Podfu(c)k (2000)

Podfu(c)k

UK / USA 2000, Snatch, režie a scénář: Guy Ritchie, kamera: Tim Mauric-Jones, střih: Jon Harris, hudba: John Murphy, hrají: Jason Statham, Benicio del Toro, Brad Pitt, Alan Ford, Stephen Graham, Vinnie Jones a další…

formát: 1.85:1, barevný, 35mm, délka: 126 minut

Film:

Britskému režisérovi Guy Ritchiemu se povedl vskutku husarský kousek. Hned svým prvním filmem z roku 1998 Sbal prachy a vypadni nastavil sám sobě laťku neskutečně vysoko. Výtečná černohumorná gangsterka s nezaměnitelným britským akcentem hlavních postav se zapsala velmi rychle do povědomí všech diváků, kterým není cizí tvorba Quentina Tarantina. Guy Ritchie totiž z Tarantinovy tvorby zcela nepokrytě přebírá gangsterské motivy, důmyslnou stavbu scénáře a absurdně přepálené násilí podané v typicky nadneseném černém humoru. Dnes již kultovní komediální gangsterka Podfu(c)k v mnohém dokonce předešlý Ritchieho film i Tarantinovy spektákly překonává.

Ačkoliv Gauneři Quentina Tarantina svému tvůrci otevřeli dveře k natočení kultovních Pulp Fiction, v době svého uvedení v běžné distribuci žádné velké divácké pozdvižení nevyvolali. Jinak tomu však bylo na britských ostrovech. Zde se Gauneři stali velice záhy respektovanou kultovní záležitostí, ze které část britské scény čerpá dodnes. Málokomu se však podařilo překonat Tarantinovy gangsterské skládanky.

Jedním z mála úspěšných (McDonaghovo V Bruggách budiž světlou výjimkou) se stal právě Guy Ritchie, který si hned svým prvním filmem okamžitě vybudoval status respektovaného režiséra, za kterým přišla žebronit i taková hvězda (Madonnu ponechme stranou) jako je Brad Pitt, aby si mohla zahrát v jeho dalším filmu.

Dějově i akcí nabitá, nesmírně vtipná, britským a irským akcentem vyprávěná, s brutálním (i když občas samoúčelným) černým humorem nasáklá minimálně stejně tolik, kolik krve vyteče z celkem 26 mrtvol v průběhu filmu. Ke cti tvůrců slouží to, že většina brutálních smrtí se odehraje mimo obraz, čímž se však paradoxně brutálnost daných scén nijak nezeslabuje, možná naopak. Tento výtečný gangsterský mix je pak velice pečlivě vystavěn na jedné z nejsilnější složek filmu – Ritchieho autorském scénáři.

Schválně nepíši původním, protože mnohé motivy jsou převzaty z již zmiňovaného Tarantina, který si však své „původní“ scénáře výpůjčuje také od kde koho. Nicméně v tomto ohledu se dát i perfektně zrežírovaná a odehraná citace považovat za originální podívanou. Přestože film trvá něco málo pod dvě hodiny, tak máte neodvratný pocit, že byste klidně snesli ještě pár těch výtečných krvavě černohumorných gagů s gangstery všech barev, národností a náboženských vyznání. Podfu(c)k je právě tím vzácným typem filmu, na který se opakovaně podíváte kdykoliv a velice rádi znovu při téměř jakékoliv příležitosti i duševním rozpoložení.

Již brilantní úvodní titulková sekvence odvyprávěná přes obrazovky bezpečnostních kamer, jež plynule naváže do ústřední antverpské krádeže obřího briliantu, kterého se zmocní čtveřice zlodějů v převleku falešných židovských rabínů řešících zda Panna Marie byla panna (Ritchieho citace úvodu Tarantinových Gaunerů) je jedním z nejlepších novodobých filmových začátků široko daleko. Jenže dostat briliant do New Yorku s mezipřestávkou v londýnském podsvětí se ukáže jako prakticky nesplnitelný úkol. Divák se tak zcela bez milosti dostává stejně jako ústřední hrdinové velice záhy do vírů událostí, o kterých by si raději nechali zdát jen v těch nejčernějších a nejabsurdnějších snech.

Turkish (Jason Statham) a jeho parťák Tommy (Stephen Graham) snažící se vydělat na ilegálních předem zaplacených boxerských zápasech pomocí irského cikána Mickeyho (Brad Pitt), který touží po karavanu pro svoji drahou mámu, ale kterému skoro nikdo nerozumí kvůli příšernému akcentu, Franky Čtyřprsťák (Benicio Del Toro) se slabostí ke karbanu, šílený ruský zabiják Boris (Rade Sherbedgia), židovský majitel klenotnictví, který ve skutečnosti není Židem, jeho americký bratranec Avi toužící po onom briliantu, trojice černých a naprosto neschopných amatérských zlodějů a jeden pískací pes.

Výčet postav rozhodně není zdaleka kompletní, a to je i možná důvod, proč se dost pravděpodobně při prvním shlédnutí nestihnete ve všech těch postavách a bláznivých situacích tak úplně zorientovat. To však vůbec nevadí, protože tento snímek je nestárnoucí subžánrovou trvalkou, která dokázala po první dekádě své existence, že si rozhodně naše skromné zařazení do rubriky Nová klasika rozhodně zaslouží (i kdyby to mělo být jen kvůli atmosférickému užití skladby Angel od Massive Attack!).

Pokud jste tento snímek neviděli a považujete Tarantina navzdory jeho „nepůvodnosti“ za génia, tak byste po shlédnutí Podfu(c)ku mohli změnit názor, protože drsný britský gentleman Guy Ritchie si pozornost rozhodně také zaslouží. A to i vzhledem k dalším jeho připravovaným filmům…

Daniel Adam