Prohnilí (1984)

Prohnilí (1984)

Prohnilí

Les Ripoux, Francie 1984, režie: Claude Zidi, scénář: Claude Zidi, Simon Michäel (adaptace a dialogy), Didier Kaminka (dialogy), hudba: Frances Lai, kamera: Jean Jacques Tarbés, střih: Nicole Saunier, hrají Philippe Noiret, Thierry Lhermitte, Régine, Grace De Capitani, Claude Brosset

formát: 1.66:1, 35 mm, barevný (Eastmancolor), délka: 107 minut

Cézar za nejlepší film, režii a střih, nominace na Cézara za nejlepšího herce (Philippe Noiret) a scénář

Film:

Policista René (Philippe Noiret) si ve svém pařížském rajonu u náměstí Pigalle vybudoval za dlouhá léta služby dokonalý systém, jak „vycházet“ se svými ovečkami i se svým platem. Jednoho dne však dostane mladého partnera Francoise (Thierry Lermitte), který se ohání zákonem a policejní etikou na každém kroku. René nechce ponechat nic náhodě a snaží se mladého policistu přivést na „správnou“ cestu všemi možnými prostředky, třeba tím, že ho seznámí s krásnou ženou, kterou by z policejního platu v žádném případě neutáhnul.

Čím více toho víte o službě v policii, tím více oceníte tento brilantní film, který se stal po právu kritickým i diváckým úspěchem. Prohnilí jsou neuctivá komedie v tom nejlepším slova smyslu. Je plná černého humoru, policejním antihrdinům držíte od začátku palce a přejeme jim, aby jim jejich lumpárny vyšly. To obnáší naprosto neuvěřitelné gagy, kdy policajti obírají skořápkáře, obědvají zdarma ve svém rajónu, vymění náčelníkovi prášek proti rýmě za kokain a další neuvěřitelné situace.

Prohnilí (1984)

Film natočil zkušený francouzský režisér Claude Zidi (Bažanti, Zvíře, Hořčice mi stoupá do nosu) a patří mezi jeho nejlepší tituly, na které navázal ve dvou příjemných pokračováních, které se však nevyrovnaly skvělému originálu. Nápad na natočení filmu se Zidimu zrodil, když potkal bývalého pařížského policistu Simona Michäela, který mu vyprávěl o skutečných policajtech i o tom, jak to na ulici chodí.

Jeho vyprávění bylo plné neuvěřitelných gagů a Zidi věděl, že pokud to uchopí správně, má zaděláno na veselohru ze života, protože to poslední co oba chtěli, bylo natočit sociologický dokument. To se jim však každopádně povedlo. 18. pařížský okrsek, kde se jinak prohání populární televizní policajt Navarro, tvůrci ukázali v trochu jiném světle a pravděpodobně mnohem více se blížícím realitě.

Prohnilí (1984)

Hlavní devízou této skvělé podívané je chemie mezi oběma hlavními herci Philippem Noiretem a Thierry Lhermitem, kterou pro velký úspěch zopakovaly ještě několikrát.. V jedné scéně si mezi sebou říkají:,,Nepřišel jsem k policii, abych se bavil.“ ,,Všim jsem si.“ V tomto filmu je ale jiskření mezi nimi, permanentním zdrojem vybrané zábavy. Noiret občas trousí neuvěřitelné hlášky typu:,,Kdyby se mělo všechno na světě zjednodušit, chodilo by se umírat do hrobu,“ nebo ,,Jen jedna věc na světě nepočká, dobré jídlo.“

Co ohromně prospívá atmosféře je zachycení atmosféry policejního okrsku, včetně nedalekého Montmartru i s barvitým vyjádřením malých i velkých ryb pohybujících se na špatné straně zákona.

Film se stal kasovním hitem a ovládl udílení francouzských Cézarů, tedy obdoby amerických Oskarů a pokud jste ho ještě neviděli, tak by jste to měli urychleně napravit, nebudete zklamáni.

Ondra Slanina

Přidat komentář

TOPlist