Nejslavnější adaptace Williama Shakespeara

Nejslavnější adaptace Williama Shakespeara

Nejslavnější adaptace Williama Shakespeara

Minulého průvodce filmem jsme zasvětili nejslavnějším filmovým adaptacím literární tvorby Stephena Kinga. Tento týden Vás srdečně zveme na cestu po stopách nejlepších filmových adaptací divadelních her Williama Shakespeara.

Je docela zajímavé sledovat, že řada divadelních her, která skvěle působí na jevišti byla i v rukách schopných tvůrců častou uměleckou prohrou. O to více je zajímavá skutečnost, že právě v tomto, dalo by se říci až subžánru filmové tvorby, uspěli převážně filmaři aktivně činní na prknech, která znamenají svět. Předpokládáme, že hry jsou natolik známé, že Vás nebudeme nudit přepisováním jejich děje a upozorníme pouze na rozdíly mezi hrou a filmem.

Nejslavnější adaptace Williama Shakespeara

Legendární herecký bard Laurence Olivier debutoval jako režisér fantastickým filmem Jindřich V. (The Chronicle History of King Henry the Fift with His Battell Fought at Agincourt in France) z roku 1944. Řada filmových historiků dokonce považuje tento film za vůbec nejlepší filmové dílo Laurence Oliviera. Režie je na svou dobu nesmírně invenční a v pozdějších adaptacích divadelních her nalezneme četné citace. Film začíná a končí na divadelním jevišti. Úvodní záběry byly natáčeny v legendárním divadle Globe. S přibývajícími minutami se však film dostane jak do ateliérových kulis, tak do exteriérů. Olivier dostává do některých scén neuvěřitelnou dynamiku, slavná bitevní scéna u Agincourtu (1419) obsahuje řadu fantastických nesmírně složitě koncipovaných záběrů a jeho ztvárnění titulní role lze stěží něco vytknout. Film byl čtyřikrát nominován na Oskara a Olivier obdržel zvláštního Oskara za mimořádný výkon jako herec, scenárista a režisér v jedné osobě..

Nejslavnější adaptace Williama Shakespeara

Génius filmového plátna Orson Welles natočil svou verzi Shakespearova Othella (The Tragedy of Othello: The Moor of Venice) v roce 1952. Neodpustím si nesmírně půvabnou historku, kterou vyprávěl Jack Cardiff ve skvělém dokumentu Kameraman: Život a dílo Jacka Cardiffa (2010). Cardiff natáčel s Orsonem Wellesem studiový snímek The Black Rose. Welles, kterého všichni brali pochopitelně jako velkou hvězdu si umanul, že jeho kostým musí mít podšívku z hranostaje. Producenti na naléhání hvězdy nakonec ustoupili, přestože si o tom pochopitelně mysleli svoje. Welles, jehož dalším projektem byla právě mezinárodní koprodukce Othello, pro přesnost zaangažované země byly USA, Velké Británie, Francie a Maroka, která i přes to neoplývala příliš štědrým rozpočtem, tak využil kostým z předchozího filmu, který pouze obrátil naruby a jenž by si jinak v žádném případě nemohl dovolit!

I přesto se Othello natáčel téměř 3 roky a Welles bral role i v průměrných filmech, aby mohl honoráře použít na dofinancování tohoto snímku, který zároveň produkoval. Výsledek předčil všechna očekávání. I když má film se Shakespearem společnou jen kostru je naprosto svébytným filmovým dílem. Welles využívá černobílý materiál jako geniální prostředek pro vášnivou milostnou tragédii mezi černým Othellem a bílou Desdemonou. Film získal Velkou cenu na MFF v Cannes a právem patří do světového fondu kinematografie.

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist