Exkluzivní rozhovor s Johnem Ottmanem

John Ottman

RF: Četl jsem jednu komickou zajímavost týkající se Obvyklích podezřelích. Zajímalo by mě, jestli je to jen drb nebo pravda? Podle legendy jste zjistili, že vám chybí jeden záběr, a tak jste si ho natočili na zahradě, protože vám došly peníze. Tak, jak to bylo?

John Ottman: Peníze nám sice nedošly, ale bylo to levné řešení. Ale vlastně už nevím. Bylo to na dvorku u Bryana Singera, tedy u chlápka, který Bryanovi pronajímal pokoj. Už si to přesně nepamatuju. Potřebovali jsme pár záběrů, jak začíná hořet loď. Trochu pozměnit příběh. Nejdřív jsme tam měli výbuch bomby. Jenže to nefungovalo. Měli jsme tam požár a bylo potřeba ukázat, kdo ho založil. A napadlo mě, co kdyby Kaiser Söze kouřil a jak upustí cigaretu, na lodi je přece spousta paliva, tak by ji zapálil. Takže jsme potřebovali natočit spojováky. Přemýšlím, čí byla ruka a čí noha. Myslím, že moje byla ruka. Šli jsme tedy na dvorek Bryanova spolubydlícího. Dali jsme tam model lodi. Natočili jsme detail mé ruky, jak upouští cigaretu, on si natočil nohu a bylo to.

RF: Teď budou otázky mého kolegy za kamerou. Střih je jedna z nejdůležitějších kreativních činností při výrobě filmu. Proč jste si ho oblíbil a pomáhá Vám jeho znalost i při skládání hudby?

John Ottman: Střih a skládání hudby jsou důležité pro vyprávění příběhu. Myslím, že nejlepší skladatelé filmové hudby, jsou ti, kteří pomáhají vyprávět příběh a očividně to samé platí i u střihačů. Takže to není o nějakých exhibicích, ale o správném vyprávění příběhu. Pracují ruku v ruce, ve smyslu citlivosti a teď jsem zapomněl tu první část otázky. Střih. Střih je nejdůležitější část filmu, i když ho nesnáším dělat. Střihač je filmař. Pokud se něco pokazí, střihač to musí napravit. Střihač je diplomat mezi studiem, režisérem, střihač řeší problémy s vizuálními efekty, zkrátka každý záběr. Střihač navíc pracuje pod obrovským tlakem. Víte, že střihači jako jediní nedostávají žádné tantiémy? To mi nedává smysl. Střih mě jako filmaře sice naplňuje, ale mám spoustu práce se skládáním.

RF: Co bylo ve Vašem případě jako první? Střih nebo hudba a co byste si, i když to je ve vašem případě jasné, co byste si vybral? Už jste ale říkal, že raději skládáte.

John Ottman: Nejdříve byl ale střih. Studoval jsem střih na filmové škole a stříhal filmy spolužákům. Když jsem stříhal svůj hraný debut a skladatel vypadl, tak jsem napsal i hudbu a pak mi bylo vyhrožováno, že jestli chci skládat i hudbu, tak musím i stříhat. A to pokračuje až dodneška.

RF: Který film shledáváte jako mistrovské dílo z pohledu střihu a filmové hudby?

John Ottman: Wow.

RF: Možná Obvyklé podezřelé?

John Ottman: Že by svou vlastní práci? Já nevím. První Vetřelec je můj dlouhodobě nejoblíbenější film. Trochu bych změnil otázku. Z hlediska zvukové stopy je brilantní. Když nad tím přemýšlíte z dnešního pohledu, tak oni neměli žádné automatické míchače a všechny vesmírné zvuky a ruchy museli míchat velmi inspirujícím způsobem. A dnes, když slyším jakýkoliv zvukový efekt z toho filmu, tak se vyděsím. A to je znamení, že díky takové zvukové složce přežije film a filmařina. Podle mého je to mistrovské dílo. Hodně lidí, které znám říkají, že nejlepší jsou Vetřelci. Ale tak to není.

RF: Jednička je určitě nejlepší…Děkujeme za Váš čas.

John Ottman: Jasně.

RF: A malý moment. Poslední věc. Tohle je náš národní likér.

John Ottman: Budu ho potřebovat do střižny. Věřte mi. Tohle vypiju. Díky moc. To oceňuji.

Pages: 1 2

Přidat komentář

TOPlist