Jak se natáčelo Fimfárum do třetice všeho dobrého
Jestliže na RealFilmu sledujeme pod drobnohledem zahraniční produkce jako Avatar, Letopisy Narnie nebo TRON: Legacy neměli bychom zapomínat i na české luhy a háje. Zvláště pokud se jedná o Fimfárum, které je minimálně po divácké stránce, vlajkovou lodí animovaných filmů polistopadové éry.
Požádali jsme proto samotné tvůrce, aby nám pro Vás dodali k filmu informace o technologických podrobnostech natáčení a odkryli nám tak pozadí tohoto na přípravu nesmírně náročného projektu.
3D supervizorem a koproducentem Fimfára je Felix Nevřela. Ten neí v branži žádným nováčkem. Od roku 1987 se věnuje tvorbě elektronické grafiky na titulkovačích, od roku 1989 obsluze digitálních televizních efektů – Ampex a Abekas a od roku 1990 střihu a obrazovému dokončování náročnějších televizních pořadů, teleshoppingu a reklamy. Následně je operátorem Quantel HENRY, prvního systému pro kreativní a bezkompresní dokončování obrazu v kvalitě D1 instalovaného na východ od železné opony, a vykonává dokončování postprodukčně náročných reklamních spotů a krátkých filmů.
Od roku 2004 provádí práce na využití profesionálních HD technologií pro cenově dostupnou filmovou výrobu, od natáčení na formát HDCAM s použitím filmových skel, až po finální obrazové dokončení a barevné korekce na Final Cut (Choking Hazard a Post Coitum jsou první filmy natočené a dokončované touto technologií). V současné době má na starosti nejen pracoviště DI na Barrandově, to znamená skenování a barevné korekce v rozlišení 2k a 4k, ale i supervizi nad DI a VFX na filmových a komerčních projektech.
Fimfárum bude prvním českým projektem ve 3D. Přestože je tento termín již dostatečně vžitý, tak si asi stále řada z nás není schopná představit, jak vůbec třetí rozměr vzniká. Osvětlí nám to svými slovy Felix Nevřela:
,,3D , respektive správně bych měl říkat STEREOSKOPICKÉ natáčení, ale to je hrozně dlouhé a mnoho nezasvěcených by si říkalo, že je to nejspíš něco ohledně muziky, takže zůstaneme u 3D a budeme všichni vědět, že nemluvíme o 3D animačních programech a počítačové grafice, ale o natáčení 2ma kamerami, které zastupují LEVÉ a PRAVÉ oko, začíná být velice populární. A tak jak už to tak bývá s každým novým výrazovým prostředkem i výroba ve 3D sebou přináší nové výrobní postupy a redefinuje používané technologie. Od prvotního nadšení – „Podívejte se! Takhle jste to ještě neviděli.“ Až po zoufalé – “ Tak jsme to pěkně natočili, a když jsme to teď sestřihali, tak to VŮBEC NEFUNGUJE!!!!“. Proč????
Protože 3D není záznam reality kolem nás, to bude možná v budoucnu holografie, ale je to především prostorová iluze, kterou pomocí separovaných obrázků pro levé a pravé oko, podsouváme našemu mozku, podobně jako to od začátku minulého století dělali průkopnící kinematografie. A jako každá iluze potřebuje iluzionistu, který ji odprezentuje, tak i vyprávění ve 3D potřebuje vypravěče – STEREOGRPAHERA, který nás, respektive náš mozek tím bludištěm 3D provede.
Pokud vynechám požadavky na STEREOGRAFICKÉ natáčení jako takové a svěřím scenáristu, režiséra a kameramana do rukou zkušeného stereographera, který se postará o to, aby technický scénář, kompozice záběru a nastavení kamer respektovalo základní pravidla 3D natáčení, tak jedním z nejdůležitějších technologických požadavků je SYNCHRONIZACE kamer při natáčení, speciálně při delších záběrech, nebo například při natáčení rockového koncertu. (Představte si, například ten zmatek v hlavě při světelných efektech – flash, který je jen v jednom oku, a ve druhém ne, protože jedna z kamer je o několik milisekund „OUT OF SYNC“).