Pak přišel zasloužený úspěch. Tahle země není pro starý (No Country for Old Men, 2007) podle literární předlohy Cormaca McCarthyho nakonec převálcovala při předávání Oskarů v roce 2007 většinu favorizovaných konkurentů (včetně výtečného filmu Až na krev) a získala celkem 4 Oskary (Nejlepší film, režie, adaptovaný scénář a hlavní vedlejší roli) a přidala další 4 oskarové nominace.
Formálně se jedná o neskutečně propracovaný snímek, z kterého napětí přetéká téměř každou minutou, ačkoliv se v něm v zásadě skoro nic neděje.
Další zvláštností tohoto filmu je pak také to, že kromě závěrečných titulků nezazní v průběhu celého filmu až na jednu výjimku naprosto žádná hudba (!), což si většina diváků ani neuvědomí. Pojetím příběhu se Coeni svým způsobem vrátili ke svým kořenům, přítomným ve Zbytečné krutosti. Naprostá amorálnost a chladná analytičnost postavy zabijáka Antona Chirurga v podání Javiera Bardema je skutečně nezapomenutelná.
Po takovém úspěchu se ale tentokrát Coeni rozhodli vědomě vrátit k menšímu rozpočtu a lehčímu žánru a tato jejich vědomá sázka na jistotu jim tentokráte také vyšla. Byť bez oskarových nominací zato s mnohem větším diváckým potenciálem, podpořeným nebývalým množstvím výtečných herců, byla absurdní filmová komedie Po přečtení spalte (Burn After Reading, 2008) takovou soukromou Coenovic režijní oslavou vlastních oblíbených motivů. O tomto filmu si můžete přečíst více v samostatném článku zde.
Aktuální film bratrů Coenů Seriózní muž (2009), který běží v současné době trochu opožděně v českých kinech je dost možná nejosobnější filmem této režijní dvojice. Možná méně divácký, ale s důrazem na tolik oblíbený existencialismus a nenápadnou komiku ve své možná dosud nejčistší podobě. Recenzi si budete moci přečíst na RealFilm.cz již brzy.
Bratři Coenové jsou obdivovaným prototypem plně nezávislé tvůrčí a autorské dvojice filmařů, kteří si zkrátka točí své oblíbené filmy, způsobem, který se líbí výhradně jim, ale i přes zdánlivou (ne)diváckost svých filmů dokáží sdělovat absurdní až tragikomickou formou, přesto nesmírně vtipnou a nenásilnou formou zásadnější poselství o podstatě údělu lidského člověka ve své nepředvídatelné komplexní podstatě.
Statut, po kterém touží každý hollywoodský i ryze nezávislý filmový tvůrce. Joel a Ethan Coenové si berou zcela vědomě a velmi úspěšně z obou těchto filmových tvůrčích přístupů jen to nejlepší…
Daniel Adam
Tihle dva pánové jsou opravdu svérázní. Dělají si legraci z lidské stupidity a ještě za to sbírají ceny. Je pravda, že od Zbytečné krutosti je znát, že mají řemeslo těžce v malíku a mohou si dovolit ledacos. Když jsem v roce 1998 vysvětlovat na gymplu po návštěvě školního sboru a studentů na filmu Big Lebowski, že tihle pánové budou legendami, tak se mi všichni vysmáli. Paradoxně přesně ti, kteří je dnes obdivují nejvíce.