Gladiátor
Gladiator, USA 2000, režie: Ridley Scott, scénář: David Franzoni, John Logan, William Nicholson, kamera: John Mathieson, hudba: Hans Zimmer, Lisa Gerrard, střih: Pietro Scalia, hrají: Russell Crowe, Joaquin Phoenix, Connie Nielsen, Oliver Reed, Richard Harris, Derek Jacobi, Djimon Hounsou a další…
formát: 2.35:1, barevný, 35mm, délka: 155 minut (171 min rozšířená dvd verze)
5 Oskarů za nejlepší film, nejlepší mužský výkon v hlavní roli, zvuk, kostýmy a vizuální efekty a dalších 7 nominací na Oskara
Film:
Ridley Scott má bezpochyby nejraději filmy, v nichž může popustit uzdu své výjimečné vizuální obrazotvornosti filmového malíře. Přitom na počátku znovuobjevení zašlé slávy sandálových a vůbec historických velkofilmů skrze jeho veleúspěšného Gladiátora stálo právě dílo ryze malířské. Konkrétně se jednalo o obraz z roku 1872 „Pollice Verso“ („Palce dolů“) od malíře Jean-Léon Gérômea. Někdy opravdu stačí k rozjetí filmové megaprodukce „drobná“ vizuální inspirace z oboru sice spřízněného, ale skrz na skrz statického. Ale film, jak je všeobecně známo, není nic jiného, než právě rozpohybované obrazy. A u Scotta si můžeme být jistí vždy, že to budou obrazy výjimečné. U Gladiátora tomu bylo a je nejinak…
Každý tvůrce ví, že pokud má nalákat do kin masy diváků na více než 2 a půl hodinový film ctící žánr swords and sandals (doporučuji výtečný článek Ondry Slaniny Nejslavnější sandálové velkofilmy), jež skončil na konci 60. let nejdražším filmovým fiaskem všech dob zvaným Kleopatra (které se podařilo být komerčně nejúspěšnějším snímkem roku a přesto být snímkem ztrátovým) potřebuje zcela nový filmový přístup.
Ridley Scott, ovlivněn Spielbergovým Zachraňte vojína Ryana, resp. úvodní 20 minutovou scénou, natočenou inovativním přístupen kameramana Janusze Kaminského skokovou závěrkou filmové kamery dodávající obrazu roztěkaný naturalistický obraz (od té doby používanou pravidelně kameramany po celém světě), a Kubrickovými mistrovskými díly Stezky slávy (Maximus v podání Russella Crowea kráčící zástupem římských vojáků před vypuknutím úvodní bitvy zcela jasně parafrázuje Kirka Douglase procházejícího prvoválečnými zákopy) a Spartacus (celá řada vizuálních odkazů) či veleslavným Ben Hurem, rozpoutává mistrně po poetickém úvodu ve vlnách pšenice (od té doby několikrát parafrázované zase ostatními filmaři) neuvěřitelnou rubanici ve starověké Germánii.
Za doprovodu kultovního soundtracku Hanse Zimmera jsou pak nenávratně diváci dosud zvyklí na převážně průměrně zinscenované historické filmy a jejich bitvy vtaženi do děje a od prvních chvílí si pak ústřední hrdina může, stejně jako režisér, dělat s diváky, co se mu zachce. Scottův inovativní a moderně realistický přístup ve vyobrazení dob gladiátorského Říma tkví především v důsledném užití vizuálních prvků jen a přesně tam, kde mají smysl a opodstatnění. Přesto Scottův vizuální reklamní background pak vyzní naplno především ve snových scénách, které by obstály jako surrealisticky nadnesený poutač na jakýkoliv současný komerčení produkt počínaje parfémem a nejnovějším BMW konče.
Při tom všem pak ale Scott zůstává na nejelementálnější hraně klasické analogové filmařiny, občas takřka neviditelně „obohacené“ o působivé digitální efekty, jež však slouží jen pro rozšíření stávající reality zachycené poctivou filmovou kamerou. Ridley Scott ve spolupráci se svým britským kameramanem Johnem Mathiesonem (Království nebeské, Robin Hood), který mu byl doporučen synem Jakem po natáčení snímku Plunkett & Macleane, pak diriguje armádu kameramanů a jedině tak je schopen navzdory svému perfekcionismu natočit prvních 20 minut finálního filmu včetně celé úvodní bitevní sekvence a Maxima prchajícího před vlastní popravou v lese za pouhé 3 týdny (!).
Pages: 1 2
Gladiátor je famózní podívaná a dlouho, v mých očích, sandálovým filmům kraloval, ale „na frak“ mu dává scénář, který zcela teatrálně a nereálně vůči sobě na konci svede gladiátora s císařem. Je to hloupé, pohádkové a je to kaňka na jinak téměř bezchybném snímku. Díky lepší dějové propracovanosti dnes stavím před Gladiátora Tróju, s nádherně, do všech detailů, nebožsky, vyobrazeným Achillem a především Království nebeské, kde Scott překonal sebe sama filmem, který je dokonalý po všech stránkách a má obrovský přesah do současných diskusí o možnosti soužití evropanů s muslimy, byť to tak možná Scott ani nemyslel … Každopádně díky za pěkný článek … Roman
100 milionů dolarů věnovalo studio Dreamworks na znovuoživení žánru historického velkofilmu. Režisér Ridley Scott nabídku přijal hned, ale hlavní role zůstala dlouho prázdná. Nejprve odmítli komerční tahouni Mel Gibson a Tom Cruise a Scott zariskoval a obsadil Russela Crowea, téměř neznámého Australana, který měl za sebou jediný komerční úspěch v L. A. – Přísně tajné. Scott nechal na Maltě postavit starověký Řím a i bez úplného scénáře začal točit svůj filmový epos. Natáčení pronásledovala smrt jednoho z herců slavného Olivera Reeda a nejistota studia vůči Croweovi. Výsledek však nakonec předčil očekávání. Film nejenom, že vydělal jen v kinech v USA 181 mil. dolarů, ale celosvětově utržil ještě vyšší částku. Nakonec zvítězil i v oskarovém klání. Scott se však musel sklonit před Stevenem Soderberghem při vyhlašování nejlepší režie. Film se vydařil po všech stránkách. Výborná výprava i strhující režie a skvělé herecké výkony z něj dělají jeden z nejlepších historických filmů ze starého Říma. Jeden z mála filmů, který pobaví dělníka v kantýně u párku stejně jako studenta filozofické fakulty.
Souhlas s bravurním popisem … To, že řadím výše mnou zmíněné filmy je především kvůli konci Gladiátora, který mi nesedl … Myslím, že si Scott svého prvního Oscara tady zasloužil a jelikož svou šanci neproměnil, čeká dodnes … :-) …