v roli amerického prezidenta, který čelí špatnému rozhodnutí pentagonského počítače, který vyšle bombardéry zaútočit na Rusko. Prezident v případě, kdy by letadla vybombardovaly Moskvu domluví ze svým protějškem, že vyhladí New York, kde má ovšem celou rodinu. Atomová hrozba byla v šedesátých letech leitmotivem řady slavných filmů. Zatímco Kubrick se s tímto tématem vypořádal neuctivou komedií Dr. Divnoláska aneb jak jsem se přestal strachovat a začal mít rád bombu, tak Lumet natočil seriózní sci-fi drama, které je u diváků velmi oblíbeno a kriticky vysoce ceněno.
Pomyslný filmový hattrick roku 1965 zakončil Lumet slavným válečným dramatem Pahorek (The Hill) se Seanem Connerym. Lumet snímek natočil v britské produkci. Film se odehrává za II. světové války v kárném zařízení pro britské vojáky v libyjské poušti. Sadistický velitel, seržant Williams (Ian Hendry) ještě více zhoršuje příšerné podmínky v táboře. Každý den nutí vojáky stavět z písku vysoký kopec (pahorek) v naději, že pokud budou schopni absolvovat takovou pakárnu, žádný jiný rozkaz už jim nepřijde tak hloupý, aby ho neuposlechli.
Slavný snímek upoutal již ve své době, když se dostal do výběru na Zlatou palmu V Cannes, odkud si film odnesl prestižní cenu za scénář. Film byla také nominován na řadu výročních cen BAFTA pro nejlepší britský film. Pahorek je stejně tak o vůli, jako o odvaze a lidské důstojnosti. Tedy opět tu máme stejné téma jako Kubrick, tentokrát si můžeme film srovnat s filmem Full Metal Jacket, kde však šlo o válečný konflikt ve Vietnamu.
Co dodat? Snad jen, že takovýto výborný profil si Sidney Lumet skutečně zaslouží! Gratuluji, Ondro, k této výtečné práci! ;-)