127 hodin (2010)

127 hodin (2010)

127 hodin

USA/Velká Británie 2010, 127 Hours, režie: Danny Boyle, scénář: Danny Boyle, Simon Beaufoy podle knihy Arona Rolstona,, Between a Rock and a Hard Place“, hudba: A. R. Rahman, kamera: Anthony Dod Mantle, Enrique Chediak, střih: Jon Harris, hrají: James Franco, Kate Mara, Amber Tamblyn, Sean Bott, Treat Williams, Clémence Poésy

formát: 1.85:1, barevný, HD Digital a 35mm, délka: 94 minut

Nominace na Oskara za nejlepší film, adaptovaný scénář, střih, herec v hlavní roli (James Franco), píseň (If I Rise – Dido), hudba

Film:

Kaňony v Utahu lákají spoustu mladých lidí bažících po tolik potřebném adrenalinu. V dobách singlerství je přeci jenom jednodušší trávit čas sám a obšťastňovat přátele moudrými statusy na sociálních sítích, které mají za cíl jediné – dávají leckterému člověku pocit výjimečnosti.

127 hodin (2010)

A hlavní hrdina filmu 127 hodin Aron Rolston (James Franco) si výjimečný připadá. Přítelkyně ho opustila, mámě nezvedl telefon, protože už není žádné mrně a víkend nabízí spoustu egocentrických radovánek. Jet rychle na kole, lézt po skalách, potkat hezké holky, to vše je součást plánu a část filmu 127 hodin, která je svižná a dobře se na ní dívá.

Jenže divák ví, že hlavní hrdina spadne do skalní průrvy, zasekne se o kámen a nakonec si uřízne ruku. Ano, tak banální příběh to je. Nikoliv však hloupý nebo nezajímavý.

127 hodin (2010)

A v tom je ta potíž. Plně chápu, co tvůrce na tématu zajímalo. Cílový divák snímku – tedy muž ve věku 16 – 25 let zkrátka řeší starosti a otázky, které si ve filmu klade hlavní hrdina. S hlavní postavou se podle mě divák dobře ztotožní, protože ho hraje talentovaný a sympatický herec. Postava navíc nabízí skutečný dramatický oblouk a v případě dobrého scenáristy bylo zaděláno na výjimečný snímek.

A scénárista Simon Beaufoy není žádným nováčkem, stojí za filmy Milionář z chatrče nebo Do naha! Problém co, by byl tedy vyřešen a proti poselství snímku nelze ani v nejmenším nic namítat: ,,Pokud nejsi sám, je to na světě lepší. Vždy máš někoho komu na tobě záleží a nejsi zapomenutým ostrůvkem v oceánu.“ Aron Ralston byl s vyzněním filmu navýsost spokojený.

127 hodin (2010)

Už zřejmě chápete, co se tím snažím říct. Nejde o to co, ale jak. Danny Boyle mě fascinoval filmem Mělký hrob. Bylo to svižné, chytré, nápadité a mělo to dobrou pointu. Film Trainspotting měl zajímavou formu a vynikající soundtrack, ale jeho expresivní forma mě minula. A i když třeba filmy 28 dní poté nebo Sunshine patří k tomu lepšímu v celkové produkci daných let, pak spíše zaujmou v brilantně inscenovaných jednotlivostech, než jako vybroušený celek. Předesílám, že Milionáře z chatrče jsem neviděl a dívat se na něj nehodlám.

Potíž tedy zřejmě není ve scénáři, ale v režii. 127 hodin zkrátka není strhující podívanou a rozhodně není podívanou nezávadnou. Pro psychicky labilnější jedince je film naprosto nevhodný a pro ,,normálního“ diváka je film velmi nestandardní podívanou. Explicitní brutální scény, dočkáte se dokonce i záběrů zevnitř ruky, jsou alespoň pro mě skutečně silná káva. Nejsem květina, ale násilné scény mě zaskočily. A abych by exaktní, zaskočily mě VELMI. Dokonce natolik, že se mi během filmu udělalo špatně a asi 10 minut jsem se snažil vůbec nesledovat plátno. Chápu ovšem, že pro někoho to může být skvělé doporučení. Diváci, kterým vadí pohled na realistické zobrazení krve, nechť ve vlastním zájmu opustí film čtvrt hodiny před koncem. Pokud zůstanete, tak neříkejte, že jsem vás nevaroval.

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist