Útěk ze Sibiře (2010)

Útěk ze Sibiře (2010)

Weir nic neponechal náhodě. Všichni herci se museli naučit alespoň základy řečí podle národnosti svých postav a hrát se silným akcentem. Pro mě je proto upřímným šokem ruština Colina Farrela a jeho fantastický herecký výkon. Přiznám se bez mučení, že jsem se ho lekl. Kromě perfektní ruštiny, kterou hovoří, se mu podařilo do své postavy promítnout nejzápornější vlastnosti, kterých je schopen. Připomíná agresivní přerostlé dítě, slabocha s jediným smyslem života – přežít za každou cenu. Docela mě zaráží, že nebyl nominovaný na Oskara za vedlejší roli, ale Útěk ze Sibiře není typický Oskarový film a jistě neměl vzhledem k neamerickému tématu ani takové ambice.

Film stojí a naštěstí nepadá s výkonem Jima Sturgesse, kterého jistí stejně jako ve filmu, tradičně vynikající Ed Harris. Sturgess je schopným leaderem nejen skupiny ve filmu, ale i skutečného filmu a podává skvělý herecký výkon. Radím Vám si toto jméno dobře zapamatovat, protože o něm ještě určitě hodně uslyšíme. Právě jeho role mohla sklouznout do roviny nepříjemného a laciného patosu, ale naštěstí se tomu tak nestalo.

Útěk ze Sibiře (2010)

Je to film o vůli přežít, lidské důstojnosti, víře a odpuštění a troufám si říct, že zrovna Češi by mohli tento film docenit zdaleka nejvíce. Ostatně ve filmu je závěrem zmíněn srpen 1968, který připomíná rozpínavost saně jménem Sovětský svaz a motivaci postav, stejně jako události, jež jsme schopni velmi dobře chápat. Poláci, kteří se na filmu podíleli a pomáhají i s propagací u nás díky Polskému kulturnímu institutu dávají snímek do souvislosti také s mimořádným snímkem Andrzeje Wajdy Katyň.

Na filmu jsem ovšem ocenil především Weirovu režii, která není v žádném případě akademická, což v případě snímků této rozpočtové kategorie (rozpočet byl 30 milionů dolarů) znamená nudná. Weirovi se do filmu podařilo opět dokonale dostat mysteriózní atmosféru (scéna s fata morgánou je vizuálně strhující, stejně jako pobyt v úchvatné jeskyni) a velmi oceňuji vyzrálost jeho režijního rukopisu, ke kterému se Danny Boyle svým posledním opusem na velmi příbuzné téma 127 hodin nedostal ani zdaleka.

Útěk ze Sibiře (2010)

Zvláštní uznání si musí vysloužit vynikající Oskarový kameraman Russel Boyd (Master a Commander: Odvrácená strana světa, Krokodýl Dundee), který v tomto případě sloužil jednak jako malíř krajinář, ale i portrétista a s oběma rolemi se utkal na výbornou. Jeho promyšlený filmový vizuál, kdy snad až na dva kratičké momenty nepoznáte, že se točilo na digitální kameru je další klíčovou postavou celého filmu. Přiznám se, že mě putování krajinami skutečně zaujalo a oceňuji propracovanost změn jednotlivých pásem, které se promítají, jak v podnebí, tak ve filmovém komparsu. Skutečnou Sibiř, okolí jezera Bajkal, Mongolsko a Tibet pak představují lokality v Bulharsku, Indii, Austrálii a Maroku.

Neodpustím si malý bonmot s jednoznačně humornou scénou s otravnými komáry (moskyty- chcete-li:-)), kde Weir vtipně dokazuje, že má daleko do toho, aby se považoval za nějakou neotřesitelnou filmovou instituci, jako celá řada jeho vrstevníků (často i mladších kolegů) v branži.

Útěk ze Sibiře (2010)

Útěk ze Sibiře je film, na který jsem se těšil. Nic jsem od něj neočekával a seděl jsem v kině pouze s tím, že se budu dívat na film kvalitního režiséra o zajímavém tématu, které by nemělo být předkousané do průměrného hollywoodského prefabrikátu. Weir zde opět potvrzuje, že je mistrovský vypravěč a přitom zůstává divácky srozumitelný širokému publiku. A to se dá říci jen o málo filmařích. Realfilm snímek vřele doporučuje ke shlédnutí všem, kteří chtějí vidět dobrý film i milovníkům přírody.

Související články:

Peter Weir má nový film Útěk ze Sibiře

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist