Nejslavnější sandálové velkofilmy

Nejslavnější sandálové velkofilmy

Jedním ze skutečně zásadních titulů této éry je slavný snímek Quo Vadis (1953), kterému v Hollywoodu sloužil jako předobraz román Henryka Sienkiewicze a snímek Enrica Guazzoniho. Režisér Mervyn Le Roy, který nahradil odejitého potížistu Anthony Manna (viz. níže Spartacus, jinak zdařilý El Cid s Charlestonem Hestonem).

Za vlády císaře Nera se do sebe zamilují římský důstojník (Robert Taylor) a křesťanská dívka (Deborah Kerr – Černý narcis). Žárlivá císařovna Poppaea (Patricia Laffan) je oba za trest předhazuje lvům, když římský důstojník konvertuje ke křesťanství. Křesťanství bylo totiž v době císařovy vlády krvavě potlačováno. Současně však dochází k bouřlivé revoltě proti císařství.

Velkolepý spektákl se natáčel v římských Cinnecittá téměř 2 roky, stál 8 milionů dolarů a vyskytuje se v něm na 30 000 statistů, 29 hlavních postav, 115 dekorací, 63 lvů, 450 koní, 85 holubů a 2 gepardi. Film měl masivní reklamní kampaň a těšil se u publika nebývalého diváckého zájmu. Kritika však film nepřijala a jediné slovo uznání si získal herec Peter Ustinov za ztvárnění labilního císaře Nera.

Nejslavnější sandálové velkofilmy

Zásadní kapitolu kinematografie odstartoval velkofilm Roucho (The Robe, 1953), který je prvním snímkem natočený v systému Cinemascope. Příběh, který je fikcí odehrávající na začátku našeho letopočtu má ve svém středobodu Kristovo roucho a jako hlavní postavu římského tribuna Marca Gallia (Richard Burton), který dostal jako rozkaz ukřižovat Ježíše Nazaretského.

Dobová kritika tvrdě odsoudila podbízení publiku a rutinní zpracování režiséra Henry Kostera. Masivní kostýmní scény jsou však inscenovány na efekt a přestože tématu víry se film jen lehce dotýká zůstává stále solidní zábavou. Film se stal ve své době obrovským komerčním hitem.

Nejslavnější sandálové velkofilmy

Desatero přikázání (1956) znamenalo jeden z nejvelkorysejších spektáklů, který se kdy v Hollywoodu natočil. Jednalo se o remake velkolepého snímku a k jeho režii byl pozván jeden z největších specialistů na velkofilmy a zároveň režisér původního snímku Cecil B. De Mille. Možná si ho vybavíte z již zmíněného Sunset Blvd., kde hraje sám sebe. De Mille je legenda a byl legendou již v době vzniku filmu. A byl si toho dobře vědom. Proti jeho požadavkům jsou manýry dnešních popových hvězd pouhým dětským vrtochem. Na druhou stranu právě tato vlastnost, kterou by dnes ministr Kalousek nazval nehorázným plýtváním, byla přesně to, co v jeho podání chtěli diváci vidět. De Mille k filmům přistupoval k jako uměleckému produktu a pochopitelně cítil odpovědnost za výsledek.

Film Desatero přikázání tak obsahuje všechno, co by jste od filmu s podobným názvem očekávali, tedy klasický biblický příběh, který ovšem bylo potřeba poněkud doplnit o masivní davové scény s neuvěřitelnými 12 000 statisty. Je skutečně nepředstavitelné, co všechno bylo možné natočit bez dnešních počítačových efektů. Desatero přikázání sice nepatří mezi tu největší klasiku, ale respekt mu náleží právem, i z toho důvodu, že film zvítězil na Oskarech jako nejlepší film a odnesl si zlatou sošku za zvláštní efekty. Film s na svou dobu ohromným rozpočtem 13,5 milionů dolarů vydělal 80 milionů. Jako perličku je dobré zmínit, že animovaný Princ egyptský od studia Dreamworks je víceméně remake snímku obohacený o písně.

Pages: 1 2 3

2 Diskuse

  1. Roman Potoczný napsal:

    Staré sandálové filmy jako Spartacus, či Kleopatra jsou přirozeně zajímavé, pokud bych měl říct za sebe ten nejzajímavější, tak je to Sičinin no samuraj, neboli Sedm samurajů, jeden z nejlepších příběhů i filmů všech dob … u filmů současnosti bych měl taky jasno a to zřejmě v následujícím pořadí: 1. Království nebeské … 2. Trója … 3. Gladiátor …

  2. Ondra Slanina napsal:

    Romane, mám tedy dobrou zprávu. Ve středu, tedy zítra, bude profil Akiry Kurosawy:-)

Přidat komentář

TOPlist