Jako režisér prošel zřejmě tou nejnudnější cestou, když absolvoval roku 1983 filmovou školu. Jeho absolventský film The Element of Crime (Forbrydelsens element, 1984) vyhrál na filmovém festivalu v Mnichově a díky své vrozené samolibosti a jistotě obdržel od spolužáků a kantorů přezdívku von. Ovšem nikoliv v dobrém. Ačkoliv von zdaleka nemusí znamenat jen šlechtický přídomek, v Trierově příjmení figuruje právě z tohoto důvodu. Trier se tak dobrovolně charakterizuje jako člověk, který si z předsudků o šlechtických rodech bere vždy to nejhorší. A velmi dobře se u toho baví. Záměrně u toho vypouští fámy, jak nerad cestuje, jak ho veškeré oficiality nudí a má jich dost. Řada novinářů pak vypouští velmi neuvěřitelné zkazky, které jsou jen škodolibými žerty mediálního maséra. Největším úspěchem jeho prvotiny bylo ovšem to, že ještě před dokončením snímku byli na fakultu pozváni zástupci filmového festivalu v Cannes, kteří byli osobou režiséra a jeho umem tak udiveni, že film vybrali do oficiální soutěže festivalu. Trier se tak hned svým debutem mohl ucházet o Zlatou palmu, ale co udiví ještě víc je skutečnost, že jeho film obdržel prestižní Velkou cenu za techniku. Film sice u diváků příliš nebodoval, ale stačilo to k tomu, že se v rodném Dánsku stal doslova přes noc celebritou. Bylo mu 28 let, a to sice už není telecí věk, ale říkat si von mu zjevně nevadilo.
Jeho další film Epidemie (1987) byl něco mezi dramatem a horrorem, objevil se v něm Udo Kier a předznamenal tak jeho zálibu v experimentech. Příběh o epidemii, která zachvátí svět obsahující prvky filmu ve filmu, však nakonec příliš nezaujal. Hned o rok později adaptoval klasickou antickou tragédii Médea opět s Udo Kierem a potvrdil tak svůj status klubového režiséra, který zvládá dokonale řemeslo, ale na jeho filmy se zkrátka fronty nestojí. I to byl důvod, proč Trier natočil snímek Evropa (1991). Trier se totiž chtěl obrátit na široké publikum. Jde o poslední díl tzv. evropské trilogie, jejíž koncept vznikl s filmem Epidemie.
Trier ke svému konceptu jednou řekl:„Idealista se dostane do prostředí, které nemůže mít pod kontrolou. Ty tři filmy chápu jako pokus o obraz Evropy, který o tomhle kontinentu hodně vypovídá.“ A celoživotně fascinován Amerikou, kterou díky svým cestovatelským fóbiím nikdy nenavštíví, obrátil Kafkův specifický světonázor na Ameriku směrem ke starému kontinentu. Na rozdíl od Kafkovy Ameriky je Trierův hrdina Američan s německými kořeny, který jede do Evropy, aby ukázal poraženému Německu vlídnější tvář Ameriky. Jeho strýc mu sežene prestižní povolání průvodčího v lůžkovém vagónu ve vlaku Zentropa (název Trierovy produkční firmy).
Trier si ve zřetelném vrcholu své dosavadní tvorby bere za vzor mistrovské režijní umění Alfreda Hitchcocka a skladatel Joachim Holbek variuje hudbu Bernarda Herrmana, zejména k Vertigu. Film byl s velkým úspěchem uváděn v Cannes, kde opět získal Velkou technickou cenu poroty. Film je převážně černobílý, v emočně vypjatých momentech je však natáčen na barevný materiál. Často se v něm objevují monochromatické barevné efekty, které slouží k dramatizaci situace a odvolávají k tvorbě Martina Scorseseho.
Evropa sice měla slušný ohlas, ale trhákem se nestala. Tím se stalo až Království, které bude zřejmě tvořit již napořád vlajkovou loď jeho tvorby. Království bylo poprvé uvedeno v roce 1994 jako televizní seriál. Po jeho nadšeném televizním přijetí bylo rozhodnuto o distribuci všech dílů do kin.
Děj se odehrává v moderní dánské nemocnice, které postupně ovládají nadpřirozené síly a jedná se o zřetelnou odpověď na Lynchovo kultovní Městečko Twin Peaks. Filmové Království trvá neuvěřitelných 280 minut a díky brilantní režii a černému humoru se dá určitě zhlédnout. Jestli najednou, závisí ve finále pouze na vaší volbě.
Po ohromném úspěchu Království, natočil Lars von Trier o tři roky později dalších devět epizod, ve kterých se vracíme do duchy ovládané nemocnice. A jako u každého velkého umělce, je Království dalším uzavřeným blokem jeho tvorby. Další kroky ho totiž nasměrovaly do vod, kde bylo třeba čelit pořádným vlnám.
