Mullholand Drive
Francie/USA 2001, Mullholand Drive, režie a scénář: David Lynch, kamera: Peter Deming, hudba: Angelo Badalamenti, střih: Mary Sweeney, hrají: Naomi Watts, Laura Ellen Harring, Justin Theroux, Ann Miller, Michael J. Anderson, Kate Forster, Lafayette Montgomery, Mellisa George, Melissa Crider, Dan Hedaya, Angelo Badalamenti, Robert Forster a další…
formát: 1.85:1, 35 mm, barevný, délka: 147 minut
Cena za režii na MFF v Cannes, nominace na Zlatou palmu v Cannes za nejlepší film, nominace na Oskara za nejlepší režii, BAFTA – nejlepší střih, nominace na cenu BAFTA – hudba, César za nejlepší zahraniční film, Independent Spirit Award – nejlepší kamera a desítky dalších cen a nominací
Film:
Camilla Rhodes (Laura Ellen Harring) jede v limuzíně, když se jí najednou pokusí dva spolucestující zastřelit. V tu chvíli však do nich narazí auto a všichni až na Camillu zahynou. Ta začíná bloudit na Mullholand Drive. Betty Elmsová (Naomi Watts) se chce stát hvězdou stříbrného plátna a chystá se bydlet u své tety. Tam ve sprše narazí na nahou Camillu, která se jí představí jako Rita. Začnou pátrat, co se stalo, protože Camilla/Rita trpí amnézií. Režisér Adam Kesher (Justin Theroux) točí film a jelikož vyměňuje herečku a nechce přijmout tu, co mu nabízí, je vyhozen. Změní se mu tím totálně život. Rozhodne se jí tedy přijmout a z ní se vyklube blondýnka, která vypadá stejně jako Betty.
O snímku Mullholand Drive jsme na RealFilmu již psali v článku Průvodce nezávislým filmem v prvním desetiletí nového milénia a profil Davida Lynche jste si mohli přečíst už včera. Rozepisovat se ale o takovém filmu v přímé konkurenci se skutečně brilantním článkem Dana Adama Mazací hlava je najednou stranu výzva, na druhou stranu velmi nejistý počin. Možná právě takové východisko je pro vstup do recenze na film Mullholand Drive optimální.
Děj se nesnažte pochopit, protože o to opravdu nejde. Mullholand Drive je především pocitová záležitost, která se i přes ukotvení v reálných lokacích Los Angeles pohybuje v paralelní realitě času a prostoru. Záměrně tak autorsky neguje žánrovost, tolik důležitou pro Hollywood, k jehož historii a současnému fungování se ale filmem zcela zřetelně vyjadřuje. V Mullholand Drive totiž jak ,,děj“ i jména postav evokují hvězdné hodiny Hollywoodu – lokace slavného Sunset Boulevard, i samotná Mullholand Drive, postava Rita (Hayworth) atd. Dvojsmyslů a narážek bychom mohli najít celou řadu a Lynch nám to vůbec neusnadňuje tvrzením: ,,Znám tu ulici, znám její noční atmosféru a mystično, které z ní pro mě pramení. Vtáhlo mě to do sebe a přimělo vydat se na jakousi cestu vlastní myslí.“
Ovšem cesta vlastní myslí v tomto smyslu neznamená jen skutečnost fyzickou, ale i zprostředkovanou a znázorněnou již dříve někým jiným. Filmový vesmír Mullholand Drive je tak kompilací zobrazení skutečnosti i filmu a obojí existuje současně. Snaha film redukovat jen na filmovou složku, což může svádět zejména teoretiky filmu a umění, naráží na Lynchovo tvrzení, že film se sice odehrává v Hollywoodu, potažmo v Los Angeles, ale přitom o Los Angeles ani Hollywoodu není. Občas se města nebo filmařského backgroundu dotýkáme, ale rozhodně to nehraje zásadní roli.
Lynchovy filmy obecně komunikují se svědomím (Sloní muž – postoj společnosti ke zrůdě, Modrý samet – falešná morálka amerického idylického předměstí, Twin Peaks – vražda dívky a pátrání s odhalováním obsesí a možných motivů navenek spořádaného maloměsta) a podvědomím (Lost Highway – naprosto nezařaditelný hlavní hrdina měnící v průběhu filmu svou identitu, či právě recenzovaný Mullholand Drive) jak jeho, tak nás diváků. Lynch k tomu konkrétně řekl, že film může skutečně promlouvat s použitím abstrakcí. Je to krásný jazyk. Nevyjadřuje se slovy, ale zvukem, obrazem a načasováním. Můžete tak dosáhnout krásných abstrakcí, které jsou ostatní lidské bytosti schopné vnímat a vycítit svým podvědomím, podobně jako můžou vnímat své sny nebo pocity, vyplývající třeba jen z toho, když vejdete do zajímavé místnosti.
Pages: 1 2
