Pianistka (2001)

Pianistka (2001)

Pianistka

Francie / Rakousko 2001, La Pianiste, režie: Michael Haneke, scénář: Michael Haneke podle románu Elfriede Jelinekové, kamera: Christian Berger, střih: Nadina Muse, Monika Willi, hrají: Isabelle Huppert, Benoit Magimel, Annie Girardot

formát: 1.85:1, 35 mm, barevný, délka: 131 minut

MFF v Cannes cena pro nejlepší herečku (Isabelle Huppert), cena pro nejlepšího herce (Benoit Magimel), Evropská filmová cena pro nejlepší herečku (Isabelle Huppert)

Film:

Učitelka na klavír Erika Kohutová (Isabelle Huppert) je perverzní žena a když se jejím studentem stane mladý a krásný Walter Klemmer (Benoit Magimel) zatouží po něm až chorobnou vášní. Čeká je výlet do nejtemnějších koutů lidské duše, až na okraj sebezničení.

Takto by se dal popsat snímek skandálního režiséra a vášnivého sběratele Zlatých palem Michaela Hanekeho (Bílá stuha), který zde popisuje ničivý vztah ženy ve středním věku, která trpí bezpočtem perverzí a mladého chlapce, který pravděpodobně podléhá jejím svodům. Na okraji nezůstane ani hrdinčina odpudivá matka v podání Annie Girardotové. Scénář vznikl podle údajně i částečně autobiografické knihy nositelky Nobelovy ceny za literaturu Elfriede Jelinek.

Pianistka (2001)

Samotná tvorba Elfriede Jelinek je jistě skandální a dost dobře i pro náš region zásadní, ale například nastudování její hry v Národním divadle Co se stalo když Nora opustila manžela je dnes tak nezáživné a zoufale neaktuální až běda. Na druhou stranu Pianistka v interpretaci intelektuála Hanekeho dokázala nemožné, oslovit jak intelektuály, tak většinové publikum, což vzhledem k tématu považuji za naprosto neuvěřitelné.

Film vyvolal skandál svou expresivitou, na druhou stranu odkazuje k mistrům psychologických filmů, hlavně k Ingmaru Bergmannovi. A to zcela záměrně. Haneke nejen, že fascinaci Bergmannem veřejně přiznává, ale zároveň jí invenčně obohacuje stylem vlastním, který se dnes už také stal kánonem. Film jsem shodou okolností viděl tehdy ještě v říčanském kině, kam ho přišel navštívit v sobotní večer pedagogický sbor místního státního gymnázia. Trocha umění nikoho nezabije, že? Podle reakcí to byl opravdu šok a já se královsky bavil. Pianistku jsem také musel ústně interpretovat před komisí při přijímačkách na filmovou vědu na FF UK a to byl poněkud tuhý oříšek, protože interpretovat významy, které ve filmu v žádném případě nejsou je přinejmenším zvláštní úkol.

Pianistka (2001)

Tam kde intelektuální snímky převážně feministických francouzských režisérek šokují svou lascivností a primitivním zjednodušováním operuje Haneke s pravidly klasického dramatu. Psychologické drama tak stupňuje na vnitřním rozkladu nešťastné intelektuálky, kterou mistrovsky zahrála francouzská herečka Isabele Huppert. Atraktivní herečka, které nevadí být ošklivá a záměrně zlá zde podává jeden z nejlepších hereckých výkonů své kariéry. Je také nutno přičíst jí body za odvahu, protože to, co na plátně provádí by si většina hereček jejího formátu určitě netroufla. Tehdy začínající Benoit Magimel měl vedle sebe tak skvělou partnerku, že skutečnost, že vedle ní nevyzněl jeho výkon nepatřičně byl vyznamenán řadou prestižních cen. Významnou vedlejší roli má také legenda francouzského filmu Annie Girardot.

Pianistka zvítězila v hereckých kategoriích nejen na festivalu v Cannes, ale i při udílení Evropských filmových cen a prodala se do distribuce v mnoha zemích světa. Na evropský art film jí u nás navštívilo také několik desítek tisíc diváků a to dodnes považuji za naprosto neuvěřitelnou skutečnost. Pianistka vznikla v Rakousko – Francouzské koprodukci a je určena pouze dospělým divákům, kteří jsou obdařeni notnou dávkou otrlosti.

Ondra Slanina

Přidat komentář

TOPlist