Experimentátor všednosti Richard Linklater

Richard Linklater 

Richard Linklater, podobně jako minulý týden zmiňovaní bratři Coenové, je nepsanou ikonou amerického nezávislého filmu. Je pravda, že tento příjemný a na první pohled skromný a soustředěný muž, jež vypadá minimálně o 10 let mladší než ve skutečnosti je, naplňuje představu o ryze nezávislém filmovém tvůrci takřka dokonale. Přesto ani on se osobně za ryze nezávislého filmaře nepovažuje. Ovlivněn převážně filmy francouzské Nové vlny a filmografií Erica Rohmera by se dal dokonce formálně považovat spíše za evropského tvůrce.

Pokud bychom posuzovali (ne)závislost filmového tvůrce podle měřítka jeho filmového vzdělaní, tak by samozřejmě zvítězila škatulka Nezávislý filmař. Richard Linklater je totiž čistokrevný filmový samouk a podobně jako například Stanley Kubrick, Tom Tykwer, Peter Jackson či František Vláčil, za sebou netáhne žádný školský background filmové univerzity či večerních filmových kurzů. Láska k filmu se tak u Linklatera objevila naprosto přirozeně a intuitivně skrze literaturu, divadlo a posléze i projekce většiny klasických evropských filmů.

Richard Linklater se narodil 30. července 1960, tzn.že se před necelým měsícem zařadil mezi čerstvé padesátníky. Pokud se podíváte na jakoukoliv jeho současnou či nedávnou fotografii, tak byste mu rozhodně tento věk nehádali. Což svědčí i o Linklaterově zjevné vyrovnanosti a radosti z filmařiny, které se věnuje již přes 20 let. V rodném Houstonu v americkém Texasu začal studovat univerzitu tak jak se sluší a patří na talentovaného žáka, ale vcelku záhy zjistil, že školský systém, ani jakýkoliv jiný systém, jeho svobodomyslné povaze příliš nevyhovuje.

Jeho zájem byl především v psaní, literatuře a divadle. Aby mohl zaplatit složenky a věnovat se dále svým koníčkům, vystřídal několik (a většinou mizerně placených) prací. Proto se rozhodl udělat se svým životem něco zásadnějšího a nechal se na 2 a půl roku zaměstnat na ropné plošině v Mexickém zálivu. Na tuto náročnou a nebezpečnou (aktuální události spojené s koncernem BP to jen potvrzují), ale skvěle placenou práci vzpomíná nakonec velice rád. Pro mladého kluka to bylo nepochybně dobrodružství a možnost létat vrtulníkem nad rozbouřeným oceánem se musí zamlouvat každé jen trochu dobrodružné a svobodomyslné povaze.

Ačkoliv si o něm všichni ostatní mysleli, že se dočista zbláznil, když nechal studia na univerzitě kvůli práci na ropné plošině, Richard vzal celou tuto zkušenost velmi pozitivně a hlavně pragmaticky. Stejně jako rady všech ostatních – „Zůstaň, proboha ve škole“. Jak sám Linklater poznamenává, brzy se naučil jedno velmi praktické a funkční pravidlo. Poslechnout si všechny rady, dojít k určité shodě a pak udělat přesně pravý opak. V podobném, a přiznaně autobiografickém stylu, má téměř shodnou repliku postava Ethana Hawkea ve filmu Před úsvitem (1995).

Na rozdíl od většiny scénáristů a režisérů Richard Linklater zcela otevřeně přiznává ve většině svých filmů ryze autobiografické elementy. Vzpomínky z mládí, školní léta, snahu dosáhnout svého vytouženého povolání. Díky tomuto autobiografickému elementu jsou pak právě jeho filmy tolik spontánní, otevřené i zdánlivě obyčejné. Stejně jako život sám. Esence zdánlivé a přirozené všednosti a dialogy opsané takřka ze života jsou nejvíce přítomné v jeho dvou výtečných filmových romancích Před úsvitem a Před soumrakem. Ale i v jeho zdánlivě civilních a obyčejných dokumentech je tomu nejinak.

Všednost jeho filmů je však jen zástěrkou pro tvůrčí experimentálnost ve většině jeho snímcích. Ačkoliv by se pro nezasvěcené mohlo zdát, že tomu tak není, Richard Linklater je opravdu experimentátor a snaží se překonávat nepsané hranice tvorby, ať již narativní, tak vizuální formou. Jen to není taková ta velkolepá invence Jamese Camerona, spíše niterná invence na poli vnitřního života obyčejných i neobyčejných postav a hrdinů jeho příběhů, které napsal sám život v podání scénáristického Linklaterova talentu.

Pro další rozvoj talentu však Richard potřeboval udělat další výraznější životní krok. Po skončení náročné práce v mexickém zálivu vzal veškeré své naspořené (a vcelku nemalé) úspory a rozhodl se přestěhovat z Houstonu do Austinu. Výrazné okamžiky a životní zlomy jsou tvořeny zdánlivě nenápadnými a obyčejnými situacemi a událostmi a Linklater našel v polovině 80 let spřízněnou filmovou duši. Nebyla to sice žena, ale jeho tehdejší spolubydlící Lee Daniel, se kterým v roce 1985 založil Austin Film Society (v zásadě takový oficiální filmový klub). Lee Daniel se tak stal Linklaterovým dvorním kameramanem u většiny filmů.

Pages: 1 2 3 4 5