Spalovač mrtvol (1969)

Spalovač mrtvol (1968)

Spalovač mrtvol

ČSR 1969, mezinárodní název The Cremator, režie: Juraj Herz, scénář: Ladislav Fuks, Juraj Herz podle stejnojmenné předlohy Ladislava Fukse, kamera: Stanislav Milota, hudba: Zdeněk Liška, střih: Jaromír Janáček, hrají: Rudolf Hrušínský, Vlasta Chramostová, Jana Stehnová, Miloš Vognič, Ilja Prachař, Zora Božinová

formát: 1.66:1, černobílý, 35mm, délka: 96 minut, Nizozemí 102 minut, USA 95 minut

Sitges – Catalonian International Film Festival – nejlepší film, herec (Rudolf Hrušínský), režie

Film:

Zaměstnanec krematoria pan Kopfrkingl (Rudolf Hrušínský – viz. Nejslavnější parchanti českého filmu) je maniak v okovech svého povolání, který je posedlý představou člověka jako mrtvoly a její přeměny v prach a popel. Když má možnost prosadit se podle pravidel fašistické ideologie, rozhodne se vzít osud do svých rukou.

Jeden z nejlepších českých filmů natočil vynikající filmař Juraj Herz (Petrolejové lampy, Habermannův mlýn). Pokud jste film neviděli a přečetli si jen stručnou anotaci tohoto výjimečného snímku, tak nemáte ani zdaleka představu o tom, co Vás v tomto filmu vlastně čeká. A to je dobře. Na Spalovače mrtvol se totiž nelze připravit.

Spisovatel Ladislav Fuks byl mírně řečeno podivín. Stýkal se sice s pražskou bohémou, ale ještě raději se vídal s podivnými existencemi na okraji společnosti. Jako člověk extravagantní a homosexuálně orientovaný organizoval ,,večírky“ ve svém bytě, který měl zařízen podle manýristického ,,horror vacuí“ – nebo-li strachu z prázdna. Na zdech mu tak viselo nepřeberné množství obrazů, které mu dodávalo pocit alespoň částečného bezpečí, okna měl přelepená tapetami, ze stropu mu visely kostry ptáků s kostmi různého původu a byt měl doplněn o sbírku bizarních předmětů ve stylu kabinetu kuriozit. Místo postele přespával v rakvi.

Spalovač mrtvol (1968)

Fuksova tvorba byla kriticky mimořádně ceněná a neunikla pozornosti Juraje Herze, který se jí rozhodl zfilmovat. Společnou rukou pak přepisovali scénář celé 2 roky. Snímek ale naštěstí vznikal ještě v roce 1968. Na vizuální stránce se významně podílel kameraman Stanislav Milota, který film ozvláštnil řadou neotřelých záběrů, jež však filmu výrazně prospívají. Herz připravil technický scénář obsahující téměř 1200 záběrů, což je cca 3 krát více než bylo tenkrát obvyklé. Zajímavé záběry a efekty však nikdy nepřehluší sílu hereckých výkonů a v tom je Spalovač mrtvol pro současnou tuzemskou kinematografii stále nedostižným vzorem.

Snímek se natáčel v celé řadě mimořádně pochmurných míst. Ze všech však vyčnívá budova pardubického krematoria, která asi každému člověku při smyslech navodí pocit nekonečné hrůzy. Snímek se točil v létě a to přímo v lednicích, odkud ovšem museli rekvizitáři vystěhovat skutečná těla. Natáčet se tak smělo pouze do 15 hodin odpoledne. Herz, jako správný filmař, si natáčení pochvaloval, protože práce šla rychle od ruky, každý se snažil co nejdříve z místa děsu zmizet. Je pochopitelné, že v takovém pařáku se v prostorách udělalo řadě lidem špatně od žaludku, proto tam neustále chodil asistent a stříkal do hnilobného pachu lesní vůni. Juraj Herz pak říkal, že když nedávno ucítil tuto vůni, tak mu to málem obrátilo žaludek. Filmaři natáčeli ještě v urnových hájích v Plzni a ve strašnickém krematoriu. Ve filmu se objevuje mezi herci celá řada neuvěřitelně bizarních obličejů. Fuks, který se o natáčení filmu velmi zajímal, vodil své pochybné přátele na natáčení a dožadoval se jejich obsazení. S tím však u Herze příliš nepochodil.

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist