Lars von Trier jako reklamní génius

Melancholia (2011)

Docela mě překvapilo, jak moc média informují o záměrné prostořekosti Larse von Triera na tiskové konferenci jeho nového snímku Melancholia.

O filmu jsme psali základní informace již zde. Režisér Lars von Trier je enfant terrible festivalu v Cannes, který z něj udělal mezinárodní celebritu. Jeho snímky boří konvence a jeho prohlášení jsou záměrně provokativní a nevkusná. Má své vášnivé odpůrce i nadšené přívržence.

Není prvním ani posledním filmařem, který využívá publicity k propagaci svých děl. Vzpomeňme na Luise Buňuela, jehož provokace byly doslova v prvním plánu. Když nezpůsobil skandál považoval svůj film za neúspěšný a při jedné ze svých projekcí měl v kapse kameny, které by házel do publika, kdyby se divákům v hledišti film náhodou líbil.

Podobných skandalistů bychom našli celou řadu např. Wernera Rainera Fassbindera, Wernera Herzoga, Kena Russela a mnoho dalších. Trier však drží unikum v tom, že své happeningy umí náležitě prodat. Vzpomeňme na manifest Dogma z roku 1995, kde nadával na drahotu filmů s mladým Thomasem Vinterbergem takovým způsobem, že vymyslel zcela nový vizuální směr v době, kdy se tvrdilo, že již nic nového nevznikne.

Podíváme-li se důkladně na jeho filmografii, pak všechny jeho snímky mají provokaci jako leitmotiv, ostatně nemělo by se zapomínat, že je v prvé řadě mediální manipulátor a živí se velmi dobře natáčením reklam.

Připomeňme si jeho slova z mediálně přibarveného skandálu z Cannes, kde Trier na konci tiskovky podle serveru idnes.cz řekl:,,Dlouhá léta jsem si myslel, že jsem Žid, a byl jsem za to rád. Pak jsem ale zjistil, že to není pravda a že má rodina pochází z Německa. A že jsem v podstatě nacista. Což mi také udělalo radost…Co říct dál? Myslím, že rozumím Hitlerovi. Udělal i hodně špatného, není to rozhodně hodný chlapík. Ale nakonec ho vidím osamělého v tom jeho bunkru a vlastně s ním trochu sympatizuji. Poslyšte, žertoval jsem! Jak z téhle situace ven? Podporuji Židy, ale ne zase nějak moc, Izrael je jako osina v zadku. Tak dobře, jsem vlastně nacista.“

Před dvěma lety, kdy Trier uváděl na festivalu Antikrista se snažil urazit pořadatele festivalu tím, že proti bontonu odešel z projekce vlastního filmu a schovával se před novináři na záchodě. Tentokrát byl tedy vyloučen z festivalu, o což usiloval již při poslední návštěvě. Každopádně o jeho novém snímku se všude hovoří a za pár dní, kdy se plánují oficiální distribuční premiéry se bude taková reklama jistě hodit. Nyní jí využívá festival i s početnou hereckou delegací.

Související články:

Melancholia – recenze

Přidat komentář

TOPlist