Letopisy Narnie: Plavba Jitřního poutníka ve 3D
USA 2010, The Chronicles of Narnia: The Voyage of the Dawn Treader, režie: Michael Apted, scénář: Christopher Markus, Stephen McFeely, Michael Petroni podle knižní předlohy C.S. Lewise, kamera: Dante Spinotti, hudba: David Arnold, střih: Rick Shaine, hrají: Ben Barnes, Georgie Henley, Skandar Keynes, Will Poulter, Tilda Swinton, Liam Neeson a další…
formát: 2.35:1, barevný, HD Digital, délka: 115 minut
Film:
Jsem rád, že jsem s uveřejněním této recenze pár dní po pondělní novinářské projekci počkal. Pokud bych psal článek o tomto filmu ještě ten samý den, s největší pravděpodobností by se zde na RealFilmu v pořadí třetí filmové dobrodružství z Narnie ani neobjevilo. Byl jsem po projekci zkrátka mírně řečeno rozladěn, naštván na tvůrce za nevyužitý potenciál a přemýšlel jsem spíše o tom, jak napsat článek s názvem Jak pokazit film… Nicméně, nejsem filmový kritik ani studovaný publicista, a proto si můžu jako filmař a redaktor RealFilmu dovolit mnohem větší shovívavost než mí novinářští kolegové z denního tisku. Plavba Jitřního poutníka totiž pro fanoušky pohádek a fantasy příběhů přesto stojí za vidění…
S Letopisy Narnie jsem si zažil poněkud netradiční životní anabázi. Když přicházel do kin první díl s podtitulem Lev, čarodějnice a skříň v roce 2005, nic jsem o původní literární předloze C.S. Lewise netušil a dodnes jsem se, stejně jako Potterovské sérii J.K.Rowlingové, úspěšně vyhýbal. Pán prstenů je pro mne nekorunovaným králem žánru literární i filmové fantasy a nemám moc sil a času zjišťovat to i u mnohadílných sérii obou zmíněných autorů. Rád si k nim někdy časem najdu ale cestu. Do kina mne tehdy na první Narnii nalákaly výtečně zpracované trailery, plakáty a seversky zasněžená krajina pro níž mám velkou slabost. Film se mi líbil a zašel jsem si na něj do kina i podruhé.
Tehdy mne ani ve snu nenapadlo, že o dva roky později strávím více než 4 měsíce svého života účastí na natáčení druhého dílu s podtitulem Princ Caspian. Natáčení závěrečné velkolepé bitvy na severu Čech, stejně jako v přenádherných lokacích triglavského národního parku ve Slovinsku bylo neocenitelným zážitkem a zároveň nahlédnutím do útrob vzniku hollywoodského spektáklu za téměř 200 miliónů dolarů, které Vám nenasimuluje ani několikaleté studium na jakékoliv filmové škole. Zážitky by vydaly na samostatnou novelu, takže jen ukončím větou: Z filmařského hlediska bylo natáčení Prince Caspiana nezapomenutelným zážitkem, ale z následného pohledu diváka při evropské premiéře v pražském Palace Cinemas to bylo nevýslovné zklamání, které sdíleli téměř všichni mí kolegové z natáčení.
Občas holt nestačí mít jen pěkně natočené a předražené obrázky, pokud je rozpohybujete na základě nudné a naprosto schématické střihové skladby, která Vás v kině naprosto utlumí do nezájmu. Asi nejhorší, co se může tvůrcům filmu stát. Po této studené sprše jsem proto aktuální třetí díl s podtitulem Plavba Jitřního poutníka neočekával nijak nadšeně a nebýt novinářské projekce, na film bych snad nešel do kina ani v rámci probíhající Filmánie s lístkem za 50 korun. Osobní anabáze s Narnií tedy ukončena – na první díl tedy jako divák, na druhý díl jako člen filmového štábu a kruh se uzavírá se třetím dílem, kdy o něm píši jako filmový redaktor a latentní scénárista.
A bohužel právě z tohoto úhlu pohledu scénáristická schématičnost zůstala zakonzervována i nadále z původního Prince Caspiana prakticky v nezměněné podobě, Michael Apted vystřídal Andrewa Adamsona, snížil se rozpočet dle mého minimálně o polovinu a přešlo se z tradičního 35mm filmového materiálu na digitál. Prý kvůli 3D. Bohužel ne nativního, ale jen obyčejné konverze, podobně jako u letošního Souboje Titánů. Výsledek je z vizuálního stereoskopického hlediska bohužel velmi podobný, ale o tom až za chvíli.
