Jednu z nejkrásnějších pohádek natočila v roce 1959 legenda české kinematografie Martin Frič. Pohádka se jmenovala Dařbuján a Pandrhola a i když i ona musela být poplatná době, tak se Fričovi, který rozhodně nebyl žádným propagátorem komunistického režimu, podařilo natočit nadčasovou pohádku, která vkusně operuje i s takovým vážným tématem jako je smrt.
V havířské osadě Klecanda žil chudý havíř Kuba Dařbuján (Jiří Sovák) do jehož početné rodiny se narodila další dcerka. Pro holčičku hledal kmotra snad všude, ale všichni kamarádi to odmítli. Když se mu nabídl Pán Bůh a Lucifer, tak je zase odmítl on, protože nevěřil v jejich nestranný úsudek. Uvěřil však Smrťákovi, protože na onen svět jednou musí všichni. Holčičku tedy pokřtili a Smrťák poctivému havíři svěřil jako dar schopnost uzdravovat lidi, avšak pouze takové, kteří nebudou v rozporu s jeho vlastními zájmy. Z Kuby havíře se stane Kuba léčitel a brzy se o jeho schopnostech dozví i nemocný, nechutně bohatý sedlák Pandrhola (Rudolf Hrušínský), kterému ale vůbec není dobře.
Jestli něco oceňuji na této pohádce, tak je to fantastická výprava a skutečně skvělá filmařina. Frič byl vždy silný ve vedení herců a do pohádky se mu podařilo dostat i řadu přesně načasované komiky. Mezi diváky zkultovněla celá řada povedených hlášek a především skvěle natočená scéna s potokem plným piva a se stromem, na kterém rostou jitrnice.
V roce 1973 se objevila v domácích kinech také celosvětově známá pohádka Tři oříšky pro popelku Václava Vorlíčka, která patří mezi nejoblíbenější české pohádky vůbec.
Popelka (Libuše Šafránková) žije na dvoře se svou macechou (Carola Braunbock) a její dcerou Dorou. Po smrti svého otce se však z donucení dostane mezi služebné. Na dvoře čekají příjezd královské rodiny – zlá macecha Popelce nařídí přebrat hrách, jenže holoubci smůlou pronásledované dívce pomohou. Macecha si vymůže na královně (Karin Lesch) pozvání na ples, na kterém si má princ (Pavel Trávníček) vybrat nevěstu. Čeledín Vincek (Ladislav Menšík) jede do města nakoupit látky a šperky, Popelka poprosí jen o to, co mu cvrnkne do nosu. Vincek jí přiveze tři kouzelné oříšky, které ukrývají vždy to, co dívka právě potřebuje.
Výpravná pohádka natáčená na krásném německém zámku Moritzburg se může právem nazývat světovým filmem. Vorlíček zde skvěle kombinuje fantazii s realitou a vede herce k působivým hereckým výkonům. Oproti již zmíněným českým pohádkám je tato s mnohem větším důrazem na romantiku a má mnohem blíže k dramatu než ke komedii. Film má také mimořádně zdařilou hudbu, které vévodí ústřední píseň nazpívaná Karlem Gottem.
Velmi zdařilou pohádkou je také O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987) Zdeňka Trošky, která je po filmové stránce jednou z těch vůbec nejzdařilejších. Filmová pohádka na motivy příběhu od Jana Drdy je o odvážném mladíkovi (Jan Potměšil), který překoná mnohá úskalí, aby se mohl ocitnout po boku překrásné princezny Jasněnky (Michaela Kuklová).
Pohádka obsahuje řadu skvěle natočených akčních scén a hlavní hrdinové musejí zvládnout řadu fyzicky náročných úkolů. Velmi zajímavá je i výprava a kostýmy s invenčním použitím technologických nákresů ve stylu Leonarda Da Vinci. Jedna z mála pohádek, kterou ocení především odrostlejší děti.
Závěrem tohoto průvodce bych Vás rád nalákal na zítřejší vydání Realfilmu, protože plánujeme v rubrice Retro a legendy pohádku S čerty nejsou žerty a ve čtvrteční Nové klasice se Dan Adam zaměří na Anděla Páně.
Ondra Slanina
Pages: 1 2
Už už jsem se bál, že jste zapomněli na pohádku S čerty nejsou žerty. Hrátky s čertem vám ale neodpustím!
To mě mrzí, ale film Hrátky s čertem se nám tam nakonec nevešel, byť je výtvarně skvělý, stejně jako Byl jednou jeden král, kde jsou zase vynikající herci, Šíleně smutná princezna, kde jsou solidní kostýmy, Z pekla štěstí, kde jsou poprvé v klasické pohádce využívány počítačové efekty nebo Čert ví proč, které má skvělou výpravu a kameru. Na příští Vánoce ale ani Hrátky s čertem určitě chybět nebudou:-)
Pro mě osobně české pohádky končí létající ševcem. Žádná další pohádka, která byla po té natočena už mě prostě nebaví. Na všechny ostatní pohádky se můžu dívat stále dokola a pořád mě baví, což se o nových pohádkách tak říct nedá. Anděla páně, nebo Čert ví proč jsem viděl jednou, sem tam jsem se pobavil, ale už to vidět nemusím. Z pekla štěstí mě nebavilo už vůbec :-) Ale ne souhlasím s Vámi, že těch pohádek, o kterých by se zasloužilo psát je spousty. Máte smůlu, že Hrátky s čertem jsou mé nejoblíbenější :) To je herecký a výtvarný koncert…
My to v sobotu nepsali, ale tuto sobotu bude průvodce evropskými pohádkami a tam se dotkneme např. i severských a anglosaských kinematografií:-)
Potvůrka podivná Ronja dcera loupšžníka?
Zásah, loď potopena:-)