Mistr podobenství: Peter Weir

Peter Weir

Peter Weir

Být právníkem obnáší zpravidla dobré bydlo, ale k čemu Vám je, když Vás to nebaví. O prodeji realit platí to samé. Někdy vede cesta ke kariéře mezinárodně věhlasného režiséra mnoha oklikami, ale nakonec se často ukáže, že tak to mělo vždycky být. Dnešní profil věnujeme australskému režisérovi světového významu Peteru Weirovi, který včera večer převzal cenu za celoživotní dílo na Febiofestu.

Peter Weir spatřil světlo světa 21. srpna 1944 (jak zvláštní konotace se zítřejší premiérou Útěku ze Sibiře) v australském Sydney. Jeho první profesní kroky jsme již zmínili v perexu článku, ale cesta k filmu vedla přes místní televizní stanici ATN 7, kde mohl natočit své první krátkometrážní snímky, aby se díky stále se zvyšujícímu kreditu propracoval do Australské filmové komise.

Celovečerně debutoval s dosažením třicítky naprosto netradičním snímkem Auta, která snědla Paříž (The Cars That Ate Paris). Černá komedie se odehrává v pustině Nového Jižního Walesu v městečku, které se jmenuje celkem nepochopitelně Paříž. Obyvatelé tohoto města mají poněkud zvláštní zálibu ve svých čtyřkolových miláčcích a hlavní hrdina, který se tam dostal víceméně náhodou bude mít před sebou hodně perné chvilky. Bizarní snímek si odbyl svou premiéru v Cannes, kde naprosto fascinoval kritiku a ještě bizarnější je to, že v současném trendu exploatačních filmů se snímku vrací jeho kultovní aura.

Peter Weir - filmografie

Podstatně větší úspěch však slavil o rok později filmem Piknik u Hanging Rock (1975), který se právem zapsal do dějin kinematografie jako skutečně mimořádné dílo. Rok 1900. Skupinka studentek si společně s učitelkou vyrazí na piknik do australského vnitrozemí. Po náročném výstupu na Visící skály však beze stopy zmizí. Začíná pátrání, které však k ničemu nevede a když se na konci jedna ze ztracených dívek objeví nedočká se divák žádné katarze.

Film má skutečně působivou horrorovou atmosféru, která spojuje viktoriánskou éru s pověstným nadpřirozenem a spíš než film připomíná horečnatý sen. Je zajímavé sledovat, jak Weir bez problémů boří zaběhlá klišé a přitom zůstává divácky srozumitelný. Tedy něco o čem si Shymalan může nechat jenom zdát. Film byl mimochodem natočený podle skutečné události a řada diváků jej připodobňuje k pozdější Smrti panen Sofie Coppoly. Film se stal zaslouženým komerčním úspěchem a posbíral řadu prestižních cen. Mimochodem v roli Minnie se objevila Jacki Weaver, která slavila fenomenální comeback s filmem Animal Kingdom (Království zvěrstev). Na tomto snímku také Weir poprvé spolupracoval se svým dvorním kameramanem Russelem Boydem, který od té doby snímal několik jeho filmů (Útěk ze Sibiře, Master a Commander, Gallipoli, Poslední vlna).

Peter Weir - filmografie

V roce 1977 natočil Weir pro kina kultovní snímek Poslední vlna (The Last Wave) s Richardem Chamberlainem. Právník David Burton se sice specializuje na daňovou problematiku, ale rozhodne se zastupovat pět Aboriginců obviněných z vraždy svého druha. David postupně prolamuje mlčení skupiny, a čím víc se do případu noří, tím lépe chápe své netušené schopnosti a podivné snové vize. Peter Weir buduje opět psychologicky hutnou a hypnotickou atmosféru temného ohrožení, které opět není ani vysvětleno a odhaleno. Právě tyto dva snímky ho vynesly filmovými teoretiky mezi nejvýraznější mladé talenty australského filmu.

Pages: 1 2 3 4

Přidat komentář

TOPlist