Ženy v pokušení
ČR 2010, režie a scénář: Jiří Vejdělek, kamera: Martin Šácha, hudba: Jan P. Muchow, hrají: Lenka Vlasáková, Eliška Balzerová, Veronika Kubařová, Vojtěch Dyk, Jiří Macháček, Roman Zach a další…
formát: 1.85:1, barevný, 35mm, délka: 118 minut
Film:
Natočit v Čechách jednoznačný divácký hit a obrovský komerční trhák zároveň je prakticky nesplnitelný úkol. Vyprávět by o tom mohli i taková zavedená jména jako Jan Hřebejk či Jan Svěrák, kterým ani komerčně úspěšné režijní portfolio nezaručuje v dalších filmech jednoznačný komerční úspěch. Rozpočty jsou omezené, distribuce je až na vzácné výjimky nenápaditá či prakticky přehlédnutelná, čeští diváci občas až příliš usedlí a tak je nejčastější sázkou na jistotu oblíbený komediální žánr.
Jenže natočit opravdu kvalitní komedii také není jen tak. Jednou za čas se však mimořádně zadaří a vznikne film jako jsou Ženy v pokušení, jež se stává před aktuálními zraky diváků, tvůrců i filmových redaktorů prakticky okamžitou klasikou, což se nestává dvakrát často. Své by o tom samozřejmě mohli vyprávět i tvůrci Kajínka, který letos upřímně překvapil svým diváckým úspěchem a komerční satisfakcí spokojených producentů i nás v redakci.
Ostatní snímky současné české filmové produkce však třou bohužel jen bídu s nouzí a úspěchem je, když si film na sebe alespoň vydělá. Pracovat v Čechách jako filmař či přímo jako filmový producent je zkrátka rizikové povolání, hraničící s nejnebezpečnějším adrenalinovým sportem. Jenže ono opravdu tradiční české přísloví Méně je někdy více vydá za X let studia filmové produkce. Selský rozum a nemála trocha talentu pak zná jasnou odpověď:
Napište kvalitní, inteligentní a vtipný scénář, nelamte si zase příliš hlavu z jeho původností a raději se místo toho zaměřte na vděčné ženské publikum tak, abyste příliš neurazili mužskou část diváckého páru, který je z producentského hlediska vedle početných rodin s dětmi nejvděčnějším magnetem ke kasám multiplexů i obecních kin, jež jsou vyzdobeny vizuálně poutavými a jednoznačně kvalitní zábavu slibujícími filmovými plakáty.
Důvod, proč se zmiňuji o filmovém plakátu, je následující. Dostal mne do kina, aniž bych se o film dříve nějak zajímal či vůbec uvažoval o návštěvě kina. To se mi stalo už jen u dalších dvou filmů – Na dotek Mikea Nicholse a Spojenec Spikea Lee. Základní vizuální propagace filmu – tzn – plakát a upoutávky – zkrátka byla zpracována s ohledem na maximální vkus a nadhled a přitom k tomu nebylo potřeba přidávat do rozpočtu na propagaci nijak výrazně vyšší částku, než kterou disponují jiné filmy.
Jen pro orientaci, rozpočet Žen v pokušení byl maximálně mezi 20-25 milióny korun českých, tzn. standardní rozpočet českého filmu, který mají naši zavedení filmaři při troše štěstí na současné látky k dispozici. Ale samozřejmě vše výše řečené nezajistí výslednou kvalitu filmu, potažmo kvalitní a divácky úspěšnou komedii. K tomu je třeba ještě pár kvalitních herců a zkušené zvládnutí režijního řemesla. Jiří Vejdělek, jemuž ještě není ani čtyřicet (ročník 1972) však dokázal za pouhých 5 let na poli celovečerního filmu, že se může směle zařadit mezi českou režijní komediální elitu, lze-li to tak napsat (stejně se u nás točí z 90 procent jen komedie;-).
Pages: 1 2
