Nejslavnější adaptace Williama Shakespeara

Nejslavnější adaptace Williama Shakespeara

Pokud má mít Hollywood nějakého zástupce v tomto průvodci, pak v jedině skvělém filmu legendárního režiséra Josepha L. Mankiewicze a jeho spektáklu Julius Caesar z roku 1953 od společnosti MGM. Film líčící stejně jako Shakespearova hra vzestup a pád římského imperátora je zajímavý právě tím, že není historickou rekonstrukcí a zaujme především brilantním hereckým výkonem Marlona Branda v roli Marka Antonia, jehož monolog na císařově pohřbu Vám navodí husí kůži. Právě Brandova kreace umožnila tomuto geniálnímu herci vystoupit ze škatulky mladého rebela a byl za ní po právu vyznamenán nominací na Oskara. Samotný film byl kromě toho nominován ještě v kategoriích nejlepší film, hudba (skvělého Miklosze Rózsy) a kamera. Oskara film získal ,,pouze“ za nejlepší černobílou výpravu.

Nejslavnější adaptace Williama Shakespeara

Se Shakespearem se také brilantně vypořádal skvělý sovětský režisér Grigorij Kozincev (ještě také vydařený Král Lear) ve slavném filmu Hamlet (Gamlet) z roku 1964, který využil pro scénář filmu překlad Borise Pasternaka. Sovětská verze Hamleta představuje Hamleta jako nerozhodného hrdinu toužícího pomstít smrt svého otce, který za sebou zanechává jen smrt a utrpení. Hlavní roli ztvárnil mezinárodně uznávaný sovětský herec Innokenti Smoktunovsky.

Nejslavnější adaptace Williama Shakespeara

Zapomeňte na Leonarda a Romea a Julii, toho v tomto průvodci rozhodně nenaleznete, i když nic proti Luhrmannově verzi. Nejlepší filmovou Julií je totiž bezesporu argentinská herečka Olivia Hussey ve veleúspěšné adaptaci Franca Zeffireliho z roku 1968 v produkci Dina De Laurentiise, která se stala celosvětovým megahitem. V době natáčení filmu jí bylo 15 let. A upřímně, tento film je zároveň jedním z nejlepších romantických filmů, který byl kdy promítán ve ztemnělých kinosálech. Povšimněte si neuvěřitelné podoby Romea s dnešní mladou hvězdou Zacem Efronem, inu líbí se pořád stejné typy.

Nejslavnější adaptace Williama Shakespeara

Invenční filmař Kenneth Branagh se jednou nechal slyšet, že by velice rád natočil všechny Shakespearovy hry. Ambicí dost, rozumu prost, řeklo by se a nebo cesta do pekla je dlážděná dobrými skutky. Na Branagha sedí spíš to druhé a i když dnes se vrhl na comicsového Thora pro gigant Marvel, tak diváky si poprvé získal v mistrovské adaptaci Jindřich V. z roku 1989, na které získal pověst zázračného dítěte. V době uvedení bylo totiž tomu cucákovi pouhých 29 let a tímto skvělým filmem debutoval jako režisér.

Branagh se nedrží věrně ani Shakespeara ani slavného filmu Laurence Oliviera, který jsme zmiňovali na začátku tohoto textu. Branagh interpretuje svého hrdinu jako člověka zmítaného pochybnostmi, který trpí pocitem osamělosti. Film je přelomový především v tom, jak Branagh skvěle míchá klasickou hru s moderním pojetím a přitom umně pracuje s diváckými emocemi. Právě úspěch tohoto mimořádného filmu se mu ovšem u pozdějších adaptací už nikdy nepodařilo zopakovat.

V příštím průvodci filmem se zaměříme na filmové adaptace spisovatele Thomase Harrise.

Ondra Slanina

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist