Nejslavnější české válečné filmy
Vzhledem k tomu, že již brzy zčeří stojaté vody politicky korektního hezkého českého filmu Habermannův mlýn, který způsobí bez nadsázky opravdu pořádnou turbulenci odlišných názorů a Realfilm dodává, že se na to upřímně těší. Tento týden se zaměříme v našem pravidelném průvodci filmem na nejslavnější české válečné filmy.
V našich průvodcích jsme se již zmiňovali o slavných válečných filmech ve článcích Průvodce českými historickými filmy a okrajově jsme psali o pár titulech i v článcích Nejslavnější parchanti českého filmu.
Prvním snímkem, který si připomeneme je dnes snad už rehabilitovaný titul Daleká cesta Alfréda Radoka z roku 1949. Radok, vůdčí osobnost Laterny magiky a učitel našeho celosvětově nejznámějšího režiséra Miloše Formana, zde poprvé v tuzemské kinematografii zpracovává téma holocaustu. Na svou dobu mimořádně invenční a originální drama z terezínského ghetta s prvky symbolismu bylo pro tehdejší vládní garnituru i diváky příliš tuhým soustem.
Ideologicky odpudivá, ale na svou dobu mimořádně velkorysá husitská trilogie Otakara Vávry Jan Hus (1955), Jan Žižka (1956) a Proti všem (1957) oplývá mohutnými davovými scénami, obrovskými dekoracemi, které by byly v dnešních tuzemských filmových podmínkách naprosto nemyslitelné a jeptiškami se samostříly, jak se topí na blatech díky lsti chytrých husitů. Díky častým televizním reprízám je tato populární série bohužel stále jediným historickým zdrojem pro tupější tuzemské diváky. O komunistické zhovadilosti svědčí i to, že Jana Husa a Jana Žižku hrál stejný herec Zdeněk Štěpánek.
60. léta přinesla tuzemské kinematografii hned několik výjimečných titulů, které i přes nepřízeň doby ukázaly válečné události bez nánosů ideologického balastu. Odměnou jim za to byl nejčastěji trezor na pražském Žižkově nebo zákaz filmařům ve tvůrčí činnosti.
Jeden z nejlepších českých filmů všech dob natočil režisér Jiří Krejčík. Snímek Vyšší princip (1960) o trojici studentů, kteří se díky nevinné malůvce dostanou až před popravčí četu během protektorátu je naprosto velkolepým nestárnoucím válečným dramatem. Film má strhující atmosféru a čas mu hrany rozhodně nezbrousil. Filmu se budeme v budoucnosti věnovat v rubrice Retro a legendy.
Zásadním filmem je Smrt si říká Engelchen režisérského dua Jan Kadár a Elmar Klos. Tito špičkoví tvůrci, kteří uspěli již ve zmiňovaném Obchodu na Korze se v roce 1963 pustili do nesmírně odvážného tématu demytizovat ideologicky značně upravené partyzánské boje. Film vznikl podle literární předlohy Ladislava Mňačka. V hlavní roli se tehdy objevil začínající Jan Kačer. Formálně nesmírně invenční film, který prolíná časové roviny patří právem do zlatého fondu naší tvorby. I když byl film oceněn i na MFF v Moskvě nebo získal Státní cenu Klementa Gottwalda i tento snímek obou tvůrcům v pozdějším osudu rozhodně neprospěl.