Odnikud někam (2010)

Odnikud někam (2010)

Odnikud někam

Somewhere, USA 2010, režie a scénář: Sofia Coppola, kamera: Harris Savides, hudba: Phoenix, střih: Sarah Flack, hrají: Stephen Dorff, Elle Fanning, Chris Pontius, Michelle Monaghan

formát: 2.35:1, 35 mm, barevný, délka: 97 minut

Zlatý lev na MFF v Benátkách, Zvláštní uznání amerického panelu kritiků Sofii Coppole za mimořádný výkon za scénář, režii a produkci

Johnny Marco (Stephen Dorff) žije v legendárním hotelu Chateau Marmont v Hollywoodu, brázdí ulice černým Ferrari a bez lahváče, pilulí a svolných krasavic vůbec nikam nedoskáče. Jednou za čas se má starat o svou 11letou dceru Cleo (Elle Fanning), kterou má moc rád, což se nedá říct o její matce.

Je ospalé nedělní ráno a sousedka přes chodbu ho požádá o cigaretu. Samozřejmě, že nechce cigaretu, ale když se po pár minutách Johnny vrací zpátky do pokoje uvidí Cleo přede dveřmi. Pozve jí dál a je rád, že s ní může strávit den. Večer pak volá její matce, která mu řekne něco velmi nelichotivého a že potřebuje pauzu, takže až ho dceruška přestane bavit, má jí odvézt k rodičům bůhvíkam, ale rozhodně to není v okolí Hollywoodu.

Odnikud někam (2010)

Úvodem je třeba říct, že nesmíte film hodnotit měřítky současné podívané. Coppolovi jsou lidé z jiné vesmírné galaxie a neuvažují v intencích toho, co běžně vídáme v kině. Kdo by ostatně natočil v roce 2010 art film na 35 mm materiál ve skutečném centru Hollywoodu téměř jako následovník filmové poetiky Michelangela Antonioniho a Federica Felinniho? No, možná by se i někdo našel, ale nikdo by mu na to nedal ani cent. Odhoďme tedy předsudky a závist a podívejme se, jaký je film Somewhere, který bude polovinu recenzentů svádět k laciné slovní hříčce Odněkud nikam, ale jak říkal Dr. Železný, já to neřeknu, protože jsem korektní.

Úvodní scéna vyvolala v Americe mezi recenzenty neuvěřitelné pobouření. Kamera snímá část závodního okruhu, na kterém Johnny Marco prohání své Ferrari. Nedíval jsem se na hodinky, ale objede ho nejméně čtyřikrát, což pár minut zabere. Pak zastaví, kamera na stativu se ani nepohne, vystoupí přesně do záběru, zapálí si cigaretu, drsně vyfoukne kouř a kouká doblba. V tu chvíli se objeví název filmu Somewhere. V tu chvíli jsem si stejně asi jako většina novinářů v sále pomyslel, OMG. V další scéně se opije a zlomí si k všeobecnému veselí lidí na party ruku. Následně leží v pelechu, tlumený prášky proti bolesti a před ním dvě blondýny typu Švédek v Tyrolích dělají prostocviky na skládacích tyčích na hudbu Foo Fighters. OMG. Mimochodem, děvčata jsou z reality show Hugh Heffnera Girls Next Door. Jenže pozor, to není žádné amatérské cvičení. Film má špičkový zvuk, je vidět, že všechny záběry jsou pečlivě secvičeny a výtvarně koncipovány, navíc ve filmu nezazní dosud téměř žádná věta a my vlastně o hrdinovi filmu víme téměř vše. Přátele, tomu říkám expozice!

Odnikud někam (2010)

Pak se začne odvíjet jakýsi minimalistický děj. Jenže můžeme říct, že Sladký život nebo Noc má děj? Nenechte se však zmýlit, to co se děje na plátně je vtipné a nelze se zbavit dojmu, že Sofia Coppola ví velmi dobře o čem točí. Teď možná budu znít jak rádio, ale tuto informaci mám odtamtud. Nelenil jsem totiž a poslouchal americký veřejnoprávní rozhlas, kde jsou Coppolovi častými hosty. Film totiž Sofia Coppola napsala podle vzpomínek svého tatínka Francise Forda Coppoly, který je pochopitelně vedoucím výroby snímku a na základě toho, že chtěla lidem demaskovat falešnou kulturu celebrit, ve které se řada lidí rochní a parazituje na ní. Film však není její autobiografií, protože jak známo Coppolovi jsou symbol americké rodiny a vždy měli daleko do bulvárních kontroverzí.

Ve Střední Evropě toho o proslulosti hotelu Chateau Marmont příliš nevíme, ale je to doslova ikona Los Angeles. Je to místo opředené legendami, natáčela se tam spousta filmů, přespávaly tam nejslavnější hvězdy, konaly se tam ty nejdivočejší večírky a zároveň je spojen s celou řadu skandálů.

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist