Křičící muž
Čad/Francie/Belgie 2010, A Screaming Man/Un Homme Qui Crie, režie a scénář: Mahamat-Saleh Haroun, kamera: Laurent Brunet, hudba: Wasis Diop, střih: Marie Heléne Dozo, hrají: Youssuf Djaoro, Diouc Koma, Emil Abossolo M´Bo a další…
formát: 2.35:1, barevný, 35mm, délka: 95 minut
Cena poroty na MFF v Cannes
Film:
Adam býval plaveckým esem. Dnes je mu šedesát a láska k bazénům ho nikdy nepustila, takže se živí jako plavčík v luxusním hotelu. Ostatně proč taky ne, když u vody zažil nejkrásnější léta svého života a má svou práci rád. U bazénu si totiž nepřipadá zbytečný a starý. Práci plavčíka dohodil i svému synovi Abdelovi, který se evidentně potatil. Jenže být plavčíkem v luxusním hotelu neobnáší být jen dobrým plavcem, pokud má být klientela spokojená, je třeba, aby se na plavčíka dalo také koukat a Adam ví moc dobře, že je starý, i když se s tím odmítá smířit.
Jelikož je v hotelu dlouho, dostane práci u závory a hlavním plavčíkem se stane jeho syn. Jenže jsme v Čadu. Domobrana potřebuje každého mladého muže a jedinou možností, jak se vyhnout naverbování je zaplatit. Jenže Adam nezaplatí, protože nemá peníze a jeho syn je odveden do výcvikového tábora. Otázka tedy zní, nezaplatil, protože neměl peníze a nebo nechtěl přijít o práci? Může se člověk smířit s tím, že je nahraditelný? Je možné vykašlat se na milované dítě?
Křičící muž je podle oficiálních materiálů vůbec prvním filmem, který kdy vznikl v africkém Čadu. Vznikl za podpory francouzského programu Pyramida, o kterém jsme vás již informovali v článku Francie jako koprodukční kinematografická velmoc. A nutno říci, že je to film velmi dobrý a v mnoha ohledech mimořádný. Kromě nepřikrášlené pohlednice do exotické krajiny film mapuje důležité události a poměry v zemi a zároveň promlouvá k divákovi univerzálním filmovým jazykem, který řeší nelokální obecná témata, která jsou platná na jakoukoliv světovou stranu od rovníku.
Film má velmi dobré herecké výkony, obsahuje řadu skutečně silných momentů a zároveň není afektovaný. Křičící muž je navzdory svému názvu velmi civilním snímkem a hlavní hrdina křičí maximálně ve svém nitru.
Film je úspěšným festivalovým titulem a letos byl k vidění na filmovém festivalu v Karlových Varech v sekci Otevřené oči.
Ondra Slanina
