Černý narcis (1947)

Černý narcis (1947)

Černý narcis

Velká Británie 1947, Black Narcissus, režie: Michael Powell, Emeric Pressburger, scénář: Michael Powell podle stejnojmenného románu Rumer Godden, kamera: Jack Cardiff, střih: Reginald Mills, hudba: Brian Easdale, hrají: Deborah Kerr, Kathleen Byron, David Farrar, Jean Simmons, Sabu

Oskar za nejlepší barevnou kameru, barevnou výpravu, Zlatý globus za nejlepší kameru, Cena Newyorských kritiků pro nejlepší herečku (Deborah Kerr)

formát: 1.37:1, barevný (Technicolor), 35mm, délka: 100 minut

Film:

Anglikánské jeptišky se snaží na vrcholu Himalájí předělat odlehlý palác orientálního vládce na ošetřovnu a školu pro místní děti. Jeptišky dodržují přísná pravidla a dokonce vzdělávají i mladého rádžu, jehož předkové v budovách paláce dříve provozovali harém. Konflikty osobností a střet mezi tělesností a duševnem se tak stanou předzvěstí událostí vedoucích k dramatickému konci.

Střety mezi názory, střety s autoritami, osobní pochybnosti, vášeň nebo psychické problémy, to všechno jsou ingredience, které v dobrém poměru pomáhají vzniku dobrého filmu. V Černém narcisu se sice tento koktejl úplně vyvážit nepodařilo, ale za to se maximálně povedlo vytvořit vizuálně strhující filmové dílo, které suverénně patří mezi nejlepší britské filmy všech dob a zároveň se postupně zařazuje i do zlatého fondu světové kinematografie.

Černý narcis (1947)

Kromě strhujících hereckých výkonů je hlavním ,,viníkem“ kameraman Jack Cardiff (viz. dokument Kameraman: Život a dílo Jacka Cardiffa, kterému se podařilo nemožné, totiž diváka vtáhnout do děje takovým způsobem, že je film vizuálně působivý a hlavně technicky ,,novátorský“ i po více než 60 letech od svého vzniku. Pro vizuální podobu snímku se inspiroval holandským malířem Vermeerem van Delft.

Vezmeme-li v potaz, že nebyly žádné CGI a celý film vznikal v ateliéru je nutno smeknout před všemi filmaři, co se na tomto díle podíleli. Iluze je totiž dokonalá. Cardiff film velmi citlivě svítí, používá nejširší objektivy, co byly v Technicoloru k mání a za pomocí miniatur a skleněných desek s namalovanými kulisami vytváří ideální neexistující klášter vysoko v horách!

Černý narcis (1947)

Film obsahuje řadu silných scén, je nesmírně emotivní a využívá barevnosti k přenosu emocí na diváka. Černý narcis je tak velmi symbolickým dílem a i když je filmem cudným obsahuje v některých scénách i velmi silné erotické dusno v tom nejlepším slova smyslu, které však ve své době budilo silnou kontroverzi.

Černý narcis není šokujícím filmem, dnes už ani zdaleka neprovokuje jako kdysi, ale jako příspěvek k psychologickému dramatu má v dějinách své místo. Pro filmaře je ale jeho shlédnutí absolutní nutností. Film byl znovuobjeven počátkem osmdesátých let režisérem Martinem Scorsesem.

Ondra Slanina

Přidat komentář

TOPlist