U konce s dechem (1960)

U konce s dechem (1960)

U konce s dechem

Francie 1960, A Bout de souffle (Breathless, mezinárodní název), režie: Jean Luc Godard, scénář: Jean Luc Godard podle námětu Francoise Truffauta, hudba: Martial Solal, kamera: Raoul Coutard, střih: Cécil Decugis, Lila Herman, hrají: Jean Paul Belmondo, Jean Seberg, Daniel Boulanger, Jean Pierre-Melville, Henri Jacques-Huet

formát: 1.37:1, černobílý, 35mm, délka: 90 minut

Stříbrný medvěd za nejlepší režii na MFF v Berlíně, nominace na Zlatého medvěda za njelpší film na MFF v Berlíně, Cena francouzských kritiků za nejlepší film, nominace BAFTa za nejlepší zahraniční herečku (Jean Seberg)

Film:

Michel (Jean Paul Belmondo) je hejsek a kriminálník, který se shlédl v tvrdosti Humphrey Bogarta i toho, v jakých filmech hrál. Je tvrdý, neústupný, vášnivý a všehoschopný. Ukradne drahé auto a vyrazí z Paříže. Po pár kilometrech se však za ním objeví policejní hlídka. V kastlíku nalezne revolver a sjede ze silnice v naději, že je setřásl. Když se objeví jeden policista na lesní cestě, kde se ukryl, tak ho chladnokrevně zastřelí.

Vrátí se do Paříže, pokračovat v pár kšeftech, obstará si nějaké peníze a navštíví půvabnou americkou studentku Patricii (Jean Seberg), která prodává New York Herold Tribune. Michel po Patricii touží, chce sní spát a utéct do Itálie, kde dříve pracoval jako asistent ve slavných ateliérech Cinecittá. Vysmívá se tomu, že je mu v patách policie a jeho omezený pohled na svět a slepá zamilovanost mu právě znatelně zrychlují přesýpací hodiny života.

U konce s dechem (1960)

U konce s dechem je jeden z nejdůležitějších filmů světové kinematografie. Natočil ho Jean Luc Godard a okamžitě po svém uvedení do kin se stal senzací. Převratná nová filmová řeč, citace klasického Hollywoodu, odvázané dialogy, které byly v přímém kontrastu s dosavadní francouzskou produkcí z něj udělaly senzaci. Godard ve filmu používá rychlé střihy (ála dnešní MTV), velké detaily, symbolické záběry, které mohou cinefilové vykládat donekonečna a přitom nezapomíná ani na důležitý vývoj postav a přesné rozepsání postav. Navíc se mu podařilo něco nevídaného, skloubit žánrový film s art filmem. Je naprosto bez debat, že právě způsob vyprávění a to jak po obsahové, tak formální stránce způsobil doslova revoluci v kinematografii.

U konce s dechem můžeme brát totiž jako zcela evidentní východisko amerických nezávislých – Jarmusche, DiCilla, Linklatera, Tarantina, tak tzv. Nového HollywooduSpielberga, Coppoly, Friedkina, ale i řady dalších tvůrců jako je třeba John McTiernan, kteří se ke Godardovi otevřeně hlásí. Na pravou míru je také důležité uvést to, že Godardovy snímky, a zvláště U konce s dechem byly v Americe komerčními hity, na které se stály dlouhé fronty. Godard je totiž v Americe bez nadsázky jako evropský umělec srovnatelný proslulostí s Rembrandtem.

U konce s dechem (1960)

Film má skutečně rychlé tempo a necelých 90 minut uběhnou velmi rychle. Odehrává se jak v interiérech, tak v exteriérech. Zásadní je kromě mnohovrstevnatého scénáře také herecké obsazení a způsob vedení herců. Floutek Jean Paul Belmondo, není žádný intelektuál, je to urostlý hajzlík, rošťák, který bere život takový jaký je – policajti fízlují, práskači práskají a to ho naplňuje jakýmsi vnitřním klidem. Jeho protipólem je Patricie v podání Jean Seberg, která jde za kariérou novinářky a kromě toho, že prodává noviny, je ochotná se vyspat kvůli kariéře vesměs s kýmkoliv. Intelektuálně si nemohou v žádném případě nic říct, ale znáte to, krásné holky drsňáci vždycky přitahovaly.

Pro film je také důležitý styl oblékání. Zatímco Belmondo chodí v obleku s kravatou a Bogartovským kloboukem, pak Seberg střídá převážně námořnická trička, která proslavila a které pak s oblibou používali tvůrci Nové vlny do svých filmů. Který student či studentka filmu nenosí námořnické tričko, že?

U konce s dechem (1960)

Po zvukové stránce kromě dobového jazzu a swingu, Godard využívá hluku z ulice, který záměrně často ruší dialogy, jako ve filmech černé série, ale použití hudby je dost odlišné než u snímků té doby. Naprostým převratem jsou uvolněné dialogy, které slýcháme až koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let. Dialogy o sexu, lásce, kouření, mužích a ženách uvozují komorní hereckou akci v uzavřených prostorech. Film také funguje díky jednoznačné chemii a zároveň odtažitosti hlavních představitelů.

U konce s dechem je kromě toho, že je shlédnutí povinností pro každého milovníka filmu skutečně jedinečným filmovým zážitkem.

Ondra Slanina

Přidat komentář

TOPlist