Pan Nikdo (2009)

Pan Nikdo (2009)

Pan Nikdo

Kanada / Belgie / Francie / Německo 2009, Mr Nobody, režie a scénář: Jaco Van Dormael, kamera: Christophe Beaucarne, hudba: Pierre van Dormael, střih: Matyas Veress, Susan Shipton, hrají: Jared Leto, Diane Kruger, Sarah Polley, Linh Dan Pham, Rhys Ifans, Natasha Little, Toby Regbo, Juno Temple, Clare Stone, Allan Corduner a další…

Nominace na Zlatého lva za režii (Venice Film Festival), Nejlepší kamera – Christophe Beaucarne (Stockholm Film Festival)

formát: 2:35:1, barevný, 35mm, délka: 133 minut (155 minut – režisérská verze)

Film:

Může holub máváním svých křídel vyvolat hurikán na druhé straně světa? Asi ne. Od toho jsou tu motýli a jejich efekt. Holub bude spíše mávat křídly pokaždé, když se otevřou dvířka s nádherným šťavnatým zobem (není to u zobu protimluv?), protože si myslí, že máváním svých křídel spustil mechanismus časování dvířek s potravou. Chudák holub, přestože od přírody obdařen holubí pověrčivostí, totiž neví, že mechanismus otevírání dvířek je nastaven na 20 vteřinový časový interval a tak v sladké nevědomosti mává křídly dál a ptá se sám sebe: „Čím jsem si to zasloužil?“

Zato mávání křídel drobného motýla odlétajícího z květu sakury na opačné straně světa vyvolá hurikán s deštěm na straně světa protikladné a uvede do pohybu, stejně jako nezaměstnaný obtloustlý Brazilec vařící si vejce, události takového charakteru, že změní dosavadní životy ústředních hrdinů vystupujících v tomto extravagantním filmovém eintopfu. Nebo snad ne? Nebo se jedná o vysoce zakódované sdělení o vlivu náhody a osudového doteku motýlích křídel na naše bezvýznamné (a zároveň velmi významné) životy, které samovolně vibrují podle vesmírných zákonů Teorie Superstrun?

Pan Nikdo (2009)

Kdo ví? Možná ani Pan Nikdo neví, a proto se posmrtně, stejně jako holub, ptá: „Čím jsem si to zasloužil?“ zatímco ho na ležících zádech mrazí plechový podnos šuplíku pomalu mizejícícho v útrobách márničního boxu. Nejsnažší bude se tedy probudit jako 117 letý stařec kdesi v bláznivě dekorovaném světě budoucnosti a snažit se vysvětlit potetovanému doktorovi, kdo vlastně je. Doktor na oplátku využívá starou metodu regrese a Nemo (jak se náš hlavní hrdina jmenuje) se noří zpět do své minulosti. Tedy spíše do jedné z minulostí a jednotlivých alternativních životů, které mohl žít, kdyby se tenkrát rozhodl jinak.

Políbit jinou ženu, říci jinou repliku nebo jen zůstat jako devítiletý chlapec na starém anglickém nádraží s milovaným otcem, zatímco matka odjíždí vlakem kamsi pryč, možná až do Kanady. Co kdyby ale odjel naopak s matkou a otce nechal trčet dál opuštěně na perónu u kolejnic, rozbíhajících se postupně do všech různých stran a směrů, stejně tak, jako se rozbíhají naše životy. Jaký vliv má tedy opravdu naše vůle a naše tzv. svobodná rozhodnutí na všepřesahující zákonitosti vesmíru. A jaké rozhodnutí a jaký způsob života je ten opravdu správný? Ten jeden určitý anebo naopak každý?

Pan Nikdo (2009)

Motiv osudu, náhody, rozhodnutí a následné směřování dalších událostí, jež ovlivňují život protagonistů je přítomná nejvíce ve filmografii Toma Tykwera (Zimní spáči, Lola běží o život), Darrena Aronofskyho (Fontána, Requiem za sen) či Davida Finchera (Podivuhodný příběh Benjamina Buttona, Klub rváčů). Neznat dopodrobna výše zmíněné tvůrce a tyto jejich filmy, tak budu z nového filmu belgického režiséra Jaco Van Dormaela, libujícího si v surrealistických scenériích (ne nepodobných surrealistické poetice filmů Michela Gondryho), naprosto uchvácen.

Jenže všechny tyto filmy jsem již viděl a hodně silnou inspiraci v nich (někdy až okaté vykrádání – zejména doslovné citace z Fontány rozhodně vedou) filmová podoba Pana Nikdo prostě a jednoduše nezapře. Na druho stranu právě Pan Nikdo dokazuje, že tvorba výše zmíněných režisérů se začíná stávat kinematografickou klasikou, jež je následována, využívána a mícháná do nových filmových koktejlů. To však neznamená, že by Pan Nikdo byl špatný film, právě naopak. Vzhledem k rozpočtu (oficiálně se udává od 35 do 50 miliónů eur) se jedná o obdivuhodně (především po vizuální stránce) zpracovanou podívanou.

Pages: 1 2

Publikováno v rubrice: FILMY & RECENZE

Tento článek byl publikován 23. Červenec 2010 v 12:00 v rubrice FILMY & RECENZE. Můžete sledovat komentáře pomocí RSS 2.0. Můžete také zanechat komentář nebo odkázat článek z Vašeho vlastního webu.

One Response to “Pan Nikdo (2009)”

Ondra Slanina 23. Červenec 2010 v 12:29

Po přečtení této recenze musím s kolegou Danem souhlasit. Já jsem tedy kinoverzi poté již neviděl, takže jsem o tento zážitek ochuzen. Možná bych jen doplnil k výčtu vzorů, že Jaco Van Dormael si také ve vizuální podobě také vypůjčuje i od Jean Pierre Jeuneta, ale na rozdíl od režiséra Amélie a Příliš dlouhých zásnub je ve svých flashbacích mnohem méně pečlivý. Zatímco Jeneut by si v životě nedovolil opakovat stejný záběr, i když by ho potřeboval, tak by alespoň trochu změnil úhel kamery, ale Dormael opakuje dokonce celé sekvence bez žádného smyslu pro celkové vyznění filmu! Natahovaný konec připomíná pověstný dort pejska a kočičky. Neberte to však jako, že bychom vás chtěli od filmu odradit, naopak. Ve filmu je také dost skvělého černého humoru, politicky nekorektního, který v dílech citovaných umělců rozhodně nenajdeme a to dělá z Pana Nikdo také uživatelsky zábavnou podívanou! A krátká noticka na závěr Jacob Van Dormael je režisér filmu Osmý den s Danielem Auteilem.

Zanechat komentář

Abychom zamezili stále vzrůstajícímu zahlcování našeho redakčního systému zvýšeným množstvím spamu, je možné přidávat komentáře k jednotlivým článkům až po Vaší registraci do systému RealFilm.cz. Pro přidávání komentářů se, prosím, přihlašte. Děkujeme za pochopení! ;-) Vaše redakce.