Životy těch druhých (2006)

Když jsem studoval v Drážďanech vždy mě překvapil postarší chlap s vlajkou DDR v jedné a komunistickými pamflety v druhé ruce. Stál hned vedle obchodního domu v centru města a každou chvíli se našel někdo, kdo mu šel potřást levicí a zavzpomínat na staré dobré časy. V DDR je ostatně neustále silná retro vlna a Životy těch druhých jsou tou pomyslnou kudlou do zad, kterou mladý režisér natočil na připomínku toho, že nostalgii po Spreewaldských okurkách a trabantech by nemělo zastínit fízlování, šlapání po lidské důstojnosti a cílená likvidace.

Životy těch druhých jsou sugestivní kombinací dramatu a thrilleru, které mají ovšem svým zpracováním daleko do nudných evropských dramat s často poněkud záhadným posláním. Film má naprosto realistickou vizuální stránku, zajímavou hudbu a špičkové herecké obsazení tvořené předními německými hráči. Ústřední herecké trio podává ve filmu velmi přesvědčivé výkony, zvláště pak nedávno zesnulý Ulrich Mühe v roli inteligentního šmíráckého fízla. Je důležité zmínit, že Koch i Mühe byli také garancí pro financování filmu a konkrétně Mühe prohlásil, že dostal již celou řadu scénářů o historii DDR, ale tenhle byl zdaleka nejlepší.

Film má konzistentní scénář a sevřenou atmosféru místa a děje. Natáčelo se v Berlíně již na podzim roku 2004 a filmařům se podařilo dostat do vizuálu snímku temnotu příběhu i dobu nedávno minulou s ve scénografii převládajícími barevnými kompozicemi zelené, hnědé, šedé a béžové. Natáčelo se na klasický filmový materiál a potřebné atmosféry se dosahovalo pouze svícením, nikoliv digitálními úpravami v postprodukci.

Specificky se natáčel také zvuk. Donnersmarck nahrával zvuk na starý, nicméně světově proslulý kotoučový magnetofon Nagra, z kterého se zvuk teprve potom digitálně upravoval. Pro střih si režisér vyhradil celých 7 měsíců, které trávil v berlínské střižně se zkušenou střihačkou Patricií Rommel, která střihala i oskarové drama Nikde v Africe a s Donnersmarckem pokračuje i v jeho hollywoodské kariéře.

Hudbu k filmu složil libanonský skladatel Gabriel Yared, kterého znal Donnersmarck již z doby studií. Vzhledem k tomu, že Yared neumí německy musel mu Donnersmarck osobně přeložit scénář do francouzštiny a když se protáhla realizace snímku přizval Donnersmarck ke spolupráci ještě Stéphana Mouchu.

Největší hold si bezpochyby zaslouží scenárista a režisér v jedné osobě, který tento film zvládl věrohodně, bez školáckých chyb a vynuceného moralistního apelu. Dopomáhají mu autentické lokality a věrohodné dialogy. Kromě dramatu a thrilleru má film také velmi silnou romantickou linii, která hraje ve filmu klíčovou roli. Film má lineární děj bez žádných pomocných retrospektiv nebo skoků po časové ose, přesto má pečlivě budované napětí.

Film stál 1,8 milionu eur a byl financován jak ze státních zdrojů, tak i díky mezinárodní pobočce Disneyho. Tvůrci počítali s oficiální premiérou na Berlinale, ale k jejich velkému překvapení nebyl film zařazen do hlavní soutěže. Právě tato skutečnost způsobila po zahraničním kritickém přijetí snímku značnou kontroverzi. Filmu se nicméně dostalo vynikajícího kritického přijetí a diváci za něj utratili jenom v kinech celosvětově neuvěřitelných 77,4 milionů dolarů. Životy těch druhých bývají po právu zařazovány mezi novodobou filmovou klasiku a Realfilm snímek vřele doporučuje ke shlédnutí.

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist