Česko 2011, režie: Tomáš Řehořek, scénář: Milan Bukovský, Oto Klempíř, Jiří Hubáček, kamera: Antonio Riestra, střih: Pavel Hrdlička, hudba: Kája Mařík, hrají: Jan Budař, Pedja Bjelac, Norbert Lichý, Kateřina Brožová, Milan Šteindler, Veronika Hong, Martin Písařík, Martin Hranáč
96 minut, 35 mm, barevný
Czech Made Man je příběh muže, který se vypracoval tím, že všechny kopíroval a to často tak dokonale, že předstihl autory originálu. Když dostal pěstí od svého otce, rozhodl se, že bude bohatý. Nejprve nosí papíry do sběru, pak krade mince z telefonních automatů, vydělává homosexuální prostitucí, žebrá a dostává se do situací nebo mezi lidi, které byste zjevně potkat nikdy nechtěli. Byla by to sranda, kdyby to nebyla pravda.
Zřejmě poprvé jsem viděl český film, jehož základ staví na realitě a nikoliv na svévůli tvůrců. Czech Made Man totiž vypovídá o nedávné minulosti mnohem erudovaněji než všechny Hřebejkovy filmy dohromady, včetně černého humoru, který k tomu automaticky patří.
Film stojí a padá s Janem Budařem, který po celou dobu nezmizí z plátna a pokud přece jen na chvíli ano, tak ho slyšíme v komentáři mimo obraz, jež tvůrcům vypomáhá ve chvílích, kdy jsou scenáristé přeci jen poněkud bezradní. Osobně mám Budaře jako herce velmi rád, takže jeho přehnaná úvodní stylizace, kterou udrží bez problémů až do konce mě ve finále po pár minutách přestala rozptylovat a často zachránila nějaký zajímavý slovní gag. Každopádně je dobré před ním smeknout klobouk, protože jeho výkon je záměrně ,,over the top“ a přitom mi nepřišel ani na chvíli trapný.
Film má celkově velmi zajímavě typově vybrané obsazení a zřejmě i to je důvod, proč mě film od začátku tolik bavil. Najednou jsem neměl pocit, že se dívám na nevhodně obsazeného herce, jenom protože hraje s režisérem kuželky. Řehořek umně pracuje s tuzemskými i zahraničními herci nebo provařenými mediálními typy – Hranáč, Brožová, Srstka, Čtvrtníček, Lichý, ti všichni podávají velmi slušné výkony. Neměl jsem zkrátka pocit, že bych se díval na parodii, ale na přímý přenos. Zvláštní uznání si ale musí vysloužit Milan Šteindler, který je zkrátka vynikající.
Kameramanem snímku byl Antonio Riestra a trochu jsem se obával, abych se nemusel dívat na exhibici typu Ševčíkova filmu Normal. Úvodní scéna mě vůbec neoslovila, ale když se na plátně objevil malý kluk jdoucí do sběrny, film nabral pořádný odpich. Riestra potvrzuje, že je žádaným importem a jeho kamera zachycuje vizuálně podmanivý snímek i z velmi omezeného rozpočtu, který tvůrci skvěle kamuflují.
Scénář filmu je z dramatického hlediska a konstrukce příběhu jednoznačně mimo mísu. Na druhou stranu film je biografie a do klasického vyprávění má opravdu daleko. Inspirace Guyem Ritchiem je tedy více než patrná a je bohužel smutnou pravdou, že přesně tam, kde má on slabiny, se nevyvaruje stejných chyb ani Řehořek. Chvílemi si Řehořek vypůjčuje i z Menzelova Obsluhoval jsem anglického krále. Ovšem z hlediska hlášek a gagů je Czech Made Man mnohonásobně zábavnější než Samotáři a Jedna ruka netleská dohromady.
Czech Made Man je dobrá podívaná a pro milovníky černých komedií a drsnějšího humoru je rozhodně správnou volbou. Troufám si říci, že tady máme co do činění s možným malým kultovním filmem. Realfilm snímek vřele doporučuje ke zhlédnutí příznivcům ostrovních gangsterek a černých komedií.
Na trailer se podívejte zde.
