Comeback slavil zajímavým a originálním filmem Truman Show a do hlavní role si opět proti typu zvolil do té doby komika s gumovým obličejem Jima Carreyho, který nehrál ani jednu vážnou roli a všichni čekali, že film propadne. Publikum ale chtělo jinak a film se stal celosvětovým hitem.
Truman Burbank (Jim Carrey) žije ve fiktivním městě svůj fiktivní život s fiktivními přáteli a myslí si, že je všechno v pořádku, protože nemá ani ponětí, že to může být i jinak. Odhalení že žije v podivné reality show zjistí až když se z nebe utrhne reflektor. Jeho žena vlastně je někým úplně jiným a únik nepřichází v úvahu, protože hranice jeho vlastního města chrání ďábelský režisér Christof (Ed Harris).
Příběh má zajímavou gradaci a obsahuje velice netypický humor. V záporné roli zaujme svým výkonem vynikající Ed Harris, jehož postava je skutečně odporná, ale evidentně si sedli, když ho obsadil i do filmu Útěk ze Sibiře. Je zajímavé, že vyvolal mánii podobně laděných snímků, ale žádný i etablovaný filmař nedokázal natočit tak povedenou satiru. Weir byl za film opět nominován na Oskara za režii, ale musel se sklonit před Stevenem Spielbergem.
Dalším filmem se Peter Weir vydal na moře a natočil film Master and Commander: Odvrácená strana světa (2003), který podle mě zraje jako víno a za pár let si myslím, že dojde plného docenění. Kapitán Jack Aubrey (Russel Crowe)je mořský vlk, který musí chytit nepřátelské plavidlo Acheron. Píše se rok 1805 a pravidla na moři jsou jiná než dnes, stejně jako technické možnosti a námořnické pověry. Na palubě je navíc Jackův nejlepší přítel první důstojník a výborný lékař dr. Stephen Matturin (Paul Bettany).
Volnější tempo vyvažuje Weir atmosférou, která by se dala krájet a nesklouzává do situací, kam by se už jeho předchůdci s podobnou Bounty dávno dostali. Nabízí alternativu chlapského přístupu k moři a přátelství, kde pro ženy není místo. Film měl obrovský rozpočet a je to na něm vidět, na druhou stranu si na sebe i velmi slušně vydělal a bodoval i v Oskarovém klání, kde patřil mezi nejvážnější kandidáty. Oskara si odnesl Weirův kameraman Russel Boyd a střihač zvukových efektů. Weir byl nominován za režii (jeho v pořadí šestá nominace!) a akademie rozhodla, že lepším režisérem je kolega z protějšího ostrova Peter Jackson. Celkově pak vyhrál Pán prstenů: Návrat krále.
Sedm vězňů, chycených za Stalinovy vlády teroru, uteče jedné noci roku 1940 ze sovětského gulagu. Jsou teď svobodní a je téměř jisté, že také mrtví…neboť jejich blížící se výprava do bezpečí neposkytuje žádnou rozumnou naději na úspěch a krajina, kterou musejí projít je nemilosrdná.
S trochou jídla a vybavením, bez jistoty, kde jsou, nebo kam jdou za svým cílem, se vydají na cestu, která bude představovat nepředstavitelné potíže a drama. Hnání základním zvířecím instinktem – snahou o přežití a strachem, kdy se zároveň spoléhají na lidské povahové rysy – soucit a důvěru, skupina podstoupí zážitky, které jsou hluboké, bezútěšné a mučivé.
Po celou dobu se neustále řídí jediným imperativem: hýbat se, hýbat se, hýbat se…
Peter Weir o filmu řekl:„Náš film byl inspirován románem Slavomira Rawicze Dlouhá cesta, o kterém si myslím, že je úžasnou kombinací příběhu z vězení a příběhu o přežití. S našimi hrdiny cestujeme po čtyři roční období, 12 měsíců a dobrých 10 tisíc km, sledujeme, jak se jejich chování a osobnosti mění pod vlivem krutých okolností. Samostatnost je nezbytná v gulagu, ale na této cestě musí lidé spoléhat jeden na druhého, jestli mají přežít, musí zbořit bariéry, které si kolem sebe vystavěli.“ (Recenzi zveřejníme během zítřka.)
Co říci závěrem? Peter Weir zřejmě s natáčením ještě nekončí a bylo by předčasné ho i přes jeho věk dávat do starého železa. Zřejmě se už nevrhne, do žádného spektáklu, ale rozhodně bude točit to, co ho baví. A většinu z nás taky.
