Solomon Kane
Francie / Česká republika / Velká Británie 2009, Solomon Kane, režie: Michael J. Bassett, scénář: Michael J. Bassett na motivy knih R.E.Howarda, kamera: Dan Laustsen, hudba: Klaus Badelt, střih: Andrew MacRitchie, hrají: James Purefoy, Pete Postlethwaite, Rachel Hurd-Wood, Jason Flemyng, Patrick Hurd-Wood, Max von Sydow, Marek Vašut a další…
formát: 2.35:1, barevný, 35mm, délka: 104 minut
Film:
Zcela bez okolků lze říci hned na počátku, že ačkoliv Solomon Kane není žádné vrcholné umělecké filmové dílo, tak pro všechny fanoušky žánru fantasy se bude jednat o takový malý splněný sen. Solomon Kane je totiž drsná fantasy ze staré školy, plná mečů, bláta, deště a temné atmosféry, která nešetří prořízlými hrdly kladných i záporných postav a k tomu přihodí i pár kouzel a ústředního padoucha, objevujícího se až v samotném finále.
Spisovatel R.E.Howard je spolu s J.R.R.Tolkienem nejvýznamnějším představitelem literárního fantasy žánru, jež ovlivnil v následující druhé polovině 20. století nebývalou řadu dalších spisovatelů. Zmiňme také deskové a společenské hry typu Dračí doupě, LARP a dalších vděčných aktivit a v neposlední řadě i počítačových RPG her Diablo či Wizardy, nesoucích se na módní fanouškovské vlně na konci minulého století a trvající dodnes.
Filmový průmysl pak díky režisérské imaginaci Johna Miliuse a Petera Jacksona vypustil do světa dva nezapomenutelné filmy, které definují fantasy žánr ve filmové podobě a které se staly jakýmsi nepsaným vizuálním mustrem pro své napodobitele – Barbar Conan s nezapomenutelným hudebním doprovodem Basila Poledourise a trilogie Pán prstenů s neméně nezapomenutelným soundtrackem Howarda Shorea.
O tom, zda se podařilo mladému britskému režisérovi Michael J. Bassetovi, tvůrci podařených drsných „béčkově“ laděných filmů Mrtvá hlídka a Pustina, naplnit alespoň zčásti imaginaci R.E.Howarda do neméně drsné fantasy podívané s charismatickým Jamesem Purefroyem coby puritánem Solomonem Kanem, se dočtete právě teď. A pustit si k tomu můžete jakýkoliv soundtrack Klause Badelta, abyste nasáli tu správnou atmosféru…
Abyste se vyhnuli případnému zklamání z filmu, tak je třeba si ujasnit hned na začátku dvě věci. Musíte být alespoň trochu příznivcem fantasy žánru a musí Vám chybět v současné filmové (resp. hollywoodské) produkci drsní hrdinové a drsnější podívaná, kde se nešetří detaily na účinky chladných zbraní na křehkou skořápku lidského těla, byť oděného do koženého brnění.
A pokud ve volných chvílích trávíte dopolední čas běháním po lese s dřevěným (drsnější povahy s kovovým) mečem a koženou maskou na zarostlé tváři, odpoledne obšťastňujete své podobně postižené přátele jako sadistický Pán jeskyně a od večera do pozdních nočně-ranních hodin trávíte svůj hrdinský život hraním Diabla, tak pro Vás bude Solomon Kane nejlepším filmem všech dob minimálně od premiéry Pána prstenů. Ostatní dál číst nemusí a chodit do kina také ne.
Pro ty, co zůstali, se pusťme do krátké oslavné ódy na Solomona Kanea. Solomon Kane ze všeho nejvíce připomíná jednu delší, zábavnou, dostatečně drsnou episodu z Dračího doupěte, které vypráví dostatečně schopný Pán jeskyně se sklonem k násilí, depresi, blátu a dešti, v němž se ústřední hrdina s temnou minulostí vypořádá se všemi nepřáteli i vlastními stíny skryté v duši a dojde vlastního vykoupení skrze nemálo litrů prolité krve – vlastní, svých přátel a především pak nepřátel.
Zaznamenal jsem ještě před shlédnutím tohoto filmu nemálo kritických komentářů domácích publicistů ohledně malé epičnosti filmu, viditelně českým exteriérům, Marku Vašutovi v jedné z hlavních vedlejších rolí apod. Přijde mi to stejně nesmyslné, jako kdyby novozélandský novinář kritizoval, že se jedna z ústředních scén Pána prstenů točila hned kousek za městem na lesní cestě, kterou poznává, protože po ní šel minulý víkend sbírat houby.
Je třeba si uvědomit, že nečeskému diváku jsou podobné výtky naprosto ukradené, naopak, takřka neustálým deštěm či umělým sněhem nebo opravdovým blátem divoce zdobené české exteriéry více než zdatně suplují temnou Anglii počátku 17.století a jsou rozhodně vhodnou kulisou pro choreograficky výborně řešené a nápadité bojové scény.
No, pravda, slova výborné a nápadité si zaslouží především první akční scéna odehrávající se zhruba na konci první třetiny filmu, v níž je nastavena hlavní motivace hrdiny do dalších kroků za klasickou pomstou a za archetypální záchranu sličné dívky, nicménéně už výborné úvodní entré hlavního hrdiny v prvních vteřinám filmu je víc než působivé a hlavně zábavné.
Příběh a jeho vyústění je klasické, dodržující všechna žánrová klišé, přesto by byla škoda jej jednostranně odmítat, protože právě určitá schematičnost a tušení konkrétného vyústění celého příběhu či daného questu hrdiny-dobrodruha je v žánru fantasy právě tou oblíbenou přísadou, po které většina fanoušků stejně touží, aby se v klidu mohli soustředit na samotné provedení a bojovou cestu, jež k finálnímu souboji s drsným bossem-kouzelníkem vede.
Technické a překvapivě (světe div se) i herecké provedení je u Solomona Kanea právě tou nejsilnější stránkou. S umanutým temným hrdinou srostete díky sympatickému Jamesi Purefroyovi (který je snad jednovaječným dvojčetem Hugha Jackmana – s vousy i bez!) hned po první desetiminutovce a nepřestanete mu držet palce až do závěrečných (krásně zpracovaných) titulků. Co však překvapí, tak to jsou jednoznačně výborné herecké výkony vedlejších postav.
Charismatický Pete Postlethwaite (mistr vedlejších rolí – Souboj Titánů, Inception, Obvyklí podezřelí, na Oskara nominovaný za film Ve jménu otce) v roli Williama Crowthorna, mladičká Rachel Hurd-Wood (Parfém: Příběh vraha) v roli jeho dcery či nikdy, byť na sebemenším prostoru, neselhávající Max von Sydow (Robin Hood, Minority Report) v roli Solomonova otce. Herecké výkony, sebevíc epizodní, rozhodně nenabourávají pečlivě vybudovanou atmosféru temného fiktivního středověku venkovské Anglie, v níž se prohánějí vrazi, čarodějnice a všudypřítomné vrány.
Co je třeba opravdu pochválit, tak to je zvuková stránka filmu. Víc než u jakéhokoliv filmu z poslední doby jsem si uvědomoval kvalitu zvukových efektů perfektně odrážející prostorovost kinosálu a mající velký podíl na vtáhnutí do děje. Vhodně komorní, přesto občas nefalšovaně epický soundtrack Klause Badelta (Piráti z Karibiku) rozhodně nezapře svůj původ ve škole Hanse Zimmera. Třešničkou na dortu je výborná kamera Dana Laustena, která i z obyčejné komorní, ale notně brutální, bitky udělá díky povedené choreografii i střihu rozhodně zajímavou podívanou.
Komorně epický, drsný, krvavý, jednoduchý, prostý, ale především atmosférický – takový je Solomon Kane. Sluší mu velký kinosál i domácí kino s výborným prostorovým zvukem. Je jedno, čemu dáte přednost, ale pokud jste již umírali touhou po kvalitním fantasy filmu, tak Solomon Kane je v řemeslně zajímavé režii slibného Michael J. Basseta i přes nevelký rozpočet a občas pokulhávající triky takovým malým splněným snem každého fanouška fantasy. Hurá s mečem do českých lesů! ;-)
Daniel Adam
Solomon Kane – trailer
Solomon Kane – Hall of Mirrors clip
